Tosim

Koho by to před šestnácti lety napadlo, když se dva chlápci probouzeli v neznámé místnosti v první Hře o přežití, že jeden z nich bude jednou tak dobrým tvůrcem. Není bez chyby, ale tento jeho Neviditelný má řemeslnou zručnost, napětí, nápad a Elisabeth Moss. Pokud vám nevadí pomalejší rozjezd filmu a cca první půle, než se začne něco dít, budete spokojeni. 70%.

Docela zajímavá forma (ty zcizovací efekty - divadlo, metafory - žebřík na uhlí). Dvořák v pohodě, víc mě ale fascinoval Hofmann. Občas bylo těch vyfabulovaných věcí až příliš - proč by mě třeba Majer (Kohout?) bránit své ženě podepsat Chartu 77, když byl spoluautorem toho textu? Ale hlavně se mnou ten film emocionálně vůbec nehnul, což je u filmu o Havlovi docela zvláštní. A pokud se máme na Havla dívat jako na film životopisný, tak tento žánr je nedotažený přímo trestuhodně. 50%.

Tahle Sovjákova komediální práce se mi líbila mnohem víc a tu poslední půlhvězdičku dávám za závěrečnou dvojitou pointu a scénáristovu odvahu, kdy tak trochu vyjebal s divákem i hlavní postavou - to se v českém televizním filmu tak často nevidí! 70%.

-UŽ JSEM TI ŘÍKAL TEN CITÁT OD NIETZSCHEHO? -NEMŮŽEŠ PŘECE CITOVAT Z NIČEHO, TO JE NESMYSL!

Batman jako mentor (Ironman), potřebný ženský prvek Wonder Woman (Black Widow), drsňák Aquaman (Thor) a zástupce humoru a mládí Flash (Spider-Man). No a můj milovaný Superman víceméně do počtu. Docela se divím Marvelu, že nezažalovala DC za plagiát, ale film byl rychlý, akční a svižný a nemám proti němu mnoho námitek. Oproti konkurenci ovšem značně kulhá na obě nohy.

Když se řekne "film Petra Zelenky a jeho přátel," stále si představuji nějakou super bombu, ale i to přestává v posledních letech platit... Zejména proto, že od současnosti je potřeba větší odstup, aby její zobrazení ve filmu mělo větší dopad. Z hlediska myšlenek, které si rozumný člověk pokládá, je snímek předimenzovaný, neplatí to však postavách a vyústění příběhu, které byli docela povrchní a zbrklé.

Vůbec ne špatná vtipná blbinka, která by mohla být ale o něco více rafinovaná, co se týče úmyslů oné slečny guru. Docela jsem koukal, myslel jsem, že Miroslav Sovják napsal samé dramatické kusy. Ve vší té romantice na závěr jsem ocenil nějaký ten realistický moment (zvednutí klíčů). 70%.

Ne úplně špatný film, který ovšem doplácí na repetitivnost (Hádkova postava se do omrzení chová jako sobec a rád jezdí na kole, tedy kromě toho, že chce pomoci jedné epileptičce k orgasmu - víc se o něm nedozvíme), a neuvěřitelný, rádoby sofistikovaný konec, který asi nepochopil kromě tvůrců nikdo. 50%

Tenhle film je tak rozporuplný, že je to až k nevíře. V základu funguje jako rodinná zábava, komedie, kde si taťka, mamka i děti najdou to svoje. Může to být také snímek (a tohle téma je v tomhle typu veselohry nezvykle sofistikované) o matkách, které už mají dost toho, jak jsou utahané z práce i domácnosti a logicky delegují na otce taky nějaké ty starosti. V mnoha ohledech je snímek doopravdy vtipný, bohužel často dost infantilně (posraný Matýsek, naražený bimbásek). Gemini má pravdu co se týče pánských hereckých výkonů a instrumentální hudby a atmosféru hodně moc dokresluje také prostředí hor a sněhu. Ale souhlasím také s Kamilem Filou, který někde napsal, že ten film je falešný v tom, že normalizaci zobrazuje jako bezčasí, dobu bez starostí a kontextu a co mi vadí nejvíc, jsou postavy, jejichž sobectví občas tvůrci vydávají za třeskutou zábavu. A v neposlední řadě také omílání toho snímku každého půlroku udělá s divákovou vstřícností své. Po těch letech, reprízách i výtkách dávám stále 70%, ale jak to bude dál, si nejsem jist.

Bludičky jsou "malý televizní" film, potažmo minisérie, ale v mnoha ohledech je to dost milník. Režiséra Irena Pavlásková ho natočila v době, kdy režírovala spoustu slabých filmů (Bestiář, Zemský ráj to napohled). Scénář napsal Ivo Pelant a po tomto snímku ho čekaly už jen naprosto nezajímavé věci (Ordinace v růžové zahradě). Ve filmu se etablují (daleko před prvními režijními úspěchy) jako herečky Tereza Nvotová a Jana Pidrmanová. Tehdy mi tu nebyl protivný ještě tolik neobsazovaný Pavel Řezníček, se sympaťákem Janem Zadražilem jsem problém neměl. Mám tenhle příběh rád, je realistický i vtipný a já lituju, že mnoho mých oblíbenců je teď na jiných (a hodně často horších) pozicích. 90%.