morfeus.fs

Minimalistic masterpiece.

*spoiler* Všechny díly 5*, poslední (kvůli vítězi) 2*. Tak dobře jsem se celou sérii bavil a ten konec to takhle naprosto zabije, damn it.

Vzhledem k tomu, že jsem odešel z projekce asi po 10 minutách(vůbec poprvé), nebudu hodnotit. Kdybych ale měl ohodnotit viděnou část, tak je to čistokrevnej odpad. Tvůrci při výrobě tohoto veleuměleckého díla zřejmě zapomněli, že na druhém konci bude taky někdy divák. Na toho se tu z vysoka kašle a kamera například staticky zabírá herce po dobu 50+ sekund, aniž by se něco na plátně dělo (cokoliv) a z repráků se line otřesně nahlas uši trhající pištění (něco jako když dáte mikrofon blízko k repráku - larsenův efekt). Podobné jsou i ostatní záběry, které jsou za sebe propojeny naprosto bez souvislosti. Nejen z toho vyplývá, že film nemá absolutně žádný děj, nemá smysluplné dialogy, nemá postavy, nemá nic. Tohle je prostě naprostý výjeb s divákem (ignorace jeho existence, spíš než účelové nasrání nebo provokace). Tleskám tomu, kdo to vydržel až do konce. A klepu na čelo nad tím, kdo tomu dal 5* (pokud se film nese ve stejném duchu celou dobu, jakože jsem si skoro jistý, že ano).

Těsně na rozhraní 4* a 5* a možná budu ještě časem pozměňovat. Ale prvotní zážitek z kina je bezchybný, dlouho už jsem neodcházel s úsměvem na rtech a s takovou chutí tam zůstat. Přesto, že všichni tvrdí opak, je ale podle mě nutné pro ocenění tohoto filmu shlédnout předchozí X-Men. A opravdu se to pak blíží Singerovým X2 (edit: ba dokonce převyšuje). Ale jak film zhodnotit "objektivně"? Technicky je to celé velmi zdařilé, snad až na digitální triky, které by mohly být o trošku lepší(jen na pár místech), ale ve filmu to naprosto vůbec nepřekáží. Čeho si tu divák místo toho primárně všímá, je režisérův um, dokonale propracovaná skladba záběrů (palec nahoru střihačovi) a podkres nečekaně skvělou hudbou. Film jako celek pak působí nejen jako popkornový nátřesk, ale i jako fungující příběh s motivovanými postavami, o něco hlubším významem a tak vůbec. Opravdu doporučuji všem co viděli x-men (aspoň) a opravdu doporučuji jít do kina. Zatím nemůžu srovnávat s DVD, ale některé scény prostě musí vyniknout víc na velkém plátně. (edit: ve full hd neméně awesome)

Takhle ultimátní mix precizně vypreparovaného děje/scénáře, absolutně tempo neztrácejícího humoru a dechberoucích vizuálů se málokdy vidí. V Bruggách svým příběhem diváka spolkne hned v první minutě a vyplivne ho až při závěrečných titulkách, kdy po pečlivě vygradovaném závěru(který je pro moje gusto opravdu boží!) nezbývá nic jiného, než si to pustit znovu. A ne, že by to tam na poprvé nebylo, ale na podruhé si lze zcela vychutnat ten neotřelý režisérský styl a perfektní práci s kamerou, nasvícením a vizuálním vzezřením všeobecně. A co se týče scénáře, který je natolik inteligentní, nepovrchní a několikavrstevný jak si jen může dovolit, aby se v něm zároveň objevilo 126x slovo fuck (don corleone), vtipy o černých trpaslících a tak podobně: sám o sobě by vystačil na osobitou stylovou gangsterku a ani by nemusela být tak pěkně natočená. Postavy jsou napsány naprosto lidsky a jejich zasazení do prostředí Brug je skvělé. A co se týče hereckých výkonů tak Colin Farrell tu předvádí prvotřídní koncert a adekvátně mu sekundují i ostatní (včetně úžasné Clemence Poésy). Přesto podle mě někomu tenhle film nemusí sednout. Ale každopádně, za ten risk to stojí.

Vybředlá, nenápaditá, nesympatická, sračkoidní řezničina. A to se mi prosím vcelku i líbilo AvP1. Totiž přesně mezi těmito filmy je hranice(ne zas tak široká) mezi mindless béčkem, který pobaví, a čistokrevnou kravinou.

Tak nevím, jestli jsem neviděl jinej film, než ty lidi, co ho dostali v hodnocení tak vysoko. Mě se tenhle vypařil z hlavy během půl hodiny po skončení.

Možná to nebude zas-až-tak-super (5*) zážitek pro někoho, kdo notnou dávku ze zobrazeného už zná, nebo dokonce tuší, co ještě by tam být mohlo, ale naopak to chybí. Pak se totiž i těch 98 minut stopáže zdá mírně přes limit. Ale pořád je to i tak hodně dobrý.

Tisíckrát parafrázovaný a parodovaný epický majstrštyk. Tuhle díru ve ve svém filmovém vzdělání jsem zaplnil teprve nedávno, ale i téměř patnáct let po natočení je Braveheart maximálně dokonalý filmový zážitek. Ždíme z možností moderního filmu jako takového úplně vše a využívá to neuvěřitelně efektivně (efektně též). Celých 177 minut stopáže je divák pohlcen do příběhu a do emocí protagonisty. V samotném žánru historického filmu snad nelze najít film, který by byl lépe natočený, lépe zrežírovaný nebo lépe napsaný. Před pár měsíci jsem narazil na knihu "Jak napsat dobrý scénář". Já bych ukázal na Braveheart a odpověděl takhle. Navíc je tohle jeden z mála (ne-li jediný) filmů, u kterých mi nevadila obrovská stopáž. Nepodíval jsem se na ni předem a při sledování jsem myslel že už to skončí někde v půlce, ale přál jsem si, aby to pokračovalo. To se mi splnilo až na finální bezmála tři hodiny a já stejně měl pocit, že mít to o hodinu více, tak u toho stejně vydržím a bude se mi to líbit snad ještě víc. ps. Ano, něco málo z filmu už za ty léta od jeho natočení zestárlo, ale já jsem neváhal ani sekundu abych to odpustil, protože v rámci čisté žánrovky je to opravdu dokonalé. Kdyby se to točilo dnes, bylo by tam ještě více brutality, méně patosu, více deprese a temna, nahých žen, méně Melů Gibsonů a více rozměrů. A méně procent na čsfd.

V rámci několikanásobně oskarového snímku jsem čekal víc. Králova řeč sice příjemně plyne, příliš nenudí a hlavní herci odvádí opravdu dobrý výkon (Colin Firth a Geoffrey Rush. Přesto že ji mám ve filmech rád, zdálo se mi, že Helena Bonham Carter tady těmto dvěma silně nestačila). To je ale prosím vše. Být publicistou tak bych opravdu nerad dostal k napsání recenzi na právě tenhle film, protože o něm nejak nemám co říct. Neříkám, že se mi to nelíbilo, naopak, jenom prostě pro mě žádná pecka. Co se týče technických kvalit, nebudu příliš hodnotit ani se rozepisovat, ale zdálo se mi, že kameraman se snaží bořit zaběhnuté postupy tam a takovým způsobem, který je naprosto zcestný a neadekvátní. Kompozice záběru nikterak originální (což by měl být účel u neklasického pojetí), ale přesto málokdy v profesionálním filmu viděná. Zaběhnuté metody a klišé tu jsou z nějakého důvodu, s tím ovšem zřejmě kameraman nesouhlasí a v rámci "ozvláštnění" často komponuje herce do středu záběru, nebo například na samotný dolní okraj a podobně. To pak v kontextu s konzervativním vyzněním zbytku filmu působí přinejmenším rušivě.