Režisér Jean Rollin proslul především kultovními béčkovými erotickými horory gotického ladění. Chtěl být filmařem od raného dětství. Poprvé byl v kině už ve čtyřech letech. V době dospívání ho fascinovaly komiksy a americké seriály. Vliv na chlapce měl rovněž otec, který byl divadelním i filmovým hercem.
V šestnácti letech začal pracovat ve společnosti, která se zabývala tvorbou animovaných snímků a vyzkoušel si i práci za kameramana. V roce 1967 natočil první opravdový snímek a udal tak směr své budoucí tvorbě. Nízkorozpočtový horor La Viol du Vampire (Znásilnění upíra, 1968) byl psychedelickou záležitostí, která vyvolala skandál a režisér dostával i výhrůžky, po kterých se rozhodl s natáčením skončit. Dlouho mu to nevydrželo, o rok později pokračoval v nastolené cestě prvním barevným titulem La Vampire Nue (Nahá upírka).
Upírské tématice zůstal věrný i ve třetím, poměrně úspěšném filmu Le frisson des vampires (Chvění upírů, 1970) a nezměnil ani svůj snový, erotikou laděný způsob vyprávění. Ačkoliv se hojně věnoval upírské tématice, nebylo ani omylem jeho ambicí nějak strašit. Danou tématiku bral jen jako oblíbené pole pro experimentování a v jednom jeho snímku není například prvních 40 minut ani jeden dialog. V řadě snímků se objevil i jako herec a dlužno dodat, že z nedostatku práce koncem 70. a začátkem 80.let neváhal ani pod různýmy pseudonymy točit explicitní komerční erotiku.
S osobitou umělecky zvrhlou nízkorozpočtovou poetikou, často balancující na hranici tvrdší erotiky, pak natočil desítky filmů až do své smrti na rakovinu v roce 2010. Dlouhá léta zůstával Rollin spíše oblíbencem domácích příznivců kultovního braku, teprve s příchodem DVD se dostaly jeho cenzurou nesestříhané verze do obecnějšího povědomí. Vždy mu záleželo více na stylu, než na příběhu a proto je jeho dílu určeno opravdu jen úzkému okruhu diváků z řad milovníků dekadence...těm, kdo dokážou pojmout výraz ¨nekomerční béčko¨.
Epistemolog
