Rudolf Asmus

Rudolf Asmus se narodil 30. října 1921 ve Zlíně. Hudbě se např. zdokonaloval soukromě v Kroměříži a Olomouci na hudebních školách a zpěv studoval v Ostravě u Rudolfa Vaška. Svojí operní dráhu začínal jako člen operního sboru (1941 – 1942) a sólista opery (1942 – 1944) v ostravském Národním divadle moravskoslezském.

Po angažmá byl členem opery Národního divadla v Brně (1945 – 1953), odkud záhy přešel do pražského Národního divadla (1. srpen 1953 – 31. březen 1960), kde předtím hostoval (1949, 1951 a 1953). Avšak od 1. ledna 1957 dlel na neplacené dovolené, už aby místo členství v Národním divadle hostoval v Komické opeře (Komische Oper) u Waltera Felsensteina (1957 – 1960).

Nakonec se stal členem Komické opery v Berlíně (1960 – 1981), z které odešel na odpočinek. Rudolf Asmus se věnoval i koncertní činnosti a s Národním divadlem se účastnil zájezdu do Moskvy (1955). I když v českém Národním divadle působil celkem krátce, vytvořil výrazné basové komické a dramatické operní role.

Dokonale ovládal naráz svůj zpěv i hereckou stránku postavy, jež modeloval svým hlasem, gesty, pohyby i mimikou. Ovšem svůj pěvecký rejstřík omezoval kvůli podřizování svého zpěvu před dramatičností, výslovností a deklamací. Současně preferoval moderní zpěvní deklamaci před klasickou interpretací. Role a své kreace často a lépe dotvářel během repríz, úspěchů dosáhl i u buffo rolí.

Vysokého účinku dosáhl v operách Bedřicha Smetany a Wolfganga Amadea Mozarta. Asmus zvláštně u mozartovských rolí dokonale deklamoval, i mluvené party, ušlechtilost zpěvu mu však chyběla, což ale nahradil divadelním pojetím svých kreací. Neopomněl ani na hrdinný basbaryton.

V pozdějších dobách své operní party podporoval filozofickou moudrostí stáří, bez rezignace s bezprostředností hereckého projevu a vokální linií. Ovšem značná část Asmusovy umělecké tvorby spočívala spíše v Německu, než v Čechách. V Komické opeře v Berlíně dosáhl jistých výsledků a sehrál řadu operních příležitostí z klas českého a světového repertoáru.

Dobrých výkonů dosáhl např. v operách „Jakobín" (Filip), „Boris Godunov" (Boris Godunov), „Prodaná nevěsta" (Kecal), „Don Giovanni" (Leporello), „Kouzelná flétna" (Papageno), „Příhody lišky Bystroušky" (Revírník), „Libuše" (Chrudoš od Otavy), „Rusalka" (Vodník), „Kníže Igor" (Vladimír Jaroslavič), „Dalibor" (Beneš), „Rigoletto" (Hrabě Monterone), „Čertova stěna" (Rarach), „Její pastorkyňa" (Rychtář), „Králův mincmistr" (Beneš z Weitmühle), „Ruslan a Ludmila" (Ruslan), „Tannhäuser" (Biterolf), „Car Saltan" (Car Saltan), „Smrt kmotřička" (Táta šumař), „Figarova svatba" (Figaro), „Hoffmannovy povídky", „Sen noci svatojánské", „Modrovous", „Šumař na střeše" apod. apod.

Po návratu z Moskvy zpíval na koncertě „Byli jsme v Moskvě" (1955) ze scény Národního divadla. Během angažmá v Národním divadle využili Rudolfa Asmuse třikrát také filmaři. Poprvé zpíval a hrál u operních částech životopisného snímku o Bedřichu Smetanovi (hrál Karel Höger) pod názvem Z MÉHO ŽIVOTA (1955) režiséra Václava Kršky.

Opět ho Krška přizval ke spolupráci o rok později, když Asmus nazpíval part správce Budivoje (představovaný zpěvákem Přemyslem Kočím) ve filmové smetanovské opeře DALIBOR (1956).

Klasickou hranou, navíc silně tragickou, roli vězněného židovského zpěváka ztělesnil ve válečném dramatu Vojtěcha Jasného PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (1960) s Františkem Peterkou. To bylo úplně poslední vystoupení Rudolfa Asmuse v českém filmu. Ještě si zahrál zpěváka ve východoněmecké komedii KARBID UND SAUERAMPFER (1963) Franka Beyera.

Vystupoval v českém a německém rozhlase („Don Giovanni"), televizních zpracování oper (GIUSTINO, HOFFMANNOVY POVÍDKY, MODROVOUS aj.) a na desítkách gramofonových desek (př. „Příhody lišky Bystroušky", „Čert a Káča"). Jeho první ženou byla česká tanečnice Národního divadla Růžena Elingerová – Asmusová (1926 – 1994).

Získal Čestné uznání na Divadelní žatvě (1949), Vyznamenání Za vynikající práci (1958) a Čestné členství berlínské Komické opery (1988). Operní zpěvák Rudolf Asmus zemřel 13. února 2000 v Berlíně již poněkud zapomenut českými i německými diváky ve věku nedožitých devětasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour