Hal_Moore

Nenáročná video oddechovka, která si na nic chytrého nehraje. Na každém třetím kroku je vidět céčková produkce a strašně odfláknutá technická stránka. Hrozné efekty bych ještě pochopil a překousl, ale šíleně mi vadila roztřesenost kamery v akčních scénách. Na druhou stranu mě překvapilo docela zářivé obsazení, na céčkovou produkci moc nevídané. Díky hercům a první polovině dávám podprůměrné hodnocení. Ale všechno zkazila technická stránka a konec tomu už jen nasadil korunu.

Klasický televizní film, který nepřináší nic objevného, zapamatováníhodného či zajímavého. Klasická zápletka, civilní herci (s alespoň příjemným Joe Flaniganem) a na komedii žádná sranda. To je v kostce vše, co Change of Plans může nabídnout.

O "Komandu" jsem snad ještě žádný film neviděl, alespoň teď si na žádný nevzpomenu. Co s ním ale provedl Adrian Vitoria se svým týmem, to je na pováženou. Příběh sám o sobě ani zkazit nejde, ale po technické stránce film z trácí i na klasickou televizní produkci. Hrozivá kamera a odfláknutý střih mě donutili si pár scén pouštět i několikrát, abych se v nich vyznal, alespoň je co poslouchat a zvuk společně s hudbou výsledek dostávají téměř do rovnováhy. S herci taky problém nemám, podprůměrné hodnocení tak jen díky zkaženému zážitku, který je výsledkem špatné práce kameramana a střihače.

Renny Harlin se překvapivě věnuje důležitému tématu a tím se zdá, že má divákům co říci. Ale je tomu opravdu tak? Za prvé - klobou dolů co dokázal natočit za dvacet milionů dolarů. Za druhé - to je snad jediné, za co Renyho pochválím. Udělat z Gruzínsko-Ruského konfliktu cestu za sebepoznáním válečného fotografa s romantickou vložkou... Všechno by bylo v pořádku, jen z filmu vystříhat rodinné znovusetkání, nejrůznější objetí, polibky a potřásání rukou, patos a závěrečnou tříminutovku, kterou snad Reny okopíroval ze Schindlerova seznamu. Ale to by nám z celkové stopáže moc nezbylo. Alespoň jsem se bavil. Akční scény Reny stále ještě umí a ty jsou možná to jediné, co drží mé hodnocení nad podprůměrem.

Vizuální žranice, u které je úplně jedno, jestli ochutnáte nejdříve předkrm nebo dezert. Vše je totiž servírováno najednou. A proto místy můj filmový žaludek produkoval více žaludečních šťáv než bych chtěl. Příběh je sice jednoduchý jako facka a vizuál je klasický Snyderovský, ale bylo toho na mě přeci jen trochu moc. Na podobnou jízdu nejsem zvyklý ani u her, natož pak u filmu, kde navíc dění ovládat nemůžu, a proto si sakra rozmyslím, jestli se na Sucker Punch někdy kouknu znovu. Tak sis Zacku pohonil triko a teď prosím o návrat do normálu.

You Got Screwed. Pokud taneční film nemá hodnotnou backstory, vedle tanečníků i herce, nápaditou režii či alespoň nádech neokoukaného, nemůžu dát více. Takto se raději kouknu na opravdový šampionát.

Filmová lahůdka, ze které jsem byl tak potěšen, že veškeré námitky ihned smetu ze stolu a budu jen chválit. Jsem rád, že v Hollywoodu stále někteří producenti mají koule na to poskytnout čtyřicet melounů na podobný právnický drámothriller. Navíc takhle kvalitní filmovou právničinu jsem neviděl hodně dlouho a musím pátrat v paměti drahnou chvíli, než najdu podobně inteligentní kousek. Matthew konečně hraje oblečen (i když scény bez trika se nevyvaroval ani tentokrát), ale v obleku a před porotou mu roli věřím víc než v prosluněném ráji, kde je na každém rohu obklopen desítkami nápadnic. Lincoln Lawyer se zkrátka povedl a možná při druhém zhlédnutí přidám i tu pátou hvězdičku, takhle je to za 4 a 1/2.

Filmy, kde důležitou součást hrají hrátky s časem mám hodně rád. Neřeším však dění po vědecké stránce (to bych se v hodnocení na nejvyšší příčky skoro nikdy nedostal). Vynikající scénář a zápletku, kterou by mimochodem stěží do několikaset stránkového románu rozepsal i (dosaď jméno jakéhokoliv autora) udržuje v chodu hlavně svižná režie, perfektní kamera a hlavně brilantní Jake Gyllenhaal, kterého jsem takhle zapáleného pro věc neviděl od roku 2005 (Mariňak a Zkrocená hora). Duncan Jones si opět vybral látku z žánru sci-fi, tentokrát však konečně dostal více peněz a mohl tak na sebe upozornit ještě o něco více, než se mu to podařilo s předchozím Moon. Na pět hvězd to není, přeci jen u vizuálních efektů je vidět, že nejde o žádný letní blockbuster a poslední cca tříminutovka tam vůbec být nemusela. Jinak ale nadstandardní thriller, který si klidně pustím ještě několikrát.

K filmům s Nicem Cagem se poslední roky muselo přistupovat s obavami, zda se jedná o návrat do první ligy nebo půjde o další Nickův průser, kterým zalepí nájemné. Podle mě se Nickovi návrat podařil už roku 2009 (po x letech lamentování se s mnohdy až céčkovými rolemi, namísto x si dosaďte libovolné číslo, nemělo by však být větší než 4), kdy se objevil ve výborném (když vypustíme poslední záběr) apokalyptickém Proroctví. Následoval rok 2010 a Nickova nejlepší role od Yuri Orlova, a sice Big Daddy v Kick-Ass. Pozdější Čarodějův učeň se stal mým guilty pleasure roku a podobný status u mě teď zastupuje i Hon na čarodějnice. Sice jde o roztahaný film a o jednu z mála dobrodužných fantasy, kde téměř žádné dobrodružství není, ale já se bavil docela dost a pod tři hvězdičky učitě nepůjdu. Nejlepší součástí Honu na čarodějnice je však Ron Pelman, kteý všechny válcuje už jen když se zašklebí do kamery. Takové charisma ostatním chybí a kde to vadí nejvíce - u hlavního záporáka. Ten je výsměchem samotného významu slova 'záporný' a spolu se závěrečným "rozuzlením" může za to, že více než tři hvězdičky nenasázím. Ať se na to dívám, jak chci, vychází mi z toho krásný průměr.

Boxerských filmů je spousta a téměř všechny do jednoho mají stejné schéma - seznámení s hlavními hrdiny, prohraný zápas, trénink, první vyhraný zápas, neporazitelnost. Ale proč ne, když většina těchto filmů je natočena dle skutečných událostí, těch příběhů musí být desítky. Když jsou navíc natočeny alespoň tak dobře jako Fighter, klidně ať se jich točí ještě víc. Podceňovaný a mnohými zatracovaný Mark Wahlberg všem ukázal (Oskarová nenominace zaráží), že bylo předčasné lámat nad ním hůl, když se objevily první ukázky. Christian Bale si pomalu žádá film o sobě samém - kterak mu šílené diety přinesly pozlacenou sošku. Zbytek se veze s hlavními představiteli a všichni podávají téměř životní výkony. Klasické schéma boxerských filmů je tentokrát obohaceno o drogovou problematiku, rodinné hodnoty a o výběr trenéra. Vše spolu úzce souvisí a divák sleduje spíše rodinné drama, jakoby box měl být někde v pozadí příběhu. Jde tedy více o drama než o sport a i díky tomu toho ze sebe herci mohli vytřískat více než obvykle.