Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu

Zpracování je průměrné a tvůrcovo vystupování debilní, ale sdělení je naprosto zásadní. Já sám jsem do teď nevěděl, jak závažný ten rybolov je a kam ta lidská vykurvenost sahá. Když vidím, jak velký ten problém je, napadá mě jen, že lidstvo je v prdeli, protože představa, že se lidi semknou a přestanou jíst maso dřív, než bude pozdě, je naivní. Na regulaci těchto věcí by měli být státem (takže lidmi) dotované organizace, jež by se staraly o to, že si vlastní nenažraností nezničíme planetu. (01.05.2021)

Další depresivní dokument o zkázonosné povaze lidské rasy, tentokrát o negativních dopadech rybolovu. Při sledování všech těch čísel jsem se nestačil divit, jak to, že lidstvo stále existuje (300 000 delfínů a velryb se každoročně lapí do sítí a je zabito bez dalšího využití). Při takovém tempu se uloví a zabije neskutečné množství ryb. Vůbec nejhorší na tom je, že tato situace se nejspíš nikdy nezmění, protože v rybářském průmyslu se točí neskutečné prachy a nakonec je to všechno jen o penězích (konec konců, vlády průmysl dotují, takže lidé platí za ryby i v případě, že je nebudou kupovat). Kdyby nikdo nekupoval žraločí ploutve, nikdo by je nelovil za tímto účelem. Podobné je to s rybami.... na pultech je jich dneska neskutečné množství a supermarkety jich musí mít plné chlaďáky, aby to vypadalo, že je jich dost. A když je nikdo nekoupí, jednoduše se vyhodí do kontejneru a nakoupí se další. A svět se točí dál. P.S. Nejlepší byl chlápek z organizace, která vydává jakousi nálepku, že je zakoupená konzerva s rybou „doplhin-safe“, tedy že při výlovu této ryby nebyl zabit žádný delfín. A když se he dokumentarista zeptá, jestli je to pravda, odpoví mu, že se to nedá uhlídat a přitom na otázku „Co byste doporučil lidem, aby kupovali, když nechtějí ubližovat delfínům“ odpoví, aby kupovali právě výrobky s touhle nálepkou. Takže je to zase všechno jen o penězích. Organizace prodá nálepku, za kterou jim zaplatí kapitán lodi, který jim dá své slovo, že při výlovu nezabil žádného delfína. A nikdo to nekontroluje. Like WTF? Stejně WTF jsou také organizace na ochranu podmořského života, které vlastně platí společnosti prodávající ryby nebo ony nálepky. Dokument je v konečném důsledku o jedné jediné věci – hamižnosti lidí a jejich neskutečně negativním dopadu na planetu. Protože za 30 let bych se mohl dožít postapokalyptického světa jako vystřiženého ze Šíleného Maxe. (18.08.2021)

Zátoka 2/Černý zabiják 2. Jenom o poznání více (ale jakože opravdu více) manipulativní, zavádějící, utopené ve vycucaných konspiracích a až dětinsky směšně naivní v tom, jak se předávají závažné informace, které je nesporně více než vhodné adresovat a upozorňovat na ně. Jeden z aktivistických dokumentů (u těch by jeden i překousl jistou prvoplánovitost sdělení), u kterého je lehké si splést sílu tématu/sdělení s (ne)kvalitami dokumentu jako takového. Nakousne se kde co, téma/zaměření se změní v průběhu stopáže snad desetkrát. Ale nic z toho, nikdy se nic nedořeší, nic se nedořekne a nedostane se to za rámec dobře známých (a jinými již lépe pokrytých) informací. Zde umocněné skrze "investigativního" týpka, který sám sebe cpe do popředí všeho. Pokud si myslíte, že to je o "odvrácené tváři rybolovu a dopadu znečišťování oceánů", tak ano, ale především to je o Alim Tabrizim. Navíc se stylizuje do role, kdy po něm jde komplet (nejen) Japonsko na každém kroku, je opakovaně v šoku z dobře známých věcí ve stylu "s nasazením života jsem objevil, jak se delfíni/kosatky ocitají v parcích, chodil jsem tam rád, nyní tam ani nepáchnu". Ehm... Jakože cože? Na to se potřeboval vydat "za oponu rybolovu a regulí"? Je to škoda, protože témata, která adresuje, jsou silná, nosná a zásadní. Ovšem adresuje je způsobem pro TikTok generaci ve stylu záběru na sebe, kdy vám v temném rohu nočního města dramaticky šeptá do kamery, kterak "je v šoku, protože celý život otevírá ledničku a pije mléko z kartonu, nyní se pro vás exkluzivně s nasazením života vydal potají s kamerou do rodinné mlékárny a zjistil, jak mléko vzniká a jak se dostává do kartonů čili již nikdy nebude pít mléko". Nejlepší možný důkaz, že pouze záslužné téma dobrý dokument nedělá. (25.03.2021)

Je smutné, jak se chováme k naší planetě. Sama v sobě jsem už před shlédnutím tohoto dokumentu bojovala s pocitem viny ohledně toho, že můžu udělat víc a nějak zmenšit svou ekologickou stopu, kterou tu zanechávám. Mnoho let jsem nejedla maso, pak jsem začala v malé míře s tím, že podpořím místní farmu, ovšem ryby jsem vždycky považovala za ty méně inteligentní, co mají aspoň hezký život v moři, a ne někde zavřené a týrané ve velkochovech, takže jsem neviděla důvod je omezovat. Bohužel realita je výrazně horší, než jsem si myslela. Dopady toho, abych si dala ten svůj týdenní plátek "zdravého" lososa, jsou děsivé a vykoupené spoustou krve, utrpení a bolesti zvířat, nehledě na znečištění oceánů. Rozhodla jsem se tak zaměřit výhradně na lokální zdroj z pstruží farmy a dát si pauzu od mořských ryb, aby se ta jejich krásná hejna stihla trochu doplnit. Tak snad tento dokument poslouží jako wake-up call pro více lidí a společně se nám povede tu poptávku trochu omezit, aby i naše děti a jejich děti mohly někdy ochutnat mořskou rybu a nemusely doplácet na naše chyby. (06.10.2022)

Výborné téma, dost špatné zpracování. Když už autorská dvojice narazila na tolik problémů, chtělo by se jim věnovat dopodrobna (třeba ve vlastní Netflix sérii), a ne jen brouzdat po hladině. Nemluvě o hrozných investigativních průpovídkách "z terénu" a vtipných zamyšlených záběrech s reflektivními komentáři na úrovni pětiletého dítěte. Přes to všechno musím uznat, že všechny ty nakousnuté problémy alespoň nutí k dohledávání vlastních informací. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že podobný výcuc jsem si mohl přečíst na libovolném veganském blogu. (14.04.2021)