Michal David - žít tak, jak se má

Nejsem sto posoudit, zda Michal David žije tak, jak se má, ale dokument to byl rozhodně zajímavý. Lehce zidealizovaný (konec konců, kdo by o sobě chtěl natáčet něco hnusného), trochu populistický, ale jako celek docela obsyžný. Michal má zajímavou rodinnou minulost, jeho vkus světské rozhodně nezapře, ale ať se to někomu líbí, nebo ne, svůj velký podíl v české pop kultuře rozhodně má a není vůbec malý. Nejsem fanoušek jeho písniček, stejně jako jsem nikdy nebyla příznivec filmů s duem Vaculík a Tofi, ale lidem se to zjevně líbí a znám mnohem horší protagonisty organizovaného řevu, jenž se hřejí na výsluní, takže proč ne David. Navíc jeho muzikály jsou dobré, také ne všechny, ale třeba právě Kleopatra se fakt povedla. A ten fon na čarodějnice po revoluci si zjevně nazasloužil. Za mne jen jedno, škoda, že nezůstal u toho jazzu, protože ten mu fakt sluší víc. (07.09.2021)

„Jo Míša ten si žije…johoho to je pohoda…“ Michal David a jeho bohémský život na Kanárech…ach jo taky bych někam už konečně vypadl – to je ale to jediné co mu tak závidím. V tomto dokumentu jsem se převážně dozvěděl co všechno vlastní buď ON, jeho rodina, předci, nebo jim to bylo režimem vzato…hm, každopádně některé jeho písničky jsou super, rád si je poslechnu…Prachy si vydělal, žije jak žije – hlavně že je spokojený, složil a natočil pár písniček, které hraje pořád dokola (ale tak když to lidi baví a platí mu, proč ne…). Mimo to maká i pro muzikály nebo jiné zpěváky /zpěvačky – tož užívej Vladimíre a dej si COLU… (21.03.2021)

Nehodnotím hudbu/ dílo Michala Davida, hodnotím dokument. A ten mi přišel zábavný a velmi dobře udělaný. Nejslavnější éra Michala Davida mě zastihla jako kluka 10+ a tehdy jsem ho fakt baštil. Posledních 30 let se s jeho tvorbou snažím pokud možno míjet, na Color Music Rádiu, které máme rádi oba dva, mi ho naštěstí nenaservírují. Tenhle dokument mě ale utvrdil v tom, že ho mám rád jako člověka. On by mě pravděpodobně rád neměl, protože ze svého života vytěsnil odpůrce a kritiky, což se mu ale vůbec nedivím- pokud by to neudělal, musel by se zbláznit. A zbláznit se z lichometníků je určitě příjemnější, než se zvencnout z permanentní negace lidí, kteří mu vyčítají i věci, na které je právem hrdý. Mám teď na mysli jeho cirkusácký původ. On si nevybral, že se narodí zrovna do této rodiny, ale když už se to stalo, byl by blázen, kdyby se za to styděl. Jeho předci byli mimořádně schopní, a když nás provázel tím činžovním domem, který kdysi postavil jeho dědeček pro rodinu, tak mi bylo jasné, že by měl pestřejší a zábavnější život než většina z nás už jen proto, kolika příbuznými byl od malička obklopen. Chválit Michala Davida se nenosí. Davové psychózy nesnáším a i proto ho teď pochválím. Kdyby nebyl tak neprakticky hodný člověk, ušetřil by si v životě spoustu trápení. On ale podle mě lidem nikdy vědomě neubližoval, proto se ho tolik dotýkala kritika a nevraživost a nikdy se jim nenaučil dokonale čelit. Ještě pořád má tendenci vysvětlovat a obhajovat se. Ještě pořád nepochopil, že některým lidem se nezalíbí, i kdyby byl prokazatelně nejlepší hudebník na světě. Ode mě má body za svůj vztah k rodině. A měl by je, i kdyby na něj prasklo, že si po každém vystoupení dopřává tři grouppies. Tomu vnukovi a konec konců i manželce to může být úplně jedno, protože tenhle člověk umí dokonale oddělit pracovní od soukromého. Mám rád i pocit, že Michalu Davidovi rozumím. Přijde mi jako v dobrém smyslu slova jednoduchý, nezáludný, snadno čitelný člověk. Pravý opak Fanánka, kterého jsem ze stejného důvodu (a kvůli jeho kolaboraci právě s Michalem Davidem) už před mnoha lety lidsky i umělecky zatratil.///P.S.: Něco mi říká, že o tom, jestli Kroky prodaly 4 milióny desek (Davidova představa 30 let poté), nebo 20 (!) miliónů desek (Janečkovo přiznání v rámci stařecké chlubivé) ještě uslyšíme. Vsadil bych se, že zaplaceno dostali jen za čtyři. (23.03.2021)

Nikdy jsem neměla ráda hudbu Michala Davida. V době Poupat jsem ji nenáviděla. Michal David je pro mě Zdeňkem Troškou hudby, i když uznávám, že i lidé bez vkusu mají právo na kulturní vyžití. Za léta, co kazí lidem hudební vkus Michal David se z malého nafoukaného kluka stal obtloustlý plešatý náfuka. Hudbu píše stále stejně špatnou. Vlastně až díky tomuto dokumentu jsem se dozvěděla, že období, kdy od něj měly mé uši klid, bylo věnováno nenávisti davu, který mu spílal, že se David ztotožnil s minulým režimem. Byť jeho hudbou hluboce pohrdám, tak s tímto prohlášením naprosto nemohu souhlasit. Pak by bylo podle stejné metody nutné odsoudit všechny umělci, kteří si dovolili za minulého režimu pracovat. Z toho stále ještě moderního honu na komunistické čarodějnice je mi nedobře. Netušila jsem, že budu Davidovi jeho comeback přát, ale díky tomuto zjištění se toho snad i dopustím. Navíc jsem v něm objevila i skutečného muzikanta, jeho přiznání, že vlastně poslouchá úplně jinou hudbu, než která ho živí, je pro mě příjemným překvapením, Za ještě větší překvápko považuju, s jakou bravurou a hravou lehkostí hraje jazz. O to smutnější je, že tenhle evidentně skutečně talentovaný muzikant skládá to, co skládá. To je ukázkové mrhání talentem. (22.03.2021)

Relativně krátký, ale vcelku komplexní portrét největšího českého kolotočového umělce, v jehož písních je úplně všechno. Je tam ten laciný kolotočářský papundekl, u kterého víte, že je to tak trošku fake, ale jsou tam taky silné emoce a melodie, které se dokážou zažrat hluboko pod kůži. Michal David dělá, to, co skvěle umí a co ho baví. A dělal to i za komunistů. Ne proto, že by je měl nějak rád. Jeho talent a věk se prostě vyskytl ve stejnou dobu a na stejném místě jako komunistický režim. Byl jedním z barevných světel v unylé šedi všedních dní, dával lidem naději a uklidnění, že všechna ta mizérie, ve které žijí, vlastně není až tak úplně špatná. A tím režimu pomáhal. Proto mu po revoluci spousta lidí nemohla přijít na jméno. Zajímavé je, že pouze jemu. Gottovi, který byl o několik tříd prominentnějším (dokonce národním!) umělcem, jeho angažmá a explicitní podporu komunistům (anticharta) nikdo nevyčítal a tu hymnu na Melantrichu s Krylem mu věřili. (22.03.2021)