Zázračný hlavolam

Po letech viděno znovu a hodnocení opraveno o jednu hvězdu nahoru. Má to nakonec spoustu působivých míst a spoustu hodně dobrých hereckých výkonů (zvláště představitelé místní dospělácké moci jsou skvělí), byť jako celek ten film klopýtá. Ale je tu ta nálada léta dávno v propasti času zmizelého, pak všechny ty dvorky, ploty, kůlny, zahrady, sklepy, prostě příměstská "divočina", která je protkána stezkami a zkratkami, které jsou známy jen zasvěceným - takový ztracený klukovský ráj (no, trochu i holčičí). Škoda, že scénář nedostal do ruky Miloš Macourek, ten by z tohoto námětu udělal onačejší dílo. (17.12.2014)

"Rád jsem třeba navštěvoval chemický kroužek. Avšak jednou tam v mojí přítomnosti došlo k výbuchu, který byl později prohlášen za explozi, takže tam již nechodím."                                                                                                        Dětský film, velice vzácná kategorie, která dnes už vymizela. Dnes se točí rodinné filmy (jako by stejné kalhoty mohl nosit vnouček i dědeček) u kterým se většinou nebaví nikdo. Ale v minulosti se na dětského diváka dbalo, dostával svoje. Tento půvabný kousek byl natočený dávno před Dívkou na koštěti, předběhl i Pány kluky či seriál Bylo nás pět. I když některé vtípky evokují piškuntálie z Pana Posledy, jde o humor hravý, jak se na menším městě nebo větší vesnici bavily všechny děti. A kdo by si nepřřál nějaký ten kouzelný zvoneček či prsten, džina v lahvi, či přáníplnící klobouk? Rozdí mezi splněním klukovských snů (já chci koně, já velblouda) je patrný, když dostanou do ruky kouzelný kroužek dospěláci (ať jsem poručík!). Příjemný snímek zasazený do malebného Nového Města nad Metují. Škoda, že se šetřilo kvalitním materiálem, minimálně ty malebné kulisy by zasloužily širokoúhlý formát. Filmový debut pro Luďka Sobotu.                                                                      "Já nepiju. Já hasím!" (12.02.2015)

Překvapivě vtipné a zábavné. Samozřejmě že pro mě už je teď zajímavější ta dospělácká rovina s výbornými Vomáčkou, Landovským a Kostelkou, ale pro děti musel být tehdy nářez i ten hlavní příběh, kdo by tuhle věcičku nechtěl mít doma. Potěšilo i pěkné komorní prostředí Nového Města nad Metují, prostě pohodová rodinná komedie. Zub času zapracoval, ale stále dobře koukatelné. (18.01.2018)

Taky mi utkvěla v paměti již zde troufalkou zmíněná věta: "Rád jsem navštěvoval chemický kroužek, jenže tam v mé přítomnosti došlo k výbuchu." To je až neuvěřitelné jaké voloviny člověku uvíznou v hlavě. Ten malý vyprávěč příběhu Franta neměl chybu. Bylo zvláštní vidět Luďka Sobotu mluvit normálním způsobem, kdy ze sebe nedělá nějakého pitomce. Je to hodně nezvyklé. Nápaditý dětský film nejen pro děti. Věřím, že i dospěláci se na tenhle film rádi podívají a bude jim přitom dobře. Je to takové pohlazení po duši. Občas malinko bláznivé. (08.09.2016)

Česká dětská pohoda se vzpomínkou šedesátých let. Příběh, který mi lehce připomíná svým soubojem, astrálního světa dětí s pokřiveným světem dospělých, filmovou klasiku Až příjde kocour. Na rozdíl od něj je však trošku amatérský, což ale spíše přidává na atmosféře filmu, ve kterém je pro chlapce polibek dívky horší než sevření španělské boty ;-). (20.06.2015)