Reanimated

Dva herci v životních rolích, Russel Crowe a Joaquin Phoenix, svádí nelítostný souboj v bitevní, emocionální a politické rovině. Nejen meče a sandály, ale i žánr historických velkofilmů jako takový, mohou za svou renesanci poděkovat Ridley Scottovi.

Já ten film nemůžu dostat z hlavy. Je to geniální thriller, který místy mate tělem a ukazuje spoustu věcí, které nemáte šanci vidět jinde (nekompetentní poldové, bezprecedentně kruté - i když humorné - vynucování přiznání a jakási zvláštní bezmoc způsobená i technologickými nedostatky v oblastni forenzní vědy té doby). A ten závěr! Kang-ho Songův pohled, když se po letech vrací na první místo činu, je pro mě jedním z nejmrazivějších filmových zážitků vůbec.

Perfect, chtělo by se mi říct. Jenže by to tak docela nebyla pravda, neboť jsem si na Zwickovu poetiku a relativně svobodné zacházení s historií musel zvykat. Existuje spousta japonských filmů, kde je postava samuraje demytizována. Tento americký velkofilm se k nim neřadí. Samuraj zde zastupuje tradici a čest. Na druhé straně máme pokrok, respektive odklon od tradic. Tento tematický střet je tu naštěstí prezentován velmi dobře. Zásluhu na tom mají skvělí herci (ano, kraluje tomu Watanabe, ale Cruise je zde více než snesitelný - možná je to jeho nejlepší role), dynamická režie a krásná hudba. A i když jsou zde historické réalie trochu vytržené z kontextu, líbí se mi, že tu jistá uvěřitelnost díky velkému důrazu na detail zůstává: mluví se tu hodně japonsky, kostýmy jsou úžasné a celkem ani nevadí, že Nippon byl nahrazen lokacemi Nového Zélandu. Zkrátka jsem si postupně k tomuto eposu vytvořil vztah a rád si ho znovu pustím. A to mi dříve myšlenka toho, že by Amíci fušovali do Japonska vadila...