Jeremy Brett

„Myslím, že raději hraji v divadle. Rád vidím, jestli si publikum představení užívá.“

Britský herec Jeremy Brett se narodil 12. října 1933 jako Peter Jeremy William Huggins (nejmladší ze čtyř bratrů) rodičům Henry Williammu Hugginsovi, který byl armádním plukovníkem, a Elizabeth Edith Cadbury Butler, irské kvakerce. Studoval na prestižní Eton College, kde při školních závodech v potápění chytil infekci a od té doby měl neustálé problémy se zdravím, které ještě podporoval náruživým kouřením. Byl dobrý ve zpěvu a tak se stal členem školního sboru. Nejprve chtěl být žokejem kvůli své lásce ke koním, ale jak sám později říkal, na to byl moc vysoký. Proto nastoupil na londýnskou „Central School of Speech and Drama“. Během studia vyhrál divadelní ceny "Elsie Fogerty Prize" a "William Poel Memorial Prize". Jeho otec si ale nepřál, aby Jeremy používal rodinné jméno Huggins v tak „pochybné“ branži jako je herectví, a tak si zvolil pseudonym podle značky svého prvního obleku „Brett and Co“.

Po škole začal hrát v divadle Library Theatre v Manchesteru. Tam si ho všiml americký režisér King Vidor a obsadil ho do svého filmového spektáklu na motivy románu Lva Nikolajeviče Tolstého VOJNA A MÍR (1956). Nicméně po natáčení se vrátil k divadlu s londýnskou společností Old Vic, s níž se na velkém turné podíval na nejrůznější pódia po celé Anglii, ale i na scény v Torontu, Montrealu a později i na Broadwayi. Po návratu ze zámoří hrál v Aldwych Theatre v Londýně a později v Royal National Theatre. Mimo jiných rolí v divadelních hrách, jako byli Drákula nebo Marigold, si vystřihl také role v nejrůznějších Shakespearových dramatech od malých partů v Troilovi a Cressidě, Mackbethovi, Richardu II. či Romeovi a Julii až po titulní roli v Hamletovi.

Svůj televizní debut si odbyl v roce 1954 v televizním filmu SVENGALI, díky kterému také získal roli v již zmíněné VOJNĚ A MÍRU. Jako jediný z herců tehdy v záběrech jízdy na koni seděl na skutečném zvířeti, jeho ostatní kolegové „jedou“ na viditelně mechanických atrapách. Při natáčení se také poprvé potkal s Audrey Hepburn, jejíhož obdivovatele si zahrál téměř o deset let později v oscarovém muzikálu MY FAIR LADY (1964). Jeho zpěv byl v postprodukci dublován Billem Shirleym, přestože sám zpívat uměl. V průběhu šedesátých let se na britských televizních obrazovkách objevoval poměrně často, jednou jako D'Artagnan v adaptaci Dumasových Tří mušketýrů (1966), jindy v převodu divadelní hry Kupec benátský (1973) jako Bassanio spolu s Laurencem Olivierem (Shylock) a Joan Plowrith (Portia). Byl také zvažován pro roli Jamese Bonda, poté, co s ní definitivně skoncoval Sean Connery, ale roli mu nejprve uzmul Australan George Lazenby a po něm Roger Moore.

Asi nejslavnější se ale pro Jeremyho ukázalo jeho ztvárnění legendárního detektiva Sherlocka Holmese z pera Arthura Conana Doyla v sérii televizních filmů, které se začaly natáčet v roce 1984 a skončily vlastně až samotnou Jeremyho smrtí v roce 1995. Nestihl tak sice natočit adaptace všech Doylových povídek, jak bylo v plánu, ale i tak stihl účinkovat v úctyhodných 41 dílech. Sám se ale také podílel na utváření charakteru filmového Holmese. Když se doslechl, že jeho postava je oblíbená u mládeže, nechtěl, aby měli za ideál někoho, kdo je závislý na kokainu (což je v knihách detektivův zničující zlozvyk), a sám si získal povolení od spisovatelovy dcery, aby se mohl Holmes vzdát své závislosti a nedávat tak špatný příklad. Co je také zajímavé, že Jeremy si v losangeleské divadelní adaptaci Doylovy knihy Znamení čtyř The Crucifer of Blood zahrál doktora Watsona, takže se stal jedním ze tří herců, kteří kdy představovali Holmese i Watsona.

V roce 1958 se oženil s mladou herečkou Annou Massey a o rok později se jim narodil syn David Raymond William (později oblíbený britský kreslíř a autor). Rozvedli se v roce 1962. Podruhé si Jeremy vzal za ženu Joan Wilson, s níž měl 2 děti, která mu ale v roce 1985 zemřela na rakovinu. Poté už se nikdy znovu neoženil. Její ztráta ho ale natolik zasáhla, že se prudce zhoršil jeho zdravotní stav. Jeremy trpěl srdečními slabostmi, které si nesl z mládí, a také maniodepresivní psychózou, kvůli které musel být několikrát hospitalizován. Později se aktivně angažoval v tom, aby si lidé brzy uvědomili přízraky propukající psychózy a mohli se efektivněji léčit. Jeremy se pokoušel i přestat kouřit, ale jeho oslabený organismus s postupujícím časem nemohl odolávat a tak se mu srdeční příhoda ze dne 12. září 1995 stala osudnou. Bylo mu 61 let.

„Pro mě jsou povídky o Sherlocku Holmesovi hlavně příběhem o velkém přátelství. Nebýt Watsona, Holmes by možná už dávno vyhořel na kokainu. Doufám, že v těch filmech je vidět, jak důležité přátelství je.“

Dagmar "Morien" Pokorná