Tosim

Choderlos de Laclos psal svůj román jako kritiku šlechty své doby. Kdyby knihu napsal třeba současný autor, ptal bych se: proč to tak činčat? Dovedu si představit zajímavější příběh ze současnosti, kde by sex, zrada a pomsta vyjímaly možná líp. Ale zase je to lepší pro film - kdyby nebyl reflexí spisovatelovy současnosti, který věděl, o čem píše, zaujal by mě míň. Pro mě jsou tyhle příběhy o "historických intrikách" spíše stereotypní prodlouženou rukou ženské červenoknihovnové četby. Je mi líto.

Asi je pravda, že literární Kundera si s filmovým jazykem moc nerozumí. Beru tenhle film spíše jako vyjádření se západu k problémům východu přes jejich vysoce kvalitní umělecké dílo. Reálie fungovaly v podstatě docela bezchybně (nelepší byly dobové záběry ze srpna 1968 spojené s těmi filmovými), erotika fungovala asi tak na tři hvězdičky :-) A závěr mě dojal. A docela by mě zajímalo, jak by dopadly moje velice, velice oblíbené Směšné lásky, převedené do audiovizuální podoby.

Hrdinové cestují časem aby změnili to či ono, ale nakonec se do toho tak zamotají, že nikdo (včetně diváka) neví vůbec nic.

Paolo Villaggio je starý, tudíž musí jít Fantozzi do penze či pan účetní do důchodu... Snímek má dva různé názvy a titulní postava se v penzi nudí. Ale nudí se i diváci, kteří snad mají dost dívání se stále na to stejné...

Typická lehká komedie s mnoha herci, která vás ale zaujme jenom tak napůl. Některé jsou lepší, jiné horší, tahle patří spíše do té druhé kategorie.

Změna prostředí Policejní akademii hodně prospěla.

Všechny vlastnosti lidstva soustředěné do jedné z nejznámějších postav lidstva. Přesto na nějakou větší kontroverzi je to celkem nekonfliktní dílo. Pod povrchem, samozřejmě.

Vcelku zdařilé zpracování skutečného případu ze třicátých let s poměrně dobrými hereckými výkony. Scénárista (Václav Šašek) si možná jen mohl odpustit líčení "cynismu moderní doby, které je morálním podhoubím zločinu", ale kdoví, zda to není sarkasmus, jelikož je v mnohém na straně obviněných.

Komunální satira, kde je vše podrobeno vykreslení trablů pracujících s úřadem, který pro ně zajišťuje opravy bydlení. Takže se i u tak zkušeného autora, jakým Jiří Melíšek je, nevyskytuje cokoliv, co by se dalo nazývat dramatickým obloukem a vztahy a situace mimo cihly a maltu, se konají jaksi mimoděk a ani Jiřina Bohdalová to svými vnitřními monology nezachrání. Holt kde nic není, ani archivy nepomůžou.

Zábavná a hlavně krátká ;-) hříčka na motivy autora knihy Tři muži ve člunu (o psu nemluvě.) Příjemný Marek Eben :-)