Tosim

Zločin a trest. V(d)ěčná témata.

Ovečka Shaun ve filmu, aneb chundelatý úlet. Seriál znám zběžně, ale díky reakcím na film jsem se nechal nalákat a nelituju. Studio Aardman pořád dostává svému jménu. Neutuchající gejzír nápadů, závodní tempo, okamžiky pro děti i pro dospělé, groteskno a porce dojetí navrch. O všem svědčí fakt, že skupinka lidí v mém věku si při odchodu z kina začala spontánně pískat ústřední ovčí melodii. :o) Pouze z důvodu lehké odhadnutelnosti některých zvratů (příběh je skutečně určen spíš menším dětem), dávám "jen" 90%.

A já pořád neviděl Až na krev, hanba mi. Paul Thomas Anderson se mi začíná zamlouvat čím dál víc, zatím to vypadá, že jsou pryč ty doby, kdy svými zvláštními filmy zaujal masy, u tohoto snímku by to vlastně v principu ani nešlo, podle toho, co jsem o postmoderním Thomasi Pynchonovi četl, se režisérovi podařilo ve filmu jeho styl vystihnout. I před stopáž naprosto perfektně sladěný příběh, kde se něco tak racionálního, jako vyšetřování pohřešované osoby, mísí s hypnotickými okamžiky monologů, hodnotícími děj, scénami situačního i slovního humoru, pomrkáváním na diváka a drsnými a (skutečně) romantickými pointami jednotlivých linek. Přitom nevidíš zaškobrtnutí, nebo snad mezery v tempu a celé to dlouhé vyprávění uteče jako voda. I když chápu, že snímek by netrhal divácké rekordy, v přítmí kinosálu by to na ty dvě a půl hodiny byl daleko intenzivnější, téměř až magický zážitek. Líp to prostě doma nejde. 90%.

Rádoby sofistikovaný seriál o tom, jak horoskopy ovlivňují vraždy, přitom je tomu naopak - něco se stane a zpětně je na to neobratným způsobem napasován horoskop. Jinak dedukce a důkazy mají taky občas své místo. Fakt dost hloupé, zamrzí to o to víc, že Iva Procházková opravdu není špatná scénáristka. Najdou se ale i další klišé - hlavní operativec "vidí", jak se staly vraždy, jeden jeho kolega je na vozíčku a zbytečně umírají hlavní postavy. Na obstojné kameře a hudbě prostě detektivku nevystavíš.

Nemusí to být pouze zápor, ale i Pixar stárne. Tenhle jeho animák jsem jako jediný neviděl a i když hlavní téma filmu -je lepší slyšet dětský smích než jekot- by si mohlo dát studio jako slogan, mám od něj raději něco dospělejšího. 70%.

Třetí série vtipně a důvtipně variuje tu první, o Lundové, protože méně mlčí, se více dozvíme. Posledních deset dílů má přímý tah a nebýt jednání hlavních postav (zvlášť premiér směrem ke svému synovi), které mi připomínaly až velkou ránu do hlavy, nevadilo by mi nic. Přes to všechno ta bezvýchodnost Zločinu velmi sluší. 90%.

Nemám rád zbytečné krátké prology, oč plynuleji by působilo, kdyby se Lundová do zaběhlých kolejí vrátila během několika dílů. Také použití stejné metody vyprávění mi vadilo, působilo jako křečovité vstupování do stejné řeky. Jinak spokojenost, z postav mě převálcoval ministr Buch, jehož poslední scéna, jak vystřižená z Kmotra, je vrcholem řady.

Jan Prušinovský roste s každým projektem, víš jak. Tak si říkám, proč by vlastně nějaký takový podobný film nemohla zafinancovat třeba prima, mnoho diváků by se vynasmálo, když Hádek mladší narazí do sloupu a rozumnější zbytek by si užil solidní drama evropských rozměrů. A Jaroslav Žváček by po Vinařích zabil dvě mouchy jedou ranou.

Netypický Klíma, což je dobře. Není to nic v jeho stylu "všechno je na hovno", režie je schopnější, než předchozí inscenace a překvapivě nechybí i humor. Škoda stopky kvůli Bartoškově nemoci, zajímalo by mě, jestli by se autoři "dopustili" i nějakého dějového oblouku nebo pointy.

"Průběžně mě informujte." Až doteď jsem nechápal, co k nám mráz se severu přináší tak úctyhodného (viděl jsem dvě verze Mužů, co nenávidí ženy a četl jednoho Nesboa), ale tenhle hřebíček uhodil přesně na moji hlavičku. Zločin jako psychologický rozbor příčin, následků, falešných stop a ztráty cenného, to vše se nepohybuje ve vakuu, takže sledujeme i dánskou společnost - s vírou, politikou a multikulturalismem a nejzakousnutější policistkou široko daleko. K tomu poslouchám typický soundtrack, nechávám se unášet na rychlém tempu vyprávění a cítím se jako před deseti lety, kdy jsem seriály vyloženě sosal. A zajímavé je zjištění, že na americkém remaku si udělal jméno autor ceněného Temného případu. Megaspokojenost.