Náš dědek Josef

Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. (05.11.2018)

"Ja se tež polepšim, až se ostatni pohoršijó..." Poetické epizodky o lidech a příhodách z poválečné Moravy zobrazují jak staré vesnické tradice, tak konfrontaci tohoto duchovně "starého" světa s novými společenskými změnami. Doba po válce příliš veselá rozhodně nebyla, ba daleko krutější, než Kachlík s Matějkou ve dvou či třech scénách líčí, přesto si tento film zasazený do ní zachovává společně s hlavní postavou silný nádech něčeho kouzelně lidského, příjemného. Vnímám ho především v nadčasové rovině, i jako úctu k starším lidem. Režisér Kachlík opět (stejně jako v jiném svém filmu Já truchlivý Bůh 1969) využívá osobitého postupu vedení hlavního protagonisty, který se současně stává i jakýmsi průvodcem příběhu – tentokrát jsou to hned dvě postavy: dědeček a vnuk, kteří z času na čas k nám více promluví se svými vzpomínkami či pocity. I v těchhle momentech je zde nejednou zobrazený krásný vztah mezi dědečkem a vnukem, jehož sílu (toho vztahu) pak vycítit zejména v závěrečné scéně. Své kouzlo ve jménu věčeného koloběhu života zde má postupné střídání všech ročných období, též smutných i veselých scén. Na rozdíl od jiných uživatelů nemám potřebu řešit údajnou agitaci, politiku či (ne)správný přednes a volbu nářečí. Řeším jen svoje osobní pocity z filmu, který mě hodně zaujal už v dětství a který mě dokázal již poněkolikáté oslovit znovu i bez toho, abych se při tom dvolával pouze na nostalgii. A nemohu u toho přehlédnout Bohouška Záhorského v životní roli, stejně jako spoustu dalších herců, kvalitní režii i humor. V neposlední řadě také kameru, níž Josef Illík dotváří přímo malebné obrazy vesnického prostředí, přírody a lidového způsobu života. 90% (06.10.2020)

Antonín Kachlík je slušný řemeslník, kterému ovšem poněkud schází schopnost dramatické výstavby a filmový tvar cítí spíše lyricky. "Náš dědek Josef" mu z tohoto hlediska jako filmová látka nepochybně velmi vyhovoval a je to na něm znát. Jistě patří k tomu lepšímu, co kdy Kachlík zrežírovat. I tak je to ovšem docela bída, počínaje překrucováním historických fakt tak, aby nahrávaly soudruhům do karet, přes velmi nepřesvědčivou práci s moravským nářečím, které jistě dobře zní pražákovi, ale moravanům od Ivančic, Hodonína nebo Pavlova se musí otvírat kudla v kapse, až po obecné a zhola zbytečné zdůrazňování folklórních prvků. Morava, ať už jde o jakýkoli z jejich přirozených regionů, je oblast barvitá sama o sobě a rozhodně nepotřebuje ještě přibarvovat. Falešnost Kachlíkova snažení ostatně dokládá to, že vedle jihomoravských lokalit čele s Pavlovem, byly využity i lokality velmi vzdálené, konkrétně Pelhřimov a Jemniště, ačkoliv to rozhodně nebylo nutné a nebyl nejmenší důvod, nenatočit příslušné scény například v Mikulově. Sympatické je to, že "ideologičtí nepřátelé" v podobě nepoddajných sedláků, děkana a barona, nejsou ztvárněni úplně černobíle a také "kolektivizační linka" není ve filmu tak dominantní, jak by v letech jeho vzniku klidně mohla být. Obojí je překvapivě podáno značně civilně, i když tak jako tak v notně "přibarvené" verzi. "Dědek Josef" zkrátka není vyslovenou agitkou, k níž měl v mnoha směrech našlápnuto, ale na druhou stranu jej v žádném případě nelze brát ani jako film komunistickou ideologií nezatížený. Naopak, ideologie a překrucování je ve filmu až nepříjemně mnoho, ale mohlo to být i horší... Situaci zachraňují především skvělé herecké výkony a slušná kamera. Už kvůli tomu nemohu dát pouhé dvě hvězdičky, ty tři jsou ale hodně hubené... Celkový dojem: 55% Zajímavé komentáře: Radek99, Kimon, Phobia (22.11.2011)

Film o kraji vína, lidovosti, zvycích, skromnosti i furiantství obyvatel laskavé Jižní Moravy. O to víc milý, že se hlavní role ujal vynikající herec Bohoušek Záhorský spolu s ostatními známými hereckými osobnostmi v neposlední řadě s Jiřinou Šejbalovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími. Na kvalitě snímku značně ubírá skutečnost, že autoři scénáře a dialogů neprostudovali pečlivě slovácké nářečí a dosti hrubým způsobem vložili do úst tomu našemu moravskému dědkovi nářečí z oblasti Olomouce, což jak jistě každý ví, už není Moravské Slovácko. A k vínu patří slovácké nářečí jako ke špeku chleba. Když vyřkne starý zkušený moravský vinař ""Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. ", to pak pravého moraváka od bečky vína srdce zabolí, ...... škoda, tento filmový počin měl na mnohem víc. O to víc mě to jako rodáka z Jižní Moravy mrzí. No, ... ludé umřů, ale víno bude furt. Tož, ... na zdraví. (20.10.2007)

Některý z předchozích komentátorů se ptá, zda-li tento film nebyl míněn jako normalizační reakce na Všechny dobré rodáky? Myslím, že to tak do jisté míry bylo, a protože ani Matějka ani Kachlík nebyli idioti, a ve filmu hraje pár velmi kvalitních herců, tak vznikl docela snesitelný film, který ovšem Jasného snímku nesahá ani po přirození. O výslovnou odpověď na Všechny dobré rodáky se nicméně pokusil Jaroslav Matějka ve svých románech Rodáci a odrodilci a Kam jdete, rodáci, později zpracovaných jako televizní seriál pod názvem Rodáci, který je pro změnu ještě podstatně slabší, než Náš dědek Josef... (02.01.2008)