Triumf vůle

Asi hodině jsem to musel vypnout. Je to plné hajlujících nácků, projevových řečí a každý řečník tam řve, jak kdyby musel řvát na stotisícový dav lidí bez mikrofonu. Čekal jsem, že film bude mít alespoň trochu příběh, bude tam vykresleno něco z žití v německu před 2. světovou válkou, ale bohužel je to pravý opak. Vše je vyumělkované, nastrojené, aby to udělalo dojem na toho tragéda s knírkem. (15.08.2013)

Slavné propagandistické veledílo stále má, a pochopitelně navždy bude mít čím zapůsobit. Je to jedna velká nacistická idylka, lomcování s davy, burcování tehdy ublíženého německého lidu. Fuhrer, Hess, Goering, Himmler, Goebbels, Streicher, ohně, svastiky, projevy, pochody, ulízaný patky, ta atmosféra... vše zabráno pod taktovkou ambiciózní Leni Riefenstahl. Na dnešní poměry tomu schází snad jen o něco větší spád. (12.07.2009)

18 měsíců předtím mu menšina Němců dala hlas, nicméně stačilo, aby vyhrál volby. Pak se shodl s průmyslníky, "oblafnul" stařičkého presidenta, který, než zemřel, mu dal absolutní moc. A po 18 měsících od převzetí vlády ukazuje geniální dokument, jak mu Němci oddaně a nenahraně zobají z ruky. A nejen to - jak jim nepřijde uhozená všechna ta maškaráda kolem s pompézními symboly, které ještě před rokem neznali, a nyní se k nim takřka modlí. A když dav nadšeně řve "sláva vítězství" a šermuje pravicemi, není to kompars herců, nejsou dirigováni roztleskávači, ale planou jim oči svatým zápalem.... /// Pro dokument režisérka dostala, pokud vím, neomezené možnosti umístění kamer, a především neomezený rozpočet - a je to vidět. Dokonale posloužila propagandě o Německu na velkém vzestupu, ale také si postavila pomník filmové slávy. Naprosto nepravděpodobné scény - kdyby nebyly pravdivé - historie, která ústila do tak obludného scénáře... (22.04.2007)

Nanejvýš pečlivá příprava, více než štědré produkční zázemí, 120 spolupracovníků (včetně architekta Třetí říše Alberta Speera), 18 kamerových štábů – Leni Riefenstahlová natáčela prostřední část své norimberské trilogie v královských podmínkách, tak trochu mimo realitu, kterou film ostatně nereflektuje. Střihová skladba (střihání detailu s celky během proslovů – jásající dav musí být viděn, aby znásobil emotivní dopad záběru), promyšlený rytmus (ráznější vojenské a „tělesné“ x lyričtější architektonické a folklorní pasáže), „strategické“ rozmístění nacistických symbolů v mizanscéně. Triumf vůle je natočen s takovým (bojovým) zápalem a smyslem pro velkolepost a sestříhán s takovou samozřejmostí, že napoprvé nejspíš ani nezaregistrujete jeho lži (prostřihy na záběry, které byly zřejmě pořízené v jiný čas na jiném místě). Tohle je Hitler, jak chtěl být viděn (a viděn je skoro pořád, nezávisle na tom, co jiného v Norimberku zrovna probíhá). Cokoli režisérka prohlašovala po válce, Triumf vůle není objektivním dokumentem, jakkoli se záběry z něj později v řadě nenacistických, nepropagandistických dokumentů objevily. Triumf vůle je geniálně zvrhlé dílo. 75% Zajímavé komentáře: Webb, sinp, Vančura, sigf07 (28.05.2012)

Adolf Hitler, největší politik světa, geniální propagatér a mizerný taktik, se nám v tomto dokumentu představil ve své čiročiré nádheře. Ostatní postavy hrály, snad až na Rudolfa Hesse, třetí housle a počet záběrů, ve kterých se objevily, by se dal spočítat, například v případě Reinharda Heydricha, na prstech jednonohého koně. Vůbec jsem se u Triumfu vůle nenudil. Naopak. Byl jsem ve stálém natěšení na další scénu, na další projev, na další pohled do tváří zakomplexovaných nacistů. Nevyskytuje se tu žádná nenávist ke konkrétním národům a rasám, není tu žádná propaganda k válečnému tažení. Zatím se jedná "pouze" o utvrzování národní hrdosti, jedinečnosti, nadřazenosti a o vnucování myšlenky národního socialismu. I tak to ale Áda dokázal opepřit svou dokonalou vizáží, slovníkem a nenávistnými pohledy, které znají snad všichni uvědomělí obyvatelé této planety. Konec dokumentu je jeho jednoznačným vrcholem, který dokáže v těle diváka rozproudit řadu téměř nepopsatelných pocitů od znechucení, nenávisti, přes někdy až zvrhlé potěšení, radost a obdiv až po odsouzení či pochopení. Avšak... Leni Riefenstahl....rada pro příště....Méně pochodů a hudby a více projevů a řečnických obratů! (02.08.2006)