Hal_Moore

Já, narozdíl od nejspíš většiny zdejších uživatelů, neviděl všechny díly Harry Potterovské ságy (viděl jsem k dnešnímu datu jen první díl), tudíž netrpím žádným "Radcliffe jedině jako Potter" syndromem. V roli mi tak nevadil díky provařenosti obličeje v kouzelnické sérii, ale díky příliš mladistvému vzhledu. Nemůžu si pomoct, ale i na 22 let vypadá Daniel příliš mladě. Jsem si vědom toho, že nejde samozřejmě o jeho chybu (navíc, svůj part odehrál více než důstojně), ale casting měl asi se "scoutingem" hrabat v trochu jiných sférách. Na druhou stranu, jako marketingový tah jim to vyšlo skvěle a Radcliffeova tvář v budoucnu jistě dokáže utáhnout další filmy. Samotná Žena v černém doplácí na to, že jde o zfilmovanou knihu, a tak si scénáristé nemohli příliš vymýšlet. Párkrát jsem během sledování skoro vyskočil, ale spoustu lekaček jsem včas odhadl. Jediné, co mě opravdu dostalo, byla atmosféra sychravé Británie a postava nevěřícího Tomáše v podání Ciarána Hindse. Neskrývám mírné zklamání, očekával jsem poctivou žánrovku a dostal jsem jen poctivě natočené lekačky, standardní příběh s hutnou atmosférou a vynikajícího Hindse. To je tak akorát na lepší tři hvězdy.

Mé první setkání s filmovým rokem 2012 asi nemohlo být lepší. Překvapivě syrový survival z nehostinné Aljašské divočiny má nečekaně blíže spíše k dílům od Terrence Malicka nebo Wernera Herzoga, než k jiným subžánrově blízkým kouskům jako Přežít či Na ostří nože. Liam Neeson jako alfa samec smečky přeživších působí díky svému charisma i jako alfa samec celého hereckého ansámblu a The Grey potom působí, jako by mu byla role Johna Ottwaye napsána přímo na tělo (SPOILER: navíc, když si připomenu vzpomínkové sekvence s manželkou, tak jsem si tím skoro jist). Marc Streitenfeld mě pak ke konci svým melancholickým, poklidným, nepřítomným a emocemi nabitým hudebním podkresem donutil tu slzu ukápnout.

No, jestli sledovat příběh na téma Croatoan, tak to si raději pusťte seriál Lovci duchů (S02E09), kde je celých 40 minut záživnějších než jakákoli pětiminutovka odtud.

Nejspíš nejslabší z Pirátů. Zběsilost a dobrodružnost předchozích dílů mi tu výrazně chyběla. S kapitánem Jackem Sparrowem jako s hlavní postavou nemám vůbec žádný problém. Už v předchozích dílech mi jeho postava přišla nejlepší a nejzábavnější a fakt, že se tvůrci rozhodli Jacka dostat do popředí a prakticky se věnovat jen jemu jsem kvitoval s povděkem. Rob Marshall však ukázal, že na velkolepé podívané nemá koule. Už jeho předchozí muzikál Nine naznačoval, že by snad Robovi časem mohla dojít šťáva, noví Piráti toto nepotvrdili, ba ani nevyvrátili. Škoda absence podobných scén jako byla krádež Perly či bitka s mlýnským kolem, škoda absence postav jako Davy Jones a Barbossa (ano, Barbossa sice v Pirátech je, postrádá však šmrnc z předchozích dílů), Ian McShane jako Blackbeard je určitě kvalitní náhrada, ale v Pirátech bylo herectví vždy až druhořadé. Pro příště by to chtělo alespoň jednu námořní bitvu a vyměnit režiséra. S kým jsem krom Johnnyho neměl vůbec žádný problém byl Hans Zimmer, ale toho zmiňovat je jako sypat sůl do moře.

Nechápu vznik podobných filmů. Děj o ničem, rozuzlení vycucané z prstu, Dave Bautista jako by ve dvaačtyřiceti byl na akční role starý... Alespoň ta hudba a atmosféra za něco stály. Hodně zbytečný film.

Poloslazená romantika od Disneyho. Více netřeba dodávat. Jede se dle tradičních schémat, nic nevybočuje ze zažitých standardů podobných školních romanticko-komicko-dramatických filmů.

Hodně nerad dávám nejnižší hodnocení, vždy se snažím všude najít alespoň něco, kvůli čemu bych alespoň tu jednu hvězdičku napařit mohl. U Tactical Force to byla vyloženě pěkná fuška. Málokdy se stane, aby se k filmu přimotali rovnou tři epileptici. Hudební skladatel, kameraman a střihač prožívali zřejmě jeden ze svých nejhorších záchvatů, Michael Jai White si usmyslel, že kvůli podobnému filmu ani není nutné nabrat zpět svalovou hmotu (nedivím se mu) a Steve Austin se filmem evidentně pronudil. Pár fightů bylo alespoň průměrných, všechny však zabil střihač s kameramanem, který si usmyslel, že uprostřed souboje jsou diváci určitě zvědaví, co se děje s ostatními. Za souboje půl hvězdy, druhá půlka je za nejlepší scénu, a to "Michael Jai White si hraje s tužkou během přednášky".

O malinký kousíček lepší než první díl, který však na druhou hvězdu vytáhla Chloe Moretz. Její absence je v pokračování znát a obsazení Peyton List na samostatnou hvězdičku v hodnocení nestačí. Rodrick Rules je však o něco vtipnější a o něco méně trapnější než jeho předchůdce, proto si vyslouží skoro stejné hodnocení (2 a 1/2*). Za delší komentář to však nestojí.

Music Never Stopped patří k těm filmům, ke kterým jsem ihned po zhlédnutí začal shánět hudební doprovod. Hudba je krásně propojena do tragického příběhu syna se ztrátou krátkodobé paměti (50x a stále poprvé v o trochu vážnějším podání) a otce, pro kterého se opětovné sbližování se synem stane vykoupením a cestou za sebepoznáním. J.K. Simmons mi nemusel nic dokazovat, patřil a stále patří mezi mé oblíbence, Julia Ormond i s viditelně přibývajícími léty neztratila nic ze své přitažlivosti a Lou Taylor Pucci mě nebývale překvapil. Nebýt Jany Eyrové, tak je Music Never Stopped zatím nejlepší film letoška.

Téměř průměrný příběh dalšího válečného (Irák a Afghánistán) veterána, který má po návratu do vlasti problém s nalezením práce. A tak musí přijmout nabídku, která se na první pohled neodmítá. Preference má ty nejlepší a na doporučení se u podobných "zaměstnání" moc nehraje. Velmi chladný a emocionálně odtažitý Veteran, zasazený do prostředí ponurého Londýna (jeho "Projektové" části) nerozehrává zásadní příběh, ale zůstává minimalisticky při zemi, což hraje pro něj. Celou dobu sledujeme jen hlavního představitele, kterak se nutno říct vcelku realisticky vypořádává s kupícími se událostmi. Škoda jen samotného konce, ano, zřejmě takhle to v reálu opravdu většinou dopadne přesně takto, tvůrci si ale mohli připravit alespoň dovětek či nějaké důstojné zakončení. Přeci jen sledujeme film a ne příběh jednoho z mnoha. Dvě a půl.