Hattie McDaniel

"Raději budu hrát služku za sedmset dolarů týdně, než být služkou za sedm." (ve 40. letech jako odpověď kritikům na výtku, že černí herci jsou obsazováni pouze do druhořadých rolí.)

Hattie McDanielová, první herečka/herec tmavé pleti, který byl nominován a nakonec také i získal Oskara (pro “nejlepší herečku ve vedlejší roli“ za film JIH PROTI SEVERU z roku 1939) a vůbec první černoška, která kdy zpívala v americkém rozhlase (1915). Byla to také autorka písní, divadelní herečka, televizní hvězda a velký komik. První Američan tmavé pleti, který se předávání Cen Akademie zúčastnil jako host a ne pouze jako obsluha. Dosud (2009) zůstává jednou ze čtyř hereček tmavé pleti, které obdržely Cenu Akademie. Dalšími jsou Whoopi Goldbergová za roli ve filmu DUCH (1990), Halle Berryová za PLES PŘÍŠER (2001) a Jennifer Hudsonová za muzikál DREAMGIRLS (2006).

Hattie McDanielová byla nejmladším ze třinácti dětí bývalého otroka a vojáka z Občanské války Henryho McDaniela. Matka zpívala v kostele. V roce 1900 se rodina přestěhovala do Colorada, kde v Denveru Hattie vyrůstala. V roce 1910 se jako jediná Afroameričanka zúčastnila recitační soutěže a získala zlatou mediali, která stála na počátku jejího snu o umělecké dráze. Po dvou letech nechala střední školy a začala objíždět s baptistickým šou svého otce, ve které už vystupovali její dva bratři, Sam a Otis. Počátkem 20. let zpívala v Denveru s George Morrison's Orchestra, v roce 1926 natočila svoji první píseň, ale celkově jich moc nebylo. Za hospodářské krize pracovala v prádelně a taky jako číšnice v klubu Madrid v Milwaukee, ve kterém zprvu příležitostně a později už pravidelně, vystupovala.

V roce 1931 se McDanielová vydala za svým bratrem Samem a sestrami do Los Angeles. Když nenašla práci u filmu, našla ji jako služebná nebo kuchařka. Sam pracoval v rozhlase a taky díky němu mohla vystupovat. Jako šéfova služebná 'Hi-Hat Hattie' v jedné produkci se stala nesmírně populární, ale její plat byl tak nízký, že se dál jako služebná živila. Její první filmovou rolí byla, jak jinak, služebná ve westernu THE GOLDEN WEST (1932) a druhou služka v úspěšné komedii s Mae Westovou a Cary Grantem, I'M NO ANGEL (1933). Počátkem 30. let ve filmech taky často zpívala ve sborech. V roce 1934 vstoupila do Sdružení filmových herců (SAG), začala na sebe přitahovat pozornost a nakonec i získávat větší role, jako byla ta ve Fordově komedii JUDGE PRIEST (1934).

Podepsala smlouvu u společnosti Fox a následoval rodinný film MALÝ PLUKOVNÍK (1935) s Shirley Templeovou a Lionelem Barrymorem. Pro ni typickou roli, drzou, svobodomyslnou a upřímnou služebnou, ztvárnila v dramatické komedii ALICE ADAMSOVÁ (1935) vedle Katharine Hepburnové, veselou společnici Jean Harlowové zase v romantickém akčním dramatu ČÍNSKÁ MOŘE BOUŘÍ (1935) s Clarkem Gablem. V muzikálu LOĎ KOMEDIANTŮ (1936) s Irene Dunne ztvárnila postavu Queenie a taky zde zpívala se sborem. Zahrála si s Jamesem Stewartem, Fredem Astairem, Humphreyem Bogartem, Barbarou Stanwyckovou, Ginger Rogersovou, Henry Fondou i Errolem Flynnem. Přátelila se s řadou populárních hollywoodských hvězd, včetně Joan Crawfordové, Bette Davisové, Shirley Templeové, Henryho Fondy, Ronalda Reagana, Olivie de Havilland a Clarka Gablea.

Na roli Mammy ve slavném filmu JIH PROTI SEVERU (1939) byla konkurence téměř stejně silná jako ta na roli Scarlett. Eleanor Rooseveltová dokonce napsala producentu Davidu O. Selznickovi, jestli by ji nemohla hrát její vlastní služebná. McDanielová nemyslela, že by mohla být obsazena, protože byla známá jako komediální herečka. Na roli ji však doporučil Clark Gable a po kostýmní zkoušce měl Selznick jasno. Premiéry v Loew's Grand Theatre v Atlantě 15 .prosince 1939 se však z důvodů jižanských segregačních zákonů nemohla zúčastnit a byla nucena pobývat v “černém“ hotelu (na Jihu mimo jiné namítali, že se ve filmu ke svým bílým pánům chovala příliš familiárně). David Selznick se jí na premiéru sice pokusil dostat, ale MGM mu to nedoporučilo. Clark Gable pohrozil bojkotem představení, ale McDanielová ho přesvědčovala, aby v každém případě šel. Na hollywoodské premiéře o dva týdny později už ale byla.

"Milovala jsem Mammy. Myslím, že jsem jí rozuměla, protože moje vlastní babička pracovala na plantáži ne nepodobné Taře."

Za 2. světové války předsedala Černošské sekci Hollywoodského vítězného výboru, který se na základnách staral o zábavu vojáků. Jediným bílým hercem, který s její skupinou bavil afroamerické vojáky, byla mimochodem Bette Davisová. McDanielová pomáhala ve válečných a povodňových sbírkách, zajížděla do nemocnic a otevírala dveře, které byly dosud afroamerickým umělcům zapovězeny. Jejím posledním filmem byl FAMILY HONEYMOON (1949). Žila uprostřed středostavovské afroamerické komunity na losangeleském “Sugar Hill“, kterému se taky nevyhnuly rasové nepokoje, nadále zůstávala aktivní v televizi a v rozhlase, ve kterém se s komediálním pořadem “Beulah“ (1947-1951) stala první velkou hvězdou tmavé pleti. Během práce televizním podobě “Beulah“ jí byla diagnostikována rakovina prsu a po třech epizodách na jaře 1952 zaujala její místo v produkci Louise Beaversová. McDanielová zemřela v nemocnici ve Woodland Hills a rozloučit se s ní přišlo tisíce lidí.

Sošku Oskara, kterou získala v roce 1940, uchovávala podle jejího posledního přání Howardova univerzita ve Washingtonu. Během rasových nepokojů koncem 60. let se však ztratila a nikdy se už nenašla. V poslední vůli odkázala několika svým příbuzným a přátelům necelých deset tisíc dolarů (jmění hodně umenšily zdravotní výdaje). Bývalému manželu, Larrymu C. Williamsovi, odkázala jeden dolar. Přála si být pohřbena - v bílé rakvi s bílými gardéniemi ve vlasech, v rukou a místo přikrývky a pod hlavou chtěla mít červené růže - na Hollywood Cemetery po boku Douglase Fairbankse, Rudolpha Valentina a dalších. Majitel ji však odmítl s tím, že černé nepohřbívají. Vybrala si tedy hřbitov Rosedale, kde leží dodnes (v roce 1999 nabídl nový majitel hollywoodského hřbitova – nyní Hollywood Forever Cemetery - převezení jejích ostatků. Rodina si však nepřála po tolika letech rušit její klid a odmítla. Nechal tedy na místě s vyhlídkou na jezírko vybudovat velký žulový památník, který je dnes pro návštěvníky jedním z nejoblíbenějších míst.)

Její první manžel, George Langford, zemřel krátce po svatbě v roce 1922, ve stejném roce jako její otec. V roce 1938 si Hattie McDanielová vzala Howarda Hickmana, ale ještě téhož roku se rozvedli. V roce 1941 se provdala za obchodníka s nemovitostmi Jamesa Lloyda Crawforda a v roce 1945 měla podle jedné novinářky otěhotnět a už si údajně i zařizovala výbavu. Když jí lékař sdělil, že jde o falešné těhotenství, upadla do deprese. Ve stejném roce se s Crawfordem rozvedla. Tvrdila, že žárlil na její úspěchy a jednou že jí dokonce vyhrožoval zabitím. V arizonské Yumě se v červnu 1949 provdala za interiérového návrháře Larryho Williamse a za rok se už rozváděla opět (rozeštvával prý její rozhlasový ansámbl a vůbec jí bránil v práci).

McDanielová se objevila ve více než třista filmech (v osmdesáti z nich ztvárnila významné role) a v kruzích afroamerického šoubyznysu si získala respekt pro svoji šlechetnost, vkus a šarm. Na hollywoodském “Chodníku slávy“ dnes můžeme najít dvě hvězdy s jejím jménem: rozhlasovou a filmovou. V roce 1975 byla posmrtně uvedena do Síně slávy filmových tvůrců černé pleti (Black Filmmakers Hall of Fame). V roce 1994 rozjela herečka a zpěvačka Karla Burnsová svoji “one-woman show“ Hi-Hat-Hattie, která se zaobírala životem McDanielové (Burnsová se stejně jako ona narodila ve Wichitě). V roce 2001 byl zase uveden hodinový televizní dokument s Whoopi Goldbergovou “Beyond Tara, The Extraordinary Life Of Hattie McDaniel“, který rok poté získal cenu Emmy. V roce 2006 se stala Hattie McDanielová prvním černošským držitelem Oskara, který se objevil na americké poštovní známce.

Marek "džanik" Janík