Tosim

-JÁ JSEM TOTIŽ VAŠE VELKÁ FANYNKA. -TAK TO JSTE VY?! Suchého a Šlitra jsem vždy uznával, než že bych z nich byl odvázán, ale miluju Suchého hravý humor a ocenil jsem jeho reakci na normalizaci (ne všem při ní šlo o život, přitom nepopíral její otřesnost), i to, když mluvil o tom, že i ve skoro devadesáti letech moc nostalgii neprožívá i jeho promluvu o Bohu. Netradiční dokument to není, ale, záleží na tom vlastně? Zábava, moudrost, 90%.

Viktorín Šulc a Petr Šícha, první ještě dávno předtím, než ho "objevili" v konkurzu ČT o nejlepší detektivní scénář (Muž, který vycházel z hrobu) a druhý roky do doby, než začal natáčet nechutné Magnuskovy výpotky. Tady se ovšem taky nepředvedli - hnusný porevoluční guláš, v němž nefunguje ani "detektivní" zápletka, tím méně motivace postav, vše snímá hnusná nekoncepční kamera a podtrhuje odpudivá, kolovrátková elektronická hudba o několika akordech, která zní celým filmem. Spojení se spartakiádním vrahem je tam jen proto, aby se na film chodilo a příběh z něj vůbec nevychází - tudíž toto spojení nedává smysl. Jinak mi to nedá, abych nereagoval na některé komentáře - snažím se pochopit, že někoho může pobouřit trocha násilí nebo pár odhalených hrudníků - ale termín "umělecká nebo morální cenzura" je nepochopení termínu a souvislostí. Cenzuře, která u nás byla za socialismu, nešlo ani o to, aby byly filmy umělečtější nebo morálnější. Šlo pouze o to, aby filmy obsahovaly to, co prosazovala KSČ. Takže jediné, co bylo skutečně amorální a neumělecké, byla cenzura samotná.

Čekal jsem hrůzu nejhrůzovatější, dostal jsem snímek, který je sice plný historických hovadin, ale zase v něm nehraje Rudolf Deyl mladší. A ta detektivní zápletka mi opravdu připadla docela povedená a relativně napínavá, holt Eduard Fiker měl i slabší chvilky, ale jinak z jeho pera vychází mnoho vynikajících detektivek. Jen ty soukromé trable vyšetřovatelů jsou zbytečné a evokují spíš, že by měly být více rozvedeny v dalších dílech tohoto filmu. 50%.

Technicky se mi to tak slabé nezdálo. Film je pro mě přesnej průměr, ovšem na to, že se jmenuje po anatomii, pořád nevíme, proč se Moravec k náckům přidal. Pro peníze, protože chtěl ochránit rodinu, nebo z nějakého jiného důvodu? 50%.

Víc Megan radši né, člověk by pak nemyslel na děj filmu už vůbec. Dvojka byla víc vtipná a také víc nechutná (kanec, nosorožec a Krang) a celá ta zápletka s cestování časem vachrlatá jak stoletý žebřík. Ale závěr na bruslích jsem si docela užil a nenudil jsem se.

Klasika, kterou jsem dřív neviděl, za to o ní hodně slyšel. Člověk už dost filmů zná, takže jsem věděl, že ve filmu něco není v pořádku a čekal jsem, že se z víceméně běžných situací vyvine něco dost dramatického, ale to, co přišlo, byl prostě uragán. Přesné a úderné drama se spousta herců, které známe z dánských krimi (Henriksen, Brygmann) a puristický styl vyprávění. Když si uvědomíme, že Dogma 95 je víceméně vtip, je snímek o to naléhavější. Trochu mi chybí lepší vhled do duše otce rodu, ale to už je zápor, který na celkovém vyznění moc nezmění. 90%.

Stačila kratší stopáž, Hubač jako lepší scénárista a tématický odklon od Quentinových klasických témat a hned to víc šlape. Víc amerického buranského venkova, nějaký ten lynč a důmyslný závěr s magnetofonovým páskem. 70%.

Socialistický režisér točí kapitalistického autora a je to utahané a Patrick Quentin se opakuje. Opět vyšší společnost, nevěrné ženy, muži s tajemstvím a záhady k rozpletení. Zajímavější z nich tvoří ta, že detektiv nechá jednu z hlavních postav sám pátrat. Jinak moc nezaujme ani "americká" hudba Zdeňka Lišky.

ALE NAVZDORY TOMU VŠEMU ŠTĚSTÍ, PROČ NEUSTÁLE CÍTÍM, ŽE JSEM TO NĚJAK ZVORAL? Komplexnější film o Woody Allenovi už asi nikdo nenatočí. A smysl má pouze režisérská verze - první díl nám představí Allenovo mládí, zrání, komediální výstupy, začátek natáčení, úspěch v sedmdesátých letech a první krizi (Vzpomínky na hvězdný prach). Druhý díl je "chaotičtější," ale v tom smyslu, že vybírá jen některé (podle Weidea) zajímavější či něčím se vymykající snímky a hovoří se víc o dalších aspektech filmové tvorby - hercích, střihu, propagaci. Chápu, dokument, který má přes tři hodiny, je spíš pro fanouška, ale proč by se na něj nemohl podívat i člověk neznalý, aby ho k Wodymu přivedl?

Příběh o (mimo jiné) době plné klišé a patosu, podaný víceméně podobně. Problémem je, že příběh Jiřiny Štěpničkové je všeobecně znám, takže nás toho moc nepřekvapí, pokud sledujeme, ač nemám rád ten termín, musím ho napsat "veřejnoprávní zívačku." Ze závěrečných scén (Barrandov, taxikář) mě nejvíc zaujal Jiří, který se procházel Divadlem na Vinohradech. Dojemné, ale je to málo.