Mansfieldské panství

Austenovou miluju, stejně jako její adaptace, ale tohle je proboha co? Absolutně zmatený, nevyrovnaný film. Fanny je prostě nějaká divná. Motivace jednání absolutně chybí no a konec? Ten okamžik, kdy si Edmund uvědomí svou lásku k Fanny je...no...řekněme..trošku přehraný, ne? Od té doby se jen čeká na konečné: I was blind, I love you ....Jediný klad toho filmu je Hayley Atwell, která je úžasná a jen ona získává tu jedinou hvězdičku... (09.03.2009)

Fanny Price, nejoblíbenější postava Jane Austen. Měla ji ráda, protože byla taková tichá, poslušná a měla výdrž, i když situace vypadala černěji než tunel... Mělo to být poselství, že se máme držet svých předsevzetí a budeme za to odměněni. Dost mi film zkazil ten fakt, že jsem jej viděla v ruském znění se slovenskými titulky. Ať mi slovenští bratja prominou, ale už nejsem ta generace, která umí slovensky skvěle, přestože vím, co to je čučoriedka.. A ruský dabing, no coment, chvílemi se mi to měnilo z romance na frašku :-). Ale to je vsuvka, moje chyba, že jsem nesehnala klasickou verzi cz/aj. K filmu- chybky tam budou, tvůrcům bylo jasné, že mají málo prostoru pro tolik děje a tak se nesnažili snímek sestavit úplně nejvěrněji, podařilo se ji to tak 80:20. Líbily se mi postavy, nejvíc asi teta Norrisová, která by Fanny vyčetla i to, že si do svého pokoje přinesla zapálenou svíčku, aby se trochu ohřála. Interiér byl opravdu věrný, její pokoj skutečně působil, že tam nikdy v krbu nehořel oheň. Co jiného říct, určitě to je o stupeň lepší než verze z roku 1999, kde Edmunda sice hrál Jonny Lee Miller, ale ze které by Jane Austen oněměla a do konce života se asi nevzpamatovala, taková drsná scéna Henryho Crowforda s Marií, to je o dost nepravděpodobnější než závěrečná líbačka v této verzi (kdo neviděl, neuvěří, ale tohle by si chudinka Jane opravdu nevymyslela, Fanny přistihne Henryho s Marií a posléze je přistihne i Edmund, docela ... otevřená scéna). Na závěr dodám, že se tento román kvůli svému objemu asi nedá natočit úplně věrohodně, leda jako minisérie, nejlépe BBC (Emmu zvládli načtyřikrát v r. 2009 velice dobře). Jako minisérie by to možná vyšlo, v tom případě prosím- Edmunda z verze 1999, lišáckého Henryho z r. 2007, novou čistou Fanny Price a tetu Norrisovou by mohla hrát třeba .. Dolores Umbridge :-) (19.07.2010)

Bavila jsem se dobře, myslím, že to bylo dobře zahrané, ale ten konec, kdy se na ní pomalu vrhne, to si mohli odpustit. Když budu chtít vidět nějaké vášnivé líbací scény, tak si pustím film jiného druhu. Herečka, co hrála Fanney hrát umí, ale do té role mi moc neseděla, ale pak jsem si na ni docela zvykla. Edmund byl sympaťák a Henry lotr od pohledu, ten by mě ani neuvedl v pokušení. (23.07.2009)

Ne ne, Austenové věci nejsou vůbec můj šálek čaje. Podívala jsem se pouze a jenom kvůli mému oblíbenci hraběti Riariovi- tedy Blake Ritsonovi- tedy Edmundovi. Nezklamal mě a celou dobu mě mámil a okouzloval. A vida, je tu i moje známá blonďatá Rosie, dokonce mladičký Joseph Morgan a James D´Arcy. Billie mi tedy do role té křehotinky nesedla, ale aspon jsem ji viděla jednou bez Doktora:)) Příběh plynul krásně, nehystericky, lidé - obzvláště Fanny a Edmund - více hovořili očima než slovy a bylo to uvěřitelné. Crawfordovi se mi zdáli poněkud plošší - obzvláště pak ona mi nepřišla, že by dokázala kohokoli nějak fatálně uhranout, ale budiž, mužům občas stačí překvapivě málo:)) Jak nejsem zvyklá na tento žánr, tak jsem jenom trnula, aby někdo nezemřel, nespáchal sebevraždu nebo nepřišla povodeň či cokoli, co by mohlo zhatit happy end a "Stázina se dostala Kubovi za ženu", což mi Jane splnila a tak můžu v pohodě zjihnout a radovat se:) (23.03.2016)

Ani třetí adaptace románu Mansfield Park, kterou jsem měla možnost vidět, nesplnila mé očekávání. Chápu, že do stopáže 88 minut se vše vejít nemůže, ale kdyby se scénaristé trochu snažili a dali více prostoru dialogům než dlouhým záběřům na tváře hrdinů, zmítajících se vlastními city (výjimka, kdy Edmundovi konečně docvakne, jak se vše má), tak by film nepůsobil tak nevýrazně. Charaktery jsou hrozně ploché, občas skoro obrácené. A to skrblictví – Fanny nejede domů, aby se ušetřilo na jiných exteriérech a interiérech ; uvedení do společnosti na plese rovněž, takže dojem že se na ni Henry upnul z nouze nelze smazat (stačilo přeci, aby ji jinak učesali a oblékli, hned by tam bylo trochu novoty). K samotnému obsazení Fanny, pro mne je to typ vzpurného děcka a ne prosté skromné dívenky, která díky svému pevnému charakteru dojde štěstí. Na závěr mám ještě jeden postřeh, když pominu moderní líbací scény v novějších adaptacích J.A., tak dalším prvkem asi oblíbeným pro tu dobu je nespoutané běhání, jo sportem ku zdraví. (20.10.2009)