Luckyboy

Situační humor, kterému rozumím. Není založený na laciné trapnosti a schématičnosti nerdů, jako Big Bang, ale na civilnosti, která je mnohem více uvěřitlená. Nejde totiž o srandu jen pro srandu, ale část humoru i postav je založená na společenských vzorcích, schématech i předsudcích. Až se divím, že Nanjiani nemá prsty ve scénáři, protože jeho civilní, místy absurdní humor, je z tohoto seriálu cítit. Tu a tam sice přijde pubertální humor, ale chápu, že je nutné najít širší publikum.

Zmatená kopie Stranger Things v německém maloměstě, kde prší víc, jak ve Skotsku, a všichni mají potřebu řešit dramatické věci na/v hustém dešti. Tohle quality TV není ani náhodou. To, že z něčeho udělám něco zmateného, postupně přidávám do děje postavy a odhaluji souvislost mezi třemi dějovými linkami jenom tak, aby to nebylo všechno jasné po prvních 2 dílech, už dneska fungovat nebude. Možná před pěti lety by na to leckterý divák skočil, ale pokud máte nakoukáno, je to tak akorát dobré k zaplácnutí odpočinkového času na gauči, ale nezvedne vás to z něj.

Schématický děj s několika "twisty" obložený přežvýkanými nápady odjinud alá statistická analytika Netflixu. A i proto se na to dá koukat. Zemětřesení to ale nevyvolá.

(typicky) Kvalitní britská konverzačka/zadrhovačka podpořena hereckým koncertem Colina Firtha a Geoffrey Rushe. Radost koukat i poslouchat.

Místy je film i přes výrazovou jednoduchost hodně hluboký. Emma Stone i Steve Carell zahráli skvěle. Jen to bylo celé asi zbytečně dlouhé, protože těch hlubokých scén zase tolik nebylo. Na filmu tak divák ocení hlavně skutečný příběh, který by si zasloužil hvězd pět.

Quadra-cross podfu(c)k, nebo možná těch podrazů bylo i víc, nějak jsem se v počítání ztratil. Fajnová žánrovka se zajímavou chemií mezi ústřední dvojicí.

Chytřejší vypjatá agitka. Pokud by byly dotažené některé věci veganství do důsledku, tak bych tomu zatleskal, takhle se to dá brát jen jako agitační cvičení, na které se nevadí dívat.

Pohodová žánrovka, které sice věřit nebudete (navzdory reálné předloze), ale i tak si díky ní ten "good feeling" na chvíli uchováte.

Trochu protáhlý, silně absurdní a kromě kamery velmi minimalistický, místy až za hranou absurdní filmový fejeton. Nic pro zavilé konzervativní národovce.

Závist, pohrdání, lži, manipulace, hysterie, pasivní agrese, fyzická agrese, traumata, chorobná posedlost vlastními dětmi a do toho jeden psychopat a k tomu pár sociopatů zabalených do líbivého pozlátka americké upper-middle class. Takový koncentrovaný hnus se nedá hned jen tak najít. Pokud se vám neudělá alespoň jednou až fyzicky špatně, doporučoval bych popřemýšlet o úrovni své vlastní empatie a tendencích k sociopatickému chování. Pro jedince se sklonem k depresím, anebo po nějakém vlastním traumatu raději nedoporučuji. Emočně hodně silné a drsné, do zhruba poloviny se i velmi těžko analyzuje, kdo koho jak a proč zabil. Postupem času je jasné, kdo bude katalyzátor, ale už mnohem hůře se předvídá, jak to nakonec dopadne. Za schopnost udržet napětí až do konce by si zasloužili autoři odměnu v podobě plného hodnocení. Jenže... jenže oni přidají do rolí dětí naprostě supermany. Protože přece sedmileté nebo šestileté dítě umí perfektně zpívat, hrát na hudební nástroj, poslouchat dospěláckou hudbu, mluvit jako dospělí, chovat se jako dospělí... stačí už je, aby nějaké z dětí zacitovalo z Kanta. Nemyslím si, že bylo nutné takovýmto přehnaným způsobem podtrhávat kontrast mezi hnusným světem dospělých a nevinným světem dětí. Anebo je prostě Amerika skvělá a už od šesti let jsou tam všichni top, skvělí, nejchytřejší, nejumělečtější...