Jaromír Crha

Jaromír Crha se narodil 4. ledna 1922 v obci Tvarožná u Brna. Také jeho sestra Marie Crhová (*1925) se stala herečkou. Vyučil se slévačem a tomuto zaměstnání se původně věnoval. Svoji hereckou kariéru započal na Kladně v mládežnickém souboru Rotor a pražském Divadle mladých pionýrů (1945 až 1948). Poté prošel Městským divadlem mládeže v Brně (1948 – 1953) a nakonec do své smrti hrál v Horáckém divadle v Jihlavě (1953 – 1982).

Crha byl opravdu zvláštním hercem. Zvláštní byla zejména jeho malá postava a neuvěřitelně stavěná hlava a démonicky podivná tvář. Jeho největšími hereckými postavami byl Fiala ve Stroupežnického „Našich furiantech“, Filip II. v „Donu Carlosovi“, Jago v Shakespearově „Othellovi“ či Galileo v Brechtově „Životu Galileiho“. I přes svůj handicap – nedoslýchavost – patřil v jihlavském Horáckém divadle k nejpřednějším a nejdůležitějším hercům činohry.

Film si ho všiml až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Svěřil mu malé epizodní role starších mužů: děkana Kudláčka, kterého „vypeče“ bohémský baron (Miloš Kopecký) v komedii NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976; děkan) Antonína Kachlíka, kočího ve Vorlíčkově pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977), staříka se psem v „životopisném“ snímku JULEK (1979) režiséra Oty Kovala a úplně naposledy v Rážově dobrodružném snímku POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU (1982).

Životní roli mu však nabídla televize, respektive režisér Jiří Sequens, když ho obsadil do, u národa notoricky známé, hororové role šíleného otce Brůny, který sekyrou zabije svou manželku (Valerie Kaplanová), donutí syna (Josef Kubíček) k sebevraždě, zapálí svůj dům, pokácí stromy a sám se zabije v epizodě STUDNA /1969/ (1978) dodnes kontroverzního normalizačního seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974 – 1979).

Výjimečně spolupracoval s rozhlasem a televizními studii (inscenace PŘEBYTEČNÁ PRAVDA). Jaromír Crha, u diváků znám svým obličejem, než jménem, zemřel po dlouhé a těžké nemoci 30. listopadu 1982 v Jihlavě ve věku šedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour