Tony Gilroy, svetu známy predovšetkým ako scenárista bourneoviek a scenárista i režisér na Oscara 7-krát nominovaného MICHAELA CLAYTONA, prichádza so špionážnym thrillerom z poriadne nekompromisného a hrabivého prostredia poriadne veľkého businessu. Tom Wilkinson a Billy Bob Thornton nahodia obleky a zasadnú do kresiel bossov rivalských farmaceutických spoločností, ktoré sa bijú o miesto na trhovom výslní. Obe súčasne uvádzajú revolučnú inováciu a obom by neuškodilo zistiť, čo má druhá strana v rukáve. A na to tu už sú Clive Owen a Julia Roberts, priemyselní špióni a milenci v jednom, najatí, aby sliedili, intrigovali a manipulovali... (murakamigirl)
Buřina přehlušovala zvuk, do kina teklo, třikrát vypad proud a hrozba, že už to Jarda znovu nenahodí a my se nedozvíme, jak to s Bierhanzlovo mastí na lysinu pastí dopadne, byla nepříjemnější než nohy ve vodě.
Pořád se nemůžu rozhodnout, zda Gilroy udělal krok vzad, anebo vedle. Scénář je fajn, splétání konspiračních nitek baví a vrstvený konec jakbysmet, ale proč to muselo být tak roztahané? Hranice mezi pomalým tempem a rozvleklým je příliš tenká, což si uvědomíte při vzpomínce na úžasného Michaela Claytona, oproti kterému citelněji absentuje také symbolika a větší razantnost. Jistě, chápu, že to chce brnkat na odlehčené struny (parádní úvodní titulky), ale mezi Julií a Clivem je totální vakuum, které vynahrazuje (byť časově zoufale pomálu) famózní, lehce cholerická dvojka Wilkinson a Giamatti. A to Howardovo vykrádání Powellovy hudby k ‚bourneovkám‘ taky moc nebaví. Přesto všechno je však i nadále značka ‚Gilroy‘ v mých očích dostatečně silný trademark.
Scénář: Tony Gilroy ..
Oldscool korporátní thriller s pevným tvůrčím záměrem, lehce mdlými herci a jen občasným záchvěvem vtipu. Očekával jsem, že se nám Gilroy odváže a odlehčí mnohem víc, ale přes onu vyzrálost je stále dosti chladný. ___ Budu věřit, že si to Tony Gilroy vymyslel a zpracoval do detailu přesně, protože jsem se občas v neustálých předtím/předtím/předtím scénách občas lehce ztrácel. A to zejména z důvodu vláčného tempa vyprávění, které působilo hodně únavně. Být tak děj svižnější, rozhodně bych to uvítal, protože více než dvě hodiny jsou na - v jádru tuctový - námět až moc a stravují se trpčeji. Poslední doušek je však špičkový.
Trojzanrovy mix, v ktorom som mal asi to stastie, ze ako ustredny som si vybral tu romanticku liniu. Hlavne skrz nu som potom dostal pochutku, ktora ma smrnc, vyborny soundtrack (zeby variacia na 70´s dekadu?), bezproblemove a s lahkostou plynuce tempo (od Bournovky az po iskrive romanticke spickovanie v ramci suboja pohlavi), pricom pribeh vobec nie je zlozity (a mam pocit, ze to ani nebolo jeho umyslom). Gilroy sa pre mna profiluje popri scenaristickych pochutkach aj ako velmi sikovny reziser.
Neuvěřitelně osvěžující. Komplexnost a za nehty zalézající temnota Michaela Claytona je pryč a zachmuřeného Clooneyho (možná zbytečně) střídá hravý Clive Owen a neuvěřitelně sexy Julia Roberts. V příběhu o vzájemné průmyslové špionáži dvou kosmetických gigantů jí to asi muselo slušet, ale přesto jí chci vyseknout dvojí poklonu. Za vzhled a hlavně charisma, které do postavy napumpovala. Owen vedle ní se svým jednorázovým lookem, které tvoří spíše sako než herec, vypadá nepatřičně. Ale když spolu bojují slovy, je radost poslouchat a nebýt mírně přepáleného utahování otevřených konců v závěru (trochu columbovské) a mírného opojení vlastním talentem, ze kterého vyplývá úvodní šponování divákovy trpělivosti na maximum, musel bych znovu prohlásit, že Gilroy scenárista je génius. Dvojí hra je v jeho podání maximálně odlehčená a kdo nahlédne za svrchní vrstvu pletichaření a dějových kliček, zahlédne dospěláky na pískovišti, jejichž předstíranou vážnost vždy nahlodají emoce nebo okolnosti. Už úvodní záběr, ve kterém se pere Tom Wilkinson a Paul Giamatti, udá hlavní tón snímku, a komu to není jasné, ten by měl poslouchat, jak James Newton Howard hrabe do strun a kláves. Kdo to bral byť jen minutu vážně, ten prohrál sám se sebou.
Šikovne napísaná, zručne inscenovaná a s chuťou zahraná "gilroyovka". Napriek tomu jej k dokonalosti čo-to chýba. Na rozdiel od uhrančivého Michaela Claytona stavia na odľahčenosť a vtip, čo je fajn, ale chýba jej kvôli tomu niečo hlbšie. Možno by stačilo, keby chémia medzi hlavnými predstaviteľmi fungovala na jednotku, čo však neplatí (čo si budeme nahovárať, Julia starne a vidno to, jej bývalý šarm už má isté trhliny). Druhou výhradou je istá rozvláčnosť - film má síce v niektorých scénach až bourneovské tempo, ale celkovo je možno až príliš dlhý a občas zbytočne prekombinovaný. Finálny víťaz "megapodrazu" však prekvapí a poteší.
I přes výborné herectví Clivea a Julie si mě film vůbec nezískal... Ano, velmi hezké prostředí, zajímavé dialogy, ale sráželo mi dojem to srovnání s Mr. and Mrs. Smith, což byla dost odlehčená záležitost, což tohle není, ale stejně... Nejvíce mě bavila zpomalená scéna s Tomem Wilkinsonem, kterého mám čím dál raději...
Milujem filmy, kde je vsetko tak nadherne popreplietane, komplikovane, a pri ktorych sa na konci usmejete pod fuzy, ze juj, ale su ti filmari presibane betarske lisky :D Vyborna Julia, vyborny Clive, skvela hudba a co viac dodat? Len to, ze tento film ma vsetky atributy, preco sa vam bude urcite pacit :)
Neortodoxní romantická komedie s poťouchlým nábojem, hravostí Dannyho parťáků a sofistikovanými vyprávěcími mechanismy Tonyho Gilroye, kterému tenhle poněkud svévolný styl vodění za nos baštím i s navijákem. Clive Owen se svým charismatickým, ale poněkud nevýrazným herectvím jen sekunduje Julii, která ani po mateřské ne-dovolené neztratila nic ze svého powerful star presence.
9/10 Rád se nechám "ojebat" (filmem), pokud má svůj styl a umí vyprávět, je chytrý. DVOJÍ HRA Tonyho Gilroye všechna kritéria splňuje a nedostavuje se u ní "syndrom prstu v prdeli" (vlastní terminus technicus, viz můj komentář k ranému Tykwerovi), kdy by divák měl pocit, že ho chtěl film VELKOU POINTOU přechytračit.______________________________________________ (Protože "nepoučený" snad ocení, nakolik do sebe vše logicky zapadá, a "poučený" odhadne VP od poloviny, ale bude nadšený důslednou formální stránkou, kdy se titulní "duplicity" odráží ve stylistickém i vypravěčském - vyprávění teď a tady + flashbacky, vyprávění teď a tady na dvou místech zároveň - systému filmu.) Srovnání se žánrově spřízněnými "podrazáckými a parťáckými" snímky je sice na místě, ale v tomto případě nejde o pečlivé plánování a poté napínavé provedení, nýbrž nedůvěru mezi postavami, která by se měla přenést i na diváka a ten by se měl ptát, nakolik jsou předkládané flashbacky spolehlivé.____________________________ (Protože se v úvodu okázale cituje Hitchcock (po INTERNATIONAL druhý film s Clivem Owenem, kde se upomíná na ZAHRANIČNÍHO DOPISOVATELE), je jasné, že se setkáme s "vracečkami, které neposkytovaly všechny potřebné informace".) Rád dám plné hodnocení filmu, který má svůj vlastní styl (dlouhé, přepečlivě komponované scény převážně v polocelcích, perfekcionistické rozmístění herců a předmětů v mizanscéně, retro hudba a příznačný odjezd v závěru), umí vyprávět a důmyslně distribuuje informace ve vyprávění, je chytrý... a má co říct. Tony Gilroy totiž opětovně sděluje něco o nadnárodních korporacích, sporech mezi nimi a jak si vůči nim stojí profesonálové, ale "pouze" lidé, nikoliv instituce. Jo, a z té práce s McGuffinem vyloženě "uchcávám". P.S. Jen bych chtěl dodat, že kdo se ve vyprávění ztrácel a nestíhal vstřebávat či vůbec vnímat, co se děje, a na zákldě toho považuje film za překombinovaný či vykonstruovaný, je "intelektuálně neprůbojný". Děkuji za pozornost. 9/10
James Bond s ručením omezeným. Chytrá scenáristická hříčka o tom, že nakonec všichni přechytračí všechny. Film divákovi lže čtyřiadvacetkrát za sekundu, což by v konečném důsledku ani nevadilo, ba je to většinou docela slušná zábava, ale v momentech, kdy vypráví o emocích a citech svých hrdinů, je nepřesvědčivý a značně plytký. Ostatně uvěřte milostné vyznání lháři, který už vás několikrát podvedl s jinou. Tony Gilroy tak nakonec přechytračil sám sebe, což je o to větší škoda, protože kreace Paula Giamattiho a Toma Wilkinsona by si zasloužily o mnoho zajímavější film.
Tony Gilroy se opájí jako scénárista svou genialitou a výsledkem je rafinovaně se tvářící podívaná, která je ve skutečnosti velmi jednoduchá až prostá a vlastně úplně o ničem. Já chápu, že někoho baví nechat se oblbovat dvě hodiny v kuse, ale jak správně říká POMO, za soustředěnou pozornost nečeká diváka žádná odměna. Stylová prázdnota. Po skvělém Michaelu Claytonovi rozhodně zklamání.
