blackrain

Adrenalinem nabité akční dobrodružství? Kde? Asi distributor viděl úplně jiný film než já. Po této stránce to byla slabá válečná podívaná, které kraluje Sean Bean. Nepotřebuju se při sledování koupat v krvi a být u toho nervní a hryzat si nehty strachy, ale krapet této ingredience by neuškodilo. Jen maličko okořenit a zamíchat pěkně ode dna. Příběh je to jistě zajímavý, ale jeho zpracování už bohužel ne. 30. komando Iana Flaminga by si zasloužilo určitě lepší film.

Česká parodie na Jamese Bonda s Ondrou Vetchým v hlavní roli, kterému sekunduje Simona Stašová. Ti dva spolu opět hrají manžele. Hezky jim to spolu sedne. Despota a buran Vetchý x uťápnutý Stašová + tři dcerušky k pohledání. Čekala jsem něco bláznivého, ale nedostala jsem to. Místo toho mi na obrazovce přistál důkaz toho, že hvězdné obsazení kvalitní film nedělá, když není po ruce kvalitní scénář. Bavila jsem se. To nechci popírat. Vetchý, Stašová, Táborský atd. mají jistě komediální talent. Ale tohle podle mých představ úplně nebylo. Škoda.

Oběť zabita vlastním nožem, tak to je teda pech. Bylo to pěkně zašmodrchané klubíčko, ale Jiří Vala to nakonec rozpletl. Jako vyšetřovatele ho mám ráda. Působil uvěřitelným dojmem a byl takový až otcovský. Nečekala jsem, že vrahem bude zrovna tahle osoba. To mě překvapilo. Nicméně, měla ten nejsilnější motiv ze všech. Bylo tím zoufalství, ponížení a bezvýchodná situace. Ta osoba byla zahnaná do kouta. V takových chvílích jednají lidí fakt šíleně a vražda šílená je. Nemohla jsem se vynadívat na mladičkou Jitku Smutnou. Tohle byla asi úplně první role, kde jsem ji zaznamenala co by herečku. Nezatracovala bych tenhle kriminální příběh.

Tak jsem zase objevila Ameriku. Netušila jsem, že tenhle pořad, který má pár minutek, je možně okomentovat. Pan Kintzl má můj nehynoucí obdiv. Je to trošku svérázný člověk, ale je to tím, že je horal a ve svých letech už samozřejmě cokoliv zažil a prožil, jako všichni Šumaváci a jistě nejen oni. Šumava mi nesmírně přirostla k srdci a pokud bych tam nemohla být alespoň jednou do roka, tak přestanu dýchat. Miluju rána, kdy se mlha jen pozvolna zvedá nad údolími a turisti ještě spí. Vypravování pana Kintzla beru jako návod na výlet. Velmi poutavě vyprávví. Nemůže se dočkat dalších pokračování. Takových lidí jako je pan Kintzl už moc nezbývá. Proto mu děkuju, že do toho šel a že má co nabídnout.

Taky jsem takhle mezi paneláky hrála s klukama fotbal a nebyla jsem jediná holka mezi nimi. Pak se na tom našem betonovém hřišti strhla vždycky pěkná mela a všechno se to servalo na jednu hromadu a druhý den znovu. Děj tohoto příběhu je velmi jednoduchý. Chvilkami to vypadá, že to sand ani žádný děj nemá a že nikdo nic nehraje, jen to snímá kamera. Já jsem hrála volejbal a na kotrolování žákovských knížek taky došlo, protože u nás zaskakoval trenér od kluků.

Jakub byl šikula a pořádný rošťák někdy malinko přemoudřelý, zároveň ale i hodně vnímavý a citlivý. Taky si trošku vymýšlel, ale jen proto, že chtěl zoufale někam zapadnout, někam patřit. Děti dokážou být někdy strašně milé, zvlášť, když jich je více v kolektivu. Pak vám nedají nic zadarmo a ani svým vrstevníkům, dají vám to hezky sežrat. Jsem téhož názoru, že dětem by se neměla zatajovat pravdu, ať už je jakákoliv. Jen se musí najít ten pravý okamžik. Pro oba dva to rozhodně nebylo jednoduché. Kluk měl zase tátu a táta synka. Ještě jsem neviděla dítě, které by hrálo jako Filip Renč, jedině snad Tomáš Holý. Poznala jsem dvě filmové lokality, kde se točilo (Smícháč a Hlubočepy). To je mé pole působnosti. Bydlím na Barrandově, takže to sem mám co by kamenem dohodil.

Lenka Termerová v posteli s milencem hned na začátku filmu v roce 1974? Tušila jsem, co z toho vyleze. Připomínalo mi to bakalářskou povídku. To byla ale povedená rodinka. Co věta vypuštěná z úst osazenstva, to skutečná perla. Dailogy mezi postavami byly brilantně napsané a hezky jim sedaly do pusy. Jiřina Šejbalová byla správná hlava rodiny. ... "rozsíváš kolem sebe erotické temno." Asi začnu tu rozkošnou větičku taky používat. Ta stojí za zapamatování.

Taky mi utkvěla v paměti již zde troufalkou zmíněná věta: "Rád jsem navštěvoval chemický kroužek, jenže tam v mé přítomnosti došlo k výbuchu." To je až neuvěřitelné jaké voloviny člověku uvíznou v hlavě. Ten malý vyprávěč příběhu Franta neměl chybu. Bylo zvláštní vidět Luďka Sobotu mluvit normálním způsobem, kdy ze sebe nedělá nějakého pitomce. Je to hodně nezvyklé. Nápaditý dětský film nejen pro děti. Věřím, že i dospěláci se na tenhle film rádi podívají a bude jim přitom dobře. Je to takové pohlazení po duši. Občas malinko bláznivé.

Kam slunce nechodí, tam pošli Menšíka a nebo radši doktora, protože tam kam nechodí slunce, musí doktor. Tady to platí dvojnásob. Moc hezká historka ze života. Podobnou jsem už několikrát vyslechla v hospodě. Tam lidi v dobré náladě na sebe vyklepou všechno. Na té krásné plovárně, kam vplul Waldemar Matuška a okouzlil místní dámy, jsem se naučila plavat. Je to plovárna s restaurací Jureček v Říčanech. Pan Menšík opět nezklamal. S Janžurkou mu to pěkně klapalo. Mimo nich jsou i další herci, kteří se s nimi moc hezky doplňují. Mám tuto hříčku hodně ráda.

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument.