zdepapepa

Silly and/but sweet. Tak bych mohl shrnout každý díl, který jsem viděl. Utvrdila mě v tom kromě novodobých dílů i vidění těch ze staré éry, u kterých je ta 'silliness' více zřejmá. Což neznamená, že by to bylo špatné, suspension of disbelief je mocný nástroj. Pomáhá tomu i druhé přídavné jméno z věty na začátku textu, protože co epizoda, to nějaké poselství nebo emočně vypjatý závěr - u lidí vede díl Vincent and the Doctor, já preferuji závěr The Doctor Dances. I přes všechnu tu kýčovitost a 'silliness', just that once, everybody lived. Jinak je to klasická cestovatelská vesmírná sci-fárna, tolik oblíbená pro svou žánrovou různorodost a nevyčerpatelnou zásobu námětů, i když (pochopitelně) podezřele mnoho jich končí v Británii. Všichni hlavní herci a herečky mají něco do sebe, ale z doktorů a companionů je u mě jasný top Matt Smith a duo Karen Gillan a Arthur Darvill.

Soutěž nesoutěž, kde je sice propagováno "vítěz dostane trofej a možnost představení v Las Vegas", ale o to vůbec nejde, přátelé. Zde se především oslavuje kouzelnické řemeslo, kde i při obyčejných tricích dokáže titulní dvojice vypíchnout kvality kouzelníků a kouzelnic. Nejenom to. Stihnou rozdat komplimenty a k tomu navrch kódovými frázemi naznačit soutěžícím, že přišli na způsob, jakým byl jejich trik proveden. A tím to nekončí. Karetní triky, triky s mincemi, iluzionisté, mentalisté. Penna s Tellerem nic nezaskočí. Ale to pořád není všechno. Vždy po čtyřech soutěžících se na pódium postaví Penn s Tellerem a ukážou, proč právě oni si zaslouží vlastní pořad a místo v porotě. Medailonky soutěžících přeskakuji, kvůli nim na P&T:FU nekoukám. Poslední pochvala patří střižně pořadu, jelikož vždy nabízí věrný pohled na to, co se zrovna děje a s výjimkou některých úhlů kamery nepomáhá kouzelníkům zbytečnými střihy, ať už na stejné místo nebo na reakce diváků, jak tomu bývá pravidlem v různých jiných talentových soutěžích.

Kromě pár memů, soundtracku a vizuálů věrných době a několika komicky absurdních scén není o co stát. Jedna věc je udělat 'homage', jedna věc je udělat parodii a jedna věc je udělat miš-maš, který člověku připomene, proč jsme se posunuli tam, kde jsme teď a zanechali některé tropy a figury v minulosti. Takovým plusem neplusem tak zůstává, že se tvůrci nesnažili film natáhnout na celovečerní stopáž, ať už vlastním rozhodnutím nebo tím, že jim peníze z Kickstarteru nedovolily víc.

Každý rok se těším, co se dozvím nového, co jsem za 365 dní zapomněl a jak dobře se pobavím. Celé TBFQOTY je každopádně těžce závislé na daných účastnících. Zejména lidi jako Ayoade, Fielding, Ross nebo Mitchell tomu vždy dají punc kvality. Naopak většinou hosté z Ameriky to trochu kazí. Je nutné taky pochválit Jimmyho Carra - i když hostuje spoustu různých věcí, zde je vždy na co se koukat. Zejména, když převezmou kontrolu soutěžící.

Ono v zásadě to není nic světoborného, žánrové/časosběrné video- nebo audio- medleys vznikají každým dnem. Už ani ne po třech minutách to dostává svému názvu, v češtině mě napadá jen "když pejsek s kočičkou vařili dort", v tom dobrém, ale hlavně i ve zlém. Je hezké, jak to diváka vtáhne a udrží při sledování, podobně jako když se na příslovečnou žábu vařil hrnec s vodou od vlažné až k vařící. I když je to jen na úrovni průměrné creepypasty, kreativita a znovusledovatelnost (zhruba jedna) tam je. Z žánru "family-friendly, gets disturbing later" je to ale pro mě jedno z těch lepších děl zejména kvůli tomu, že se projednou nejedná o dětský pořad a že se z toho nikdo nesnažil vytěžit peníze zbytečným pokračováním (v době psaní textu).

Vynikající trojepizoda/season finale/series finale. Právě i díky vědomí toho, že další díly nejsou je tu odmazán neduh ze seriálu, kterýmžto pro mě vždy byl "plot armor" ústřední posádky. Zároveň z loterie možných žánrů, kterých v původním Firefly bylo víc než dost, vyhrála klasická vesmírná sci-fárna, kterou mám tak rád, v seriálu byl občas prvek vesmíru odsunut na druhou kolej. Společně s tím se také nejedná o klasický typ dílu "a job and character development", nýbrž "a mission and backstories". Úmyslně podhodnocuji, protože velkou část kvality dělá právě oněch předchozích 14 epizod, kdy se člověk s postavami sžil, které ale pro sledování filmu nejsou viditelně povinné, což je hezky patrné u místních hodnocení.

Nemůžu si zároveň pomoci a musím srovnávat se seriálem Sense8, který potkal stejný osud. Byl zrušen a následně si komunita vymodlila filmový speciál (a následně i druhou řadu). V obou případech skončil seriál prakticky v zárodku, kde stále ještě rostl potenciál všeho a neobjevilo se žádné "škobrtnutí" v podobně špatného dílu, což je ale kromě kvality scénáristů dáno i tím, že těch dílů je skutečně málo, takže se žádná dějová linka výrazně neopakuje nebo si neprotiřečí s jinou. "You either die a hero, or live long enough to see yourself become the villain." Co se týče pokračování, tak film se mi líbil, komiksy už tolik ne. Duchovním pokračováním tak pro mě zůstává hlavně herní série Mass Effect, kde je také hlavní charismatický kapitán a jeho "ragtag bunch of misfits" cestující vesmírem a bojující s reapery/reavery. Stejně jako v případě Mass Effectu, i tady není nouze o skákání od žánru k žánru, chvíli se jede klasický western, chvíli heist movie, chvíli survival horror, chvíli román od Jane Austen, chvíli lékařské drama, chvíli válečné drama a přesto to všechno ladí dohromady! Castingově je Firefly obsazen na jedničku. Často mám s Nathanem Fillionem problém, že vypadá a hraje pořád tu samou postavu. V botách kapitána Malcolma Reynoldse (a zároveň i v těch postavy Captain Hammer z Dr. Horrible's Sing-a-long Blog, shodou okolností také z dílny Josse Whedona) mám však pocit, že se pro tu roli narodil. Z mínusů bych asi zmínil dlouhou (na poměry seriálu) sérii dílů, kde byl vesmír odsunut do pozadí, což ale nemění nic na tom, že byly i tak velmi "koukatelné" a pro celkový děj a vývoj postav důležité. Nic z tohoto vás ale nemusí zajímat, stačí se podívat na dodnes aktivní fanouškovskou základnu a je jasno, že Firefly si svůj kultovní status zaslouží.

(bez spoilerů) Duchovní pokračování Avatar: The Last Airbender s několika lidmi, kteří se na tom tehdy podíleli, zkrátka nemohlo dopadnout špatně. Kdo překousne animaci, ten se dočká hezkého mixu Game of Thrones, Avatar: The Last Airbender a RWBY zabaleného do snadno stravitelných (zatím pouze) devíti dílů. Hned jsem z toho dostal chuť zahrát si nějaké MMORPG nebo nějaký z dílů herní série Elder Scrolls. Není náhodou, že tvůrci pracují na tie-in hře. Škoda tedy pouze oné formy animace, která při mém sledování měla občas méně snímků za sekundu než některé stop-motion animované pořady. Osobně doufám v druhou sérii, ve větší rozpočet pro druhou sérii (jak pro animaci, tak pro počet dílů) a vysílací model jednou-za-týden, jelikož putování ústřední trojice/čtveřice/pětice uběhlo na můj vkus až moc rychle, celá první série se zvládla zhruba za dobu jednoho dílu Pána Prstenů ve speciální edici. Zase se také jedná o seriál, kde nemám postavu, kterou bych neměl rád, v čele s adorkable Claudií. Zůstává taky fakt podobný mých pocitů z TLOK - dokoukal bych to, kdyby na tom nedělali lidé z A:TLA? Book 2 Update 15.2.2019: Tvůrci nelhali, když říkali, že B1 sloužila hlavně k vystavění světa a další budou více o postavách. Víc bojů + víc humoru + víc drama + víc emocí + víc snímků za sekundu = víc hvězdiček v hodnocení. Je na tom však stále znát, kdo je cílovou demografií.

(neviděno v kině, ale koupeno a dohráno na všech 7 "konců" na Steamu, jsem fanda podobných her, proto jsem celkem nadšený, že můžu konečně nějakou z nich zde hodnotit) Právě při hraní je jasně vidět, že celý tento projekt byl primárně koncipován jako film a až v druhé řadě jako hra. Důkazem budiž to, kdy jsem se při prvním hraní prakticky celou první polovinu hry snažil utéct nebo jít na policii, ale hra pokaždé řekla "Ne.", často s dost absurdními náhodami a idiocií hlavního hrdiny. Takovou jízdu po kolejích zkrátka nezažijete ani s Českými drahami. Tak jsem se pak rozhodl bavit se tím, že budu nejhorším zločincem všech dob a vše sabotovat. Stejně se mi ale podařilo vrátit misku rodině Tchoiů. Těžko propagovat projekt jako film, který by mohl skončit po první scéně, že ano? V tomhle vedou na jedničku například hry od Telltale Games - ano, často nabízí možnost hru skončit (většinou v Quick Time Eventech), při rozhodování ale nabízí rozhodnutí v tom smyslu, kdy se jedná o kosmetickou volbu, která dotváří charakter hlavního hrdiny (jako např. Mass Effect). Volby poctivě větví příběh a pokud se někdy jedná o "iluzi volby" (jako tomu je v případě LS), je v tom logický základ. Dalším dobrým příkladem her s možnostmi voleb je The Stanley Parable. Tam je větvení jednotlivých dějových linek občas až absurdně komplexní. Ne nadarmo tam mají konců hned devatenáct. Další herní neduhy, které jsem zaznamenal - absence dvou užitečných věcí pro tento typ her - možnosti uložit si hru a přeskočit scény/dialogy, které už člověk viděl. Minimálně jedna z těchto věcí by velmi ulehčila lovení dalších konců a jiných rozhodnutí. V současné podobě je člověk nucen prosedět všechny scény poctivě znovu a znovu v naději, že se dočká nové. Záchranou je tak hlavně to, že film obsahuje dost lokací, které se za jediné dohrání navštívit nedají. Technicky je to zmáknuté na jedničku - střih mezi scénami funguje naprosto plynule (když to srovnám třeba s Press X To Not Die) a je vidět, že kameraman ví, co dělá. Jelikož jsem ovládal rozhodnutí myší, nemohu si stěžovat jako ostatní lidé zde, že by moje volby nebyly registrovány, ať už kvůli tomu, že bych byl v menšině nebo že bych se nemohl připojit. Rozhodnutí mají často dost šibeniční časový limit, to však k tomuto napínavému žánru patří. Herecké výkony také nejsou vůbec špatné (podobně viz třeba Her Story), včetně ústředního hrdiny, napůl Theona Greyjoye, napůl černozrcadlového Kennyho z Shut Up and Dance. Režie se možná až moc tvrdě opřela do tématu voleb, pravděpodobností a procentuálních šancí, takže i když to všichni odehráli na výbornou, ve výsledku kromě herních mechanik, "lampshade hangingu" větami typu "Jaká byla pravděpodobnost, že se stane právě toto?" film nic zajímavého nenabízí. Osobnost postav nulová. A ano, kromě ulovení všech achievementů jsem na to ze zvědavosti kouknul i jako čistě na film, kdy jsem nevolil žádná rozhodnutí. Výsledkem bylo "Šílenství".

Logický důsledek popularity různých pořadů o vaření Jamie Olivera/Gordona Ramseyho/Kluků v akci/atd. Po navštěvování domácností ve Výměně manželek, kde producenti často dávali společně dvě zcela protichůdné rodiny, byla toto vítaná změna. Z toho mála, co jsem viděl, bylo vždy na co koukat. Bylo také zajímavé po čase sledovat, jak se lidé sžili s konceptem pořadu a na řadu přišlo taktizování. S tím ale také přišlo uklidnění, co se týče výběru pokrmů, a tak se "menu" často opakuje. Závěrem bych chtěl jen sklonit poklonu všem, kdo se do pořadu přihlásili. Prezentovat svoje kulinářské umění před celým národem chce hodně odvahy a hrdosti na svoje vaření anebo naopak nedostatek rozumu a soudnosti.