Reklama

Reklama

Venkovská dívka Tonka se po příjezdu do Prahy stane prostitutkou ve veřejném domě. Stýská se jí však po domově a když dostane dovolenou, rozjede se za matkou. Doma se setká se svým bývalým chlapcem Janem, který ji stále miluje a chce si jí vzít. Tonka je s ním šťastná, ale vzpomínky na život v Praze ji stále pronásledují. Nechce milovaného Jana, který nic netuší, učinit nešťastným a odjíždí zpět do Prahy. Policie mezi prostitutkami hledá ženu, která by byla ochotna strávit poslední noc s vrahem odsouzeným k smrti. Tonce je odsouzence líto a na výzvu se přihlásí. Po jejím návratu do nevěstince se od ní všichni odvrátí a pohrdají jí. Tonka je propuštěna, odchází na ulici a klesá stále níž....

První český zvukový film. Zvukové scény byly dodatečně natočeny po požáru ateliérů Kavalírka v ateliérech Gaumont v Joinville u Paříže současně v češtině, němčině a francouzštině. Premiéra se konala v kině Alfa na Václavském náměstí. NFA archivuje kompletní verzi ve francouzštině pod názvem "Tonischka", z české verze se dochovalo pouze 15 metrů prologu, v němž Karel Hašler zpívá píseň "Hradčany krásné". (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (26)

Iggy 

všechny recenze uživatele

Neváhal bych film zařadit mezi klenoty světového němého filmu. Klidně někam po bok Chamtivosti a Východu slunce. Dynamický střih, zajímavá a nestatická kamera dělají z tohohle snímku možná nejlepší československý němý film. I když tak úplně stoprocentně němý zase není. Skvěle formálně udělané jsou zejména scéna z vězení a z popravy. Ita Rina v hlavní roli je přímo kouzelná. Vera Baranovská se sice zaskvěla v Pudovkinově Matce, ale její herectví je tu už přeci jen trochu anachronismem. ()

Adman 

všechny recenze uživatele

Film "Tonka Šibenice" byl natočen v německu. Je to přepis díla Egona Erwina Kische a zároveň označován za 1. Československý zvukový film - posílal se na ozvučení do Francie, do společnosti Gaumont (Gómon). O ozvučení se postaral Jaroslav Křička. (Ikdyž ve skutečnosti je první Český-československý zvukový film "C. a k. Polní maršálek" 1930 od Karla Lamače s Vlastou Burianem.) Prostitutka (Tonka) z vesnice, kde má rodinu, pracuje (bez jejich vědomí) ve městě, v jakémsi "baru s dívkami", kde se jí jak se patří daří. Její rodina ji miluje včetně jejího nastávajícího, se kterým se maji doma vzít, ale Tonka si to neuvědomuje a hloupě utíká od jediného místa kde ji rozumějí zpět do města. Po nějakém čase, se do nevěstince zavítají strážníci, že potřebují jednu dobrovolnici ke splnění poslední vůle člověka odsouzeného na smrt. Také díky tomu, že ostatní dívky radikálně odmítají, tak se Tonka nakonec rozhodne že půjde, čímž poodkryje dobro které je v ní schované. S odsouzeným prožije zajímavou noc plnou emocí a zážitků. Citově se sblíží a až dojde na popravu tak je z toho zdeprimovaná a už se to s ní veze. Vyhození z práce, depresivní nálada této části filmu kouká jednoduše na každém kroku. Nevím jak lépe se vyjádřit, než že se tu objevuje typicky "Kamršpílovský osud". Vyjádřeny nemoce pomocí okolních faktorů, zejména jako neůspěch. Každopádně s Tonkou to jde pomalu z kopce, a tak to zatáhne do první hodspody :), kde po ní chtějí vyprávění, a tak se Tonka posilňuje alkoholem tak dlouho, až to přežene (optickým trikem vyjádřena kamerou v prvni osobě opilost) a v tom ji v hospodě objeví její muž. Více prozrazovat nebudu a věřím, že tento velice nadprůměrný snímek co se kvality týče oceníte. ()

Reklama

01Zuzana10 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný počin na nemý film. Ak máme kúsok empatie v sebe, tak dokážeme trošku cítiť s príbehom, ktorý naberá hĺbku. Čo som si všimla a páčilo sa mi: nočné a ranno hmlisté zábery Prahy, kamera pohyblivá rôznymi smermi aj do hĺbky priestoru, zvláštny typ montáže /jak sa len volá? - mnoho záberov očí/rúk "krúžiacich"/, ľudové piesne vo filme a na zábave, spev, záverečný výkrik. Ešte by ma zaujímalo, ako sa dohovárali ľudia na place. Tonka bola Slovnika, matka Ruska, chlap Čech, režisér Čech, natáčali aj vo Francúzsku s Francúzmi... ()

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Tonka Šibenice mě lákala nesmírně dlouho. Zajímavý námět, herci, kteří mě baví... A opravdu musím říct, že je to pro mě jeden z nejlepších filmů, co Češi v prvopočátcích naší kinematografie natočili. Mám ráda Věru Baranovskaju, Ita Rina, to je kráska, symbol filmů němé éry. Navíc narozena ve stejný den jako já, cožpak jde nemít ji ráda? Co se týče příběhu, mě bavil. Rozhodně nenudí, přinese drámo... Na svou dobu skutečně výtečný snímek. Co na svou dobu, dodnes nám má co dát, dodnes to není vyčpělý film. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Mistrovské dílo sklonku našeho němého filmu, které po filmové stránce strčí do kapsy i leckterý zahraniční snímek. Kamera velmi dynamizuje konvenční snímek a pečlivé osvětlení mu dodává na tísnivé až kammerspielovské atmosféře (velmi intenzivní jsou z tohoto hlediska scény z vězeňské cely). Ita Rina je pro plátno jako stvořená, její lehké umění mimiky zanechává hluboký účinek z postavy. Baranovskaja je zde velmi temperamentní a ukazuje trochu odlišńý herecký odstín, než jaký předvedla v Matce nebo filmu Takový je život. Velmi působivá je subjektivní vize v závěru, jež působí v nesmírné opozici k temným dekoracím zasněžené Prahy. Jednoduše nemám co vytknout. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (7)

  • Režisér Karel Anton použil při natáčení několik pokrokových postupů, například když to Tonka (Ita Rina) v hospodě přežene s alkoholem, když po ní chtějí vyprávět její příběh, pojímá kamera celou scénu její optikou, tedy je rozostřená a vrávorá. (Redyx1)
  • Jedná se o první československý zvukový film. (Tochal)
  • Film byl natáčen jako němý, po požáru Kavalírky byl ozvučen ve Francii. Zároveň byly pořízeny verze v českém, německém a francouzském jazyce. V NFA existuje pouze tato francouzská verze s distribučním názvem Tonischka, z české se dochovalo pouze 15,0 m prologu, v němž Karel Hašler zpívá píseň Hradčany krásné. (ČSFD)

Reklama

Reklama