Nebezpečné známosti

Narozdíl od Valmonta, který je adaptací knihy Les Liaisons dangereuses, je Dangerous Liaisons adaptací divadelní hry, která vychází z původní knihy, a přesto má, možná lehce paradoxně, k dílu Choderlose de Laclos mnohem blíže než dříve zmíněný Valmont v režii Miloše Formana. Děj je snad s výjimkou závěrečného duelu zachován tak věrně, jak to vzhledem k dopisové podobě předlohy jen lze, dialogy, včetně mého oblíbeného “Alright – war,” jsou skvostné a narozdíl od Valmonta tu nedochází k zbytečnému osekání zákulisních machinací nebo zjednodušení psychologického vývoje jednotlivých postav, za což si scénáristy Christophera Hamptona nesmírně cením. Mou jedinou, vysoce subjektivní výtkou je, že mi navzdory precizním výkonům všech zúčastněných úplně nesedlo obsazení – do role patnáctileté Cécile by se podle mě hodil někdo mladší a naivněji působící než Uma Thurman, Peter Capaldi má tak silný skotský přízvuk, že do této americké partičky oproštěné od výrazných regionálních akcentů vůbec nezapadá, a byť John Malkovich skvěle balancuje na hraně charismatu a zlověstnosti, člověk si může jen představit, jak by tato postava sedla Alanu Rickmanovi, který hrál Valmonta dva roky v původní divadelní hře a kterého prý producenti odmítli, protože nechtěli někoho, kdo je spojen s akčním filmem. (10.01.2017)

Zcela logicky se nabízí srovnání s Valmontem. Omezím se jen na obsazení ústředních rolí. Malkovich přesný, ale pro mě vzhledově nepřijatelný, Firth sladký, ale příšerně unylý. Tady si nevybereš. Glenn Close sice exemplární mrcha, však tak ošklivá, Annette- jak perfektní mrcha, tak vážně kus. Obě vynikající herečky. Koho by možná svedly, vědí nejlépe pánové. Tahle verze se mi líbila víc než Valmont, ale odvíjí se to taky podle nálady. Jsem totiž doživotně traumatizovaná snímkem Portrét dámy, kostýmním dramatem, v němž byl Malkovich natolik odporný, že už jen proto raději vezmu zavděk Formanovým (snad opravdu trochu slabším) Valmontem. (28.06.2019)

Nechtěl jsem se ( jako valná většina z vás ) pouštět do srovnávání tohoto Frearsova snímku s Formanovým Valmontem ( už pouze kvůli faktu, že oba přistoupili k látce rozdílně), ale nakonec jsem se tomu neubránil :o) Důvod proč Frears ( u mě ) poráží Formana je jednoznačný. JOHN MALKOVICH jako vikont Valmont poráží Colina Firtha na plné čáře! Zatímco John je zde více než důstojným soupeřem pro EXCELENTNÍ Glen Close, tak Formanův snímek " odtáhla " pouze ÚŽASNĚ intrikující Annette Bening. Colin oproti Johnovi působí téměř směšně. Co se týče výpravy, kamery, kostýmů....jsou oba snímky srovnatelné ( myšleno tím na velmi vysoké úrovni ). Řekl bych ( díky Pištěkovi a Ondříčkovi ), že zde Formanův Valmont má i nepatrně navrch. Výsledný resultát : 5:4 pro Frearse! p.s. a potom, že se neubráním tomu srovnání, pcha :o) (10.11.2009)

Choderlos de Laclos psal svůj román jako kritiku šlechty své doby. Kdyby knihu napsal třeba současný autor, ptal bych se: proč to tak činčat? Dovedu si představit zajímavější příběh ze současnosti, kde by sex, zrada a pomsta vyjímaly možná líp. Ale zase je to lepší pro film - kdyby nebyl reflexí spisovatelovy současnosti, který věděl, o čem píše, zaujal by mě míň. Pro mě jsou tyhle příběhy o "historických intrikách" spíše stereotypní prodlouženou rukou ženské červenoknihovnové četby. Je mi líto. (16.08.2004)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Laclosovy předlohy. Výrazně lepší než Vadimova volná adaptace z r. 59, přesto jsem se ani zde neubránil nemalému zklamání. Tento Frearsův film mě utvrdil v mém podezření, že každá filmová adaptace Laclosova textu, byť by byla sebevíce věrná své předloze (jako v tomto případě), musí vždy zákonitě vyznít jako nesnesitelně zjednodušující. Pokud by to bylo možné nějak kvantifikovat, pak se musí dojít k tomu, že v tomto filmu není možná ani desetina toho, co ve slavné románové předloze. Její mimořádně sofistikovaná epistolární forma a doba vzniku před více než 200 lety jsou v mých očích spolehlivou pojistkou toho, že každá filmová adaptace nikdy nepřekročí její stín a nebude ničím víc než kostýmní historickou podívanou, která bude v první řadě víc než čím jiným především svědectvím o době svého vzniku. Nejinak je tomu u tohoto filmu, jemuž příklon k dobovému způsobu natáčení historických filmů dokonce vynesl 3 Oscary. Odmyslí-li si člověk všechno to historické pozlátko, vyjde mu však otázka, proč vůbec točit filmy podle knihy, kterou většina současníků stejně nečetla - a kterou znají paradoxně právě jen díky jejím moderním filmovým adaptacím. Současnost skýtá tisíc a jeden lepších námětů k zfilmování, za sebe proto nemám problém prohlásit, že mě tento typ žánrové podívané přijde odtažitý, afektovaný a v podstatě zbytečný. Tak na mě působí i herecké výkony protagonistů většiny rolí v tomto filmu, především pak u Glenn Close, která mi nad to přijde mimořádně ošklivá a z každého záběru na její tvář na mě šly skoro mdloby z fyzické nevolnosti. Je to v první řadě moje obeznámenost s předlohou, která mi nedovoluje hodnotit výše než 3 hvězdami, a snad jediné, co mě zde potěšilo, je výkon Michelle Pfeiffer, která podle mě jako jediná z herců typově odpovídá své postavě. Nemám z toho filmu jednoduše dobrý pocit, vážně ne. (12.05.2013)