Jezinka

Nemastné neslané, žádná složka ve filmu pořádně nepřevažuje. Velmi příjemný začátek westernové komedie se změní v romanci, v které pokračuje skoro až do konce, kdy se závěrečnou bitkou přesouvá opět na začátek. Nejhezčí na filmu je, dnes známá, úvodní píseň. Jako zajímavost bych vyzdvihla dřevorubecké závody. Hezkou scénu považuji dvoření 17 mladíka.

Dean Martin skvělý, Delon dobrý, příjemný rozjezd filmu, ale pak se komedie začne kazit nutnou komičností indiánů a spadá to do frašky. Přitom bohatě stačila kulturní srážka španělského kavalíra a westmana. Tupí indiáni tomu spíše ubrali.

Westernový muzikál se s několika hluchými místy. Dobré chvíle, nudné chvíle, posléze nuda začne převažovat.

Němé dílko s věčně se pochechtávajícím DF. Psát u němého filmu hlášky zní trochu zvláštně, ale aspoň dvě: "Nikdy nepřipustíme, aby se nám práce pletla do pití" "Můj sluha skvěle hraje na kytaru, přijde vám zahrát pod okno. - Moje komorná miluje hudbu"

Ani se nechce věřit, že toto natočil stejný režisér jako S čerty nejou žerty, nebo to spíše poukazuje na skutečnost, že režie není podstatná tak jako scénář. A dobrých scénářů se poslední dobou opravdu nedostává - radši žádné dialogy, jen blekotání a grimasy. Zvukový film nemá ještě ani sto let, ale za chvíli bude přežitkem, škleby vše nahradí.

V tom to přepisu Emmy jsem na rozdíl od její filmové sestry postrádala lehkost. Celkem dobrý přepis byl na konci zkažen dodatkem lidové veselice, kde Emma překoná stavovské rozdíly.

Musím nejprve přiznat, že na rozdíl od verze z roku 1995, se mi oba hlavní představitelé více líbili. Škoda jen toho dýchavičného závěru, jako kdyby si režisér uvědomil, že má málo času a po rozvláčném a klidném ději vše nahustil do posledních 10 minut a jako bonus přidal veřejný polibek, což možná měla být pomoc po ztátě dechu. Trochu více mohla být zviditelněna ješitnost baroneta Elliota (jedno podívání do zrcátka nestačí a běhání za věhlasnou známou působilo spíš nepatřičně než směšně), a Anna také někdy působí více jako chudinka než jako rozumná bytost. Ale i přes tyto výhrady to považuji za celkem zdařilou adaptaci.

Nejzajímavějším na tomto filmu je právě použití loutek a jejich světa. Příběh sám o sobě není nikterak výrazný.

Ani třetí adaptace románu Mansfield Park, kterou jsem měla možnost vidět, nesplnila mé očekávání. Chápu, že do stopáže 88 minut se vše vejít nemůže, ale kdyby se scénaristé trochu snažili a dali více prostoru dialogům než dlouhým záběřům na tváře hrdinů, zmítajících se vlastními city (výjimka, kdy Edmundovi konečně docvakne, jak se vše má), tak by film nepůsobil tak nevýrazně. Charaktery jsou hrozně ploché, občas skoro obrácené. A to skrblictví – Fanny nejede domů, aby se ušetřilo na jiných exteriérech a interiérech ; uvedení do společnosti na plese rovněž, takže dojem že se na ni Henry upnul z nouze nelze smazat (stačilo přeci, aby ji jinak učesali a oblékli, hned by tam bylo trochu novoty). K samotnému obsazení Fanny, pro mne je to typ vzpurného děcka a ne prosté skromné dívenky, která díky svému pevnému charakteru dojde štěstí. Na závěr mám ještě jeden postřeh, když pominu moderní líbací scény v novějších adaptacích J.A., tak dalším prvkem asi oblíbeným pro tu dobu je nespoutané běhání, jo sportem ku zdraví.

Děj volně plyne, nic moc se neděje, vše pozorujete jakoby z povzdálí. Úsměv to příliš nevyvolá, konečná pointa taky nic moc. Třeba taková Dívka s pistolí mi přišla mnohem zábavnější.