Ita Rina

Ita Rina se narodila 7. července 1907 ve slovinské Divače jako Ida Italina Kravanja. Mládí prožila ve slovinské Lublani, kde též studovala. Jako devatenáctiletá se stala nositelkou Zlaté šerpy nejpůvabnější dívky Jugoslávie (1926) a soutěže organizované společností Universal Film. Výhra titulu královny krásy jí zajistila možnost herecké práce v berlínských filmových ateliérech pro společnost Peter Ostermayr Film (vystupovala ještě jako Ida Kravanja).

Díky tomu mohli diváci ihned shlédnout její křehkou krásu, úzký obličej s velkýma magickýma očima, jež byl ověnčen hustými černými vlasy. Rinina vrozená krása, noblesa, vyvinutá postava a oduševnělý projev ji připravovaly ve filmech zejména postavy osudových krásek, žen z vyšší i nižší společnosti, které zažívají velké citové vzplanutí.

Debutovala v titulních úlohách Ostenova německého melodramatu WAS DIE KINDER IHREN ELTERN VERSCHWEIGEN / CO DĚTI RODIČŮM ZATAJUJÍ (1927), dramatu ZWEI UNTERM HIMMELSZELT / DVA POD ŠIRÝM NEBEM (1927) režisérů Johannese Gutera a Ernsta Wolffa, snímku Rudolfa Walther – Feina WOCHENENDZAUBER / KOUZELNÝ VÍKEND (1927), dále DER TANZSTUDENT / STUDENT TANCE (1928) Johannese Gutera, WILDE EHEN / DIVOKÉ MANŽELSTVÍ (1929) Artura Bergera, taktéž Gajdarově KIRE LAINED (1930) a v postavách Marie v Bonnardově dramatu DAS LETZTE SOUPER / POSLEDNÍ VEČERE (1928) i Ilse v Oswaldově FRÜHLINGSERWACHEN / JARNÍ PROBUZENÍ (1929).

Kromě těchto německých němých filmů se Ita Rina, jež používala též pseudonym Tamara Djordjević, stala světově proslulou zásluhou dvou českých filmů. Díky berlínským snímkům si ji vybral český režisér Gustav Machatý a na podzim v roce 1928 ji pozval do Prahy, aby sehrála titulní úlohu svedené a mezi dva muže (Olaf Fjord a Luigi Serventi) rozpolcené dcery starého hlídače na dráze (Karel Schleichert) Andrey ve světově proslulém němém dramatu EROTIKON (1929). Ten z celkem neznámé Ity Riny udělal celosvětově uznávanou hvězdu. Ještě tentýž rok si ji přizval režisér Josef Medeotti – Boháč pro postavu ženy Marty Holanové v částečně dochovaném kosmopolitním dramatu HANBA (1929).

Ke konci roku 1929 začal natáček režisér Karl Anton v ateliérech Na Kavalírce drama TONKA ŠIBENICE (1930) podle skutečné události zaznamenané Egonem Erwinem Kischem, kde Ita Rina sehrála hlavní kreaci tragické prostitutky zvaná Tonka Šibenice, jež padne až na dno lidské společnosti. Film byl po požáru Kavalírky dodatečně ozvučen v joinvillských ateliérech Gaumont u Paříže a doznal světového uznání. Zachovala se pouze francouzská verze, z české se dochovalo jen několik málo metrů. Stejně těžce vznikal i poslední hereččin (hrála v něm Marii Kraljovou) český film …A ŽIVOT JDE DÁL… / ...A ŽIVOT TEČE DALJE... (1933 až 1935), jež po odstoupení Carla Junghanse dokončil F. W. Kraemer a české scény Václav Kubásek.

Po nástupu zvuku Rinina kariéra začala pozvolna upadat. Ještě ale byla přizvána do německých filmů: dcera Pawlowská v historickém snímku Manfreda Noa DER WALZERKÖNIG / KRÁLOVSKÝ TANEC (1930), Jela Gruić v DAS LIED DER WCHWARZEN BERGE / PÍSEŇ ČERNÝCH HOR (1932) režisérů Breinesse a Natgeho, pěstounská dcera Anka v Jansonově DIE KORALLENPRINZESSIN / KORÁLOVÁ PRINCEZNA (1937) a Chiquita Salieri ve snímku ZENTRALE RIO / ÚSTŘEDNA RIO (1939). Od roku 1931 byla vdaná za Miodrage Djordjeviće. Na manželovo přání odmítla nabídku na práci v Hollywoodu, na začátku druhé světové války opustila filmový svět a stáhla se zpět do rodné Jugoslávie.

V letech 1940 a 1941 porodila syna Milana a dceru Tijanu. Rodina žila v srbském Bělehradě, po skončení války se měla objevit v několika jugoslávských filmových projektech, které však byly zrušeny. Pracovala jako poradce v Avala Filmu. Po dvaceti letech se přeci jenom objevila na stříbrném plátně, v Bulajićově snímku RAT / VÁLKA (1960) byla matkou. Od roku 1967 žila Ita Rina s manželem v černohorské Budvě, kde také zemřela na astmatický záchvat 10. května 1979 ve věku nedožitých dvaasedmdesáti let.

Byla, jako jediná slovinská herečka, ze které se stala světová hvězda 20. a 30. let (hlavně pomocí českého filmu), pohřbena se všemi poctami v Bělehradě. Na její počest byla 18. dubna 1996 vydána poštovní známka a natočeny dva krátké dokumenty DEKLICA S FRNIKULAMI / DĚVČE S KULIČKAMI (1998) a SEČATE LI SE ITE RINE? / VZPOMÍNÁTE NA ITU RINU? (2007).

Jaroslav "krib" Lopour