Arna Pekárková

Arna Pekárková se narodila 17. dubna 1897 v Praze jako Arnoštka Pekárková. V letech 1916 – 1917 se soukromě školila u herečky Národního divadla Marie Hübnerové. Od roku 1917 započala se svojí profesionální hereckou prací.

Nejprve prošla různými divadelními kočovnými soubory (tř. ředitele Josefa Burdy) a později hrála v letech 1918 – 1935 na oblastních kamenných divadlech, např. České Národní divadlo v Brně, Národní divadlo v Bratislavě, Východočeská společnost Pardubice, kladenské Stálé divadlo a Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích.

Nakonec svojí hereckou kariéru zakončila jako dlouholetá členka činohry Českého divadla – Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (1935 – 1963). I po odchodu na penzi na této olomoucké scéně ojediněle hostovala. Zpočátku tvořila úlohy mladické a milovnické. Výrazná byla její drobná postava, kulatý obličej a hlasový projev. Už od počátku se stala klasickou charakteristickou herečkou.

Během své kariéry získávala úspěchy v klasickém i v moderním českém a světovém repertoáru. Z desítek rolí, jež přetvořila, si nejprve uveďme kreace Chůvy („Romeo a Julie“), Kláskové („Lucerna“), Moravcové („Jan Výrava“), Hejlky („Vysoké letní nebe“), Pannu Čipernou („Veselé windsorské paničky“), Nevlastní matky („Popelka“), Dory Kalinové („Ženský zákon“), Barušky („Selská láska“), Babičky („Normálka aneb Svatba jako řemen“) atd.

Dále se mj. zjevila ve hrách, dramatech a inscenacích „Jak přišla basa do nebe“ (Zubatá), „Jitřní přání“ (Telva), „Třetí přání“ (Maminka), „Pod starými jasany“ (Marfa), „Srpnová neděle“ (Venkovanka), „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“ (Žena), „Nepřátelé“ (Agrafena), „Les“ (Ulita), „Ženský boj“ (Smilina), „Čáry máry fuk“ (Kravička), „Dobrý člověk ze Sečuanu“ (Paní Jangová), „Příliš štědrý večer“ (Babička), „Optimistická tragédie“ (Stařena), „Sestup Orfeův“ (Eva Templová), „Nanebevzetí plukovníka Heiliga“ (Kartofflová), „Paní Savageová“ (Paní Paddyová), „Ze života hmyzu“ (Chrobačka), „Osm žen“ (Babička), „Starosta čtvrti Sanita“ (Immacollata), „Morčata“ (Obchodnice s rybami) apod.

Právě kvůli svými mimopražskými angažmá se před českými filmovými kamerami objevovala pouze ojediněle. Ve filmu debutovala pozdě, už více jak padesátiletá ve znárodněné poválečné kinematografii. Na sklonku čtyřicátých let se zjevila jako matka předsedy MNV Klíčov Vladimíra Kouby (hrál Josef Bek) v Kubáskově ŽÍZNI (1949).

Na začátku 50. let se objevovala jako starší žena v komedii KARHANOVA PARTA (1950) Zdeňka Hofbauera, členka závodní rady v Lehovcově PŘIZNÁNÍ (1950), starší žena ve ŠTICE V RYBNÍCE (1951) Vladimíra Čecha a jako historická postava národně socialistické poslankyně Fráni Zemínové v dramatu Karla Steklého ANNA PROLETÁŘKA (1952) podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta.

Po pětileté přestávce se sice v druhé polovině 50. let předvedla filmovým divákům jen jednou, ale zato ve své největší a nejvýraznější filmové úloze. Předvedla se jako dobrotivá babička v Putimi, která vojáka Josefa Švejka (Rudolf Hrušínský st.), jež putuje za svým nadporučíkem Jindřichem Lukášem (Svatopluk Beneš) do Českých Budějovic, pohostí polévkou brambůrkou, poradí mu správnou cestu a ještě mu dá korunu na kořalku v komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957) režiséra Karla Steklého podle světoznámého románu Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“.

Do filmových 60. let Arna Pekárková vstoupila už jen jednou a naposledy, když jí režisér Václav Gajer ve svém dramatu KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961) přidělil filmový úkol vytvořit bábu. Po své poslední roli žila ještě dvacet let. Neopomněla ani na ojedinělou spolupráci s televizí a s rozhlasem (např. babička Pole v rozhlasové hře „Majlinda“ 1958).

Na počest jejího herectví a 70. narozenin se stala nositelkou státního Vyznamenání Za vynikající práci (1967). Od konce 60. let se natrvalo v herecké a umělecké práci odmlčela. Žila a dožila už jen v naprostém zapomenutí, řadu let nebylo ani známo její datum úmrtí. Nakonec bylo zjištěno, že Arna Pekárková zemřela až 19. listopadu 1981 v Olomouci ve věku vysokých čtyřiaosmdesáti let. Na svém kontě má více jak sto divadelních kreací, sedm malých filmových úloh a něco málo rozhlasových a televizních příležitostí.

Jaroslav "krib" Lopour