Paul Thomas Anderson

„Většina lidí mi říká PT nebo PTA, PTA častěji. Prostě se mi líbí, jak to zní.“

Většina režisérů musí natočit velkou spoustu filmů, aby na sebe upoutali pozornost diváků i kritiků, ne tak Paul Thomas Anderson (dále jen PTA). Ke slávě a uznání mu stačily filmy tři. Kde se zjevil, tu se zjevil, dvouapůlhodinové drama z pornografického průmyslu natočil a spoustu cen za něj získal. Talent od Boha, nebo léta tvrdé dřiny? Vezměme to pěkně po pořádku.

„Měl jsem starší bratry a sestry, kteří dělali drogy, hráli v rockových kapelách a všechny tyhle šílený věci. Já jsem se jenom díval."

PTA se narodil ve Studio City, v Kalifornii, nějakou dobu vyrůstal v San Fernando Valley, okrajové části Los Angeles známé hlavně svými „Valley Girls“, což úzce souvisí s natáčením videí pro dospělé. Naskytla se mu příležitost poznat odvrácenou stránku amerického předměstí, která měla nezanedbatelný vliv na jeho pozdější tvorbu. Ve filmováni jej již od mládí podporoval otec Ernie Anderson, televizní herec s užitečnými kontakty na těch potřebných místech. V roce 1982 pořídil synovi kameru značky Betamax, se kterou PTA natočil své první amatérské filmy, z nichž nejvýraznější, inspirovaný článkem o pornohvězdě Johnu Holmesovi – THE DIRK DIGGLER STORY (1988) – tématicky připomíná pozdější HŘÍŠNÉ BOOGIE. Po krátkém studia na Emerson College, později na New York Film School, začal PTA působit jako asistent televizní produkce. V roce 1992 natočil další kraťas, CIGARETTES&COFFEE, jež byl nadšeně přijat v „líhni“ úspěšných nezávislých tvůrců – na festivalu v Sundance. Trvalo další čtyři roky, než se dostal k režii svého prvního celovečerního snímku GAMBLER (1996).

„Můžete vídět silnou a zřetelnou hranici mezi pornem z 70. a 80. let, nejenom v kvalitě, ale také v jeho náladě."

Období hledání distributora pro GAMBLERA využil PTA k napsání třísetstránkového scénáře, kterým se prezentoval na workshopu v Sundance. Odtud to byl jenom krůček pod křídla distribuční společnosti New Line Cinema, která se nezalekla kontroverzního námětu a dala tak vzniknout otevřenému pohledu do zákulisí pornoprůmyslu – HŘÍŠNÉ BOOGIE (1997). Po tomto rozsáhlém, realizačně náročném, projektu chtěl PTA natočit něco malého, levného a rychlého, finance mu po vřelém (nejen) kritickém přijetí již nedělaly starosti. Dle vlastních slov začal psát krátký, intimní film, z něhož se však nakonec vyklubala více než tříhodinová mozaika lidských osudů s příznačným názvem MAGNOLIA (1999). Film, k němuž byly prvotním podnětem písně Aimee Mannové je často přirovnáván k dílům Roberta Altmana. PTA se ostatně podobně jako Altman “obklopil“ skupinou herců, které často a rád obsazuje. V titulcích jeho filmů nejčastěji vídanými jmény jsou Philip Seymour Hoffman, Julianne Moore, Luis Guzmán, William H. Macy a pak samozřejmě Robert Elswit, jež stál za kamerou při všech Andersenových celovečerních filmech.

„Jak já nenávidím, když mají režiséři potřebu vysvětlovat jejich filmy. Řekl bych to asi takhle: Kdybych měl více peněz, nechal bych z nebe padat kočky a psy.“ (o tom, co má znamenat konec Magnolie)

MAGNOLIA zaznamenala mimořádný úspěch, získala celkem třiačtyřicet nominací na různá ocenění, z nichž osmnáct proměnila. Pro mnohé velkým překvapením byla postava sexistického macha Franka Mackeyho ztvárněná miláčkem davů Tomem Cruisem natolik přesvědčivě, že si za ní vysloužil Zlatý glóbus i Oscarovou nominaci. MAGNOLIA je doposud nejokázalejším projektem PTA, devět příběhů jednoho dne zaujalo formální i obsahovou stránkou. Tehdy ještě ani ne třicetiletý kluk z amerického předměstí zde naplno předvedl svůj vypravěčský talent oslovující jak odbornou tak širší diváckou veřejnost. Na jeho další film se netrpělivě čekalo celé tři roky a pokud byl z malé, komorní romance OPILÍ LÁSKOU (2002) někdo opravdu zklamán, pak hlavně fanoušci komika Adama Sandlera. Ten přijal překvapivě nekomediální roli malého obchodníčka hledajícího pravou lásku a opravdové štěstí. To, co zní jako tolikrát ohrané klišé, dokázal PTA zpracovat poměrně neinvenčním způsobem a výsledkem byl pro někoho až bizarní zážitek (zvlášť pro toho, kdo čekal další obyčejnou romantickou komedii). Film sice neprovázelo takové nadšení jako dva předchozí, kritici se rozplývali především nad “tolik jiným“ Adamem Sandlerem, množství cen by však Andersonovi mohli mnozí – třeba již déle etablovaní – kolegové opět závidět.

„Budu se bouřit proti mocnostem a řádům, vždycky. Vždycky budu.“

Paul Thomas Anderson (hádám, že vás to PTA už štvalo) s režírováním nijak nespěchá, dává si načas, když ovšem něco nového uvede, zpravidla to stojí za vidění. Za šestatřicet let života má na kontě sice zatím jenom čtyři celovečerní filmy, zato filmy vesměs výjimečných kvalit, filmy, ke kterým se jeho fanoušci po celém světě zas a znovu rádi vracejí. Nejspíš nikdy nebude natáčet velkorozpočtové trháky, ale za to můžeme být jedině rádi, i když je mu často vytýkána příliš patrná inspirace režisérským stylem Roberta Altmana nebo Martina Scorseseho, zůstává sám sebou, což je v Hollywoodu jev ne až tak častý. A co dál? V roce 2005 se mu s herečkou Mayou Rudolph narodila dcera Pearl Bailey, ani jako hlava rodiny nicméně nezapomíná na filmování. Na začátek roku 2008 je ohlášena premiéra dramatu THERE WILL BE BLOOD s Danielem Day-Lewisem a není myslím vůbec troufalé tvrdit, že tímto snímkem Andersonova nadějně rozjetá kariéra ani zdaleka neskončí.

Martin "Matty" Šrajer