zdepapepa

Na parodii je to málo svérázné - šlo z toho podle mě vytěžit daleko více, ať už více případy 4th wall breaků (viz [VFX: hořící auto]) nebo hloupých a zároveň memetických dialogů (viz "Čína JE na východ.") Na "so bad, it's good" kult je to pro změnu málo vážné a nikdo z herců/hereček příliš nepřehrává. Vzpomněl jsem si u toho na, také novodobé, Kung Fury, ovšem to mělo rozum a šlo cestou krátkometrážní. Rozhodně však má VelociPastor co nabídnout co se týče nápadů na gagy.

Nebýt klasických Netflixových mínusů (krátký čas na rozhodnutí, pouze binární rozhodnutí, nemožnost přetáčet dopředu, rozhodnutí konání, nikoliv o dialogu) šel bych s hodnocením asi i výše. Nemám zkušenost ani s původním seriálem ani s rebootem, ale zde jsem se příjemně bavil - family-friendly dobrodružství ve stylu Bond-Jones-Croft, které by s trochou péče snadno mohlo být rebootováno v nějaké dospělé formě. Koherentní děj, kde se i přes krátký čas stihne procestovat půlka světa, splní se pár misí a dokonce i na determinanty se najde čas. Snaha nacpat do speciálu zřejmě téměř kompletní cast trochu škodí, jelikož pro lidi jako já (bez znalosti souvislostí) jsou některé postavy spíš jen křovím, a to jak na straně kladné, tak na straně záporné. Pro našince doporučuji i bonusovou scénu - líbí se mi totiž, když film/seriál subvertne mé očekávání.

Slepenec příběhů, který sotva drží pohromadě. Narativa tlačí diváka tak, že místo standardních odmávnutí diváka pošoupne správným směrem, případně mu v závěru Kocour přímo řekne, aby se podíval na skutečný konec, aby narativa byla dokončena (byť uměle). Divák si také musí rozhodnout sám pro sebe, zda omezenost rozhodnutí je pozitivní faktor nebo ne. Omezují se totiž na typicky dobrodružně akční a standardně Shrekovsky parodické/antiklimatické. A ač jsou dostatečně rozdílné a dostatečně zajímavé, dopad na příběh nemají žádný. Lore pořadu neznám, animace však byla na standardní úrovni. Neuškodily by také mé standardní výtky - delší čas na rozmyšlenou a více možností rozhodnutí než klasické binární.

Tři hvězdy obecně ve srovnání s celosvětovou tvorbou, ovšem pět hvězd, pokud člověk hledá nedramatickou oddychovou podívanou ve stylu klasických sitcomů minulého tisíciletí (v případě ČR i tohoto) - kompletně včetně celebrity pro zvednutí popularity. Kde ovšem většina sitcomů doby minulé nasadila nějakého komika, zde máme wrestlera Big Show, což je fakt, který se hezky promítne i do některých dějových linek. Je to celkem logický tah, když člověk vezme v potaz, jak moc např. The Rock dominuje filmovému průmyslu. Dějově je to standard standardů - stokrát viděné rodinné situace, které se zpravidla na konci dílu vyřeší, ale je to občas tak absurdně zahráno, že je to tzv. the right amount of cheesy. Charaktery postav jsou zcela obyčejné, takže si každý najde něco pro sebe. Závěrem bych rád připomenul moje myšlenky, které jsem měl u Daybreak - tam jsem Angelice toho jejího dětského génia nevěřil, tady v případě JJ se to občas i povedlo. Vzhledem k věku a počtu sourozenců vyvstane na paměti i Louise z Bob's Burgers.

V mých očích kdysi absolutně legendární film. Oči mám starší, více analytické, takže už lehce ubyla děsivost díky chování hlavních hrdinů (v mysli vyskočí např. mladší Prometheus), pořád je to ale vynikající horor. "Temná minulost" je vděčné téma, film však nejvíce dominuje v atmosféře a ví přesně, kdy ukázat nějaké to násilí a kdy naopak nechat diváka, aby si dokreslil v hlavě.

Představte si, že si uděláte knedlo, zelo, vepřo. Po dvou soustech vyhodíte do koše knedlo i vepřo a pustíte se pouze do zelí. Po hodině konzumace zjistíte, že by to bylo lepší dohromady i s tím ostatním, tak z koše narychlo vylovíte těch pár kousíčků vepřového a jeden knedlík, které se nedotýkaly ostatních odpadků. Jakkoliv ale to původní jídlo mohlo být vynikající, objem zkonzumovaného zelí přebíjí všechno ostatní. Místo zajímavé NWO alternativní budoucnosti (jakkoliv vzdálené logice a zákonům fyziky) jsem se dočkal čehosi, co je zřejmě "comfort zone" pana Payna - krize středního věku/druhá míza bílých mužů. I to by se dalo překousnout, ale film má další neduh (o kterém lhal trailer) - parafrázuji slavnou větu Syndroma z Úžasňákových: "Pokud je všechno malé, tak nic není malé." V důsledku tohoto faktu se ani moc nedá hovořit o speciálních efektech, když většinu filmu nejsou vůbec potřeba (přitom jsou dostatečně přesvědčivé). Výsledné poučení? Nepište recenze na ČSFD těsně před obědem.

Obdivuhodně nevyvážené. Na jedné straně vynikající 2D animace nebo hladký motion tracking, na druhé straně animace s framerate na úrovni prezentace v Powerpointu, u které jsem si vzpomněl, když se občas snažím spustit počítačovou hru s nedostatečným výkonem počítače. Příběhový mix různých věcí dostatečně reprezentující všechna tři slova z názvu, z nichž mi však nejvíce vadila dost omezená definice slova "love". Nejlepší bude rozepsat se o mých nejoblíbenějších epizodách, vzhledem k antologickému charakteru celého seriálu. Three Robots Asi nejlepší pokus o humor z celé řady (když si vzpomenu třeba na Alternate Histories nebo When the Yogurt Took Over. Největší reakci ve mně vyvolalo úvodní odstranění očekávání dle prvních dojmů, takže je jedině dobře, že je to jen krátký film. Good Hunt Začátek jak pro fanoušky furries a konec jak pro fanoušky Transformerů. Mezi těmito body to byla fascinující podívaná, která jde ruku v ruce s díly jako jsou Sonnie's Edge, Lucky 13 nebo The Witness. Mně na tom kromě vztahu ústředních dvou hrdinů zaujal zejména přístup k technologii a augumentaci, ne nepodobný Theseově lodi. Beyond the Aquila Rift Není tajemstvím, že mám rád horor. Není ani tajemstvím, že mám rád vesmírné sci-fi. Tenhle short už proto od začátku byl v mých očích ve výhodě. Jako kvalitní gymnasta ale provedl svou rutinu na jedničku (ať už co do příběhu nebo co do animace) a ustál dopad, takže jasná volba mezi TOP díly. Zima Blue Animačně nevýrazné (ale vzpomněl jsem si u toho na Samurai Jack) a možná i příběhově, ale po návalu akčních dílů tohle bylo naprosto ideální zakončení první řady a i svým nápadem to bylo vynikající a trefilo se mi to nálady. Fun fact: Beyond the Aquila Rift a Zima Blue předlohy pochází z pera jednoho člověka - Alastaira Reynoldse.

Skvělá zábava, ale zároveň nic, čím by se člověk mohl veřejně chlubit, že se mu to líbí - čili přesně Konosuba, jak ji mám rád. (místy mě až ze smíchu bolelo břicho, jak nebylo přestávky mezi "epizodami") Nemůžu se však zbavit dojmu (a utvrdila mě v tom kritika čtenářů předlohy), že závěr filmu byl špatně rozvržen - epické bitvy jsou fajn, ale emotivní a zcela zásadní vývoj charakteru postav si zaslouží víc než jen pár krátkých scén oproti protahovaným soubojům (notabene když to bylo vtipné i roztomilé zároveň; rozhodně se z toho dalo vytěžit více). Animaci není co vytknout, drží se na vysoké úrovni a skvěle sekunduje vynikajícímu scénáři a dialogům. Hudebně je to místy klasický grandiózní filmový průměr anebo grandiózní RPG-videoherní průměr, zachraňují to tak klasicky energický OP a typicky oddychové ED. Subjektivní plus za mnou milovanou absurdní estetiku Crimson Demons, jak co do jejich oblékání, jejich představování tak jejich magie. S tím jde ruku v ruce i objektivní mínus za Darkness a Aquu, které dostaly nepoměrně méně času na obrazovce, oproti páru "kazumin". Jestli si něco ze světa Konosuby zasloužilo celovečerní film, bylo to tohle. Zasloužilo si to však větší distribuci do kin - sledování doma je pohodlné, ovšem smát se společně s ostatními fanoušky a vidět EXPLOSION! na "stříbrném" plátně musí být k nezaplacení.

"Never half-ass two things, whole-ass one thing." Tak pravil Ron Swanson v mnou milovaném Parks and Recreation a já bych si přál, kdyby se tím řídili tvůrci tohoto anime. Místy jsem měl pocit, že sleduji kvalitní epizodické, heart-warming drama, místy jsem měl pocit, že sleduji instruktážní video pro začínající barmany (s na můj vkus občas dost absurdní glorifikací a romantizací alkoholických nápojů). Místy se mezi těmito dvěma světy přeskakovalo v rámci jedné věty. A že těch vět bylo - vždy jsem měl pocit, že jsem byl zavalen slovy a fakty bez možnosti si oddychnout.

Pro mě ten film měl čistě subjektivně nevyužitý potenciál pramenící z mylných očekávání. Moje myšlenky - stále v živé paměti příjemný konec Crazy Ex-Girlfriend, když v tom zahlédnu trailer na tento film, který se tvářil, že by klasické debaty oživil muzikálovými čísly, do toho hned pár písní k poslechu online a v obsazení i Skylar Astin a dokonce Lin-Manuel Miranda, Kristin Chenoweth nebo Darren Criss. Byl jsem tak trochu zklamaný, že písní nebylo více, protože všechny prezentované se mi líbily. Z plusů film kromě tohoto obsahuje i sympatická poselství, která sice míří na mladší generaci, ale ve své esenci jsou nadčasová a je dobré si je čas od času připomenout.