kaspar

Bělost, kam až oko dohlédne (skoro se jeden ani nediví, že to lidem leze na mozek) - jedna z věci, která zaujme hned od prvních záběrů. Výborně zahrané postavy, které přes vážnost tématu nepostrádají jakousi vnitřní - trochu krutou -komičnost. Snad jediná výtka ode mě jde na nevyváženost filmu - zatímco první část jsem měl chuť hodnotit dokonce šesti hvězdami, v druhé fázi to trochu stagnuje. Stále ale excelentní výkon od Coenů.

Tento snímek jsem měl (bohužel) tu čest uzřít při nočním promítání v kině Oko. Děj ve mě vyvolával nezadržitelné výbuchy smíchu. Zásadní nedostatky v nepochopitelnosti toho, co se před vámi děje, jsou první (a poslední) co vás zaujme. Neskutečně tmavá kamera, která se snaží vyvolat "strašidelnou" atmosféru, dialogy, které nenesou naprosto žádné poselství nebo smysl. [spoiler] Celý "lov" prostitutky nebo drobný vývoj postav nemá vlastně vůbec žádný smysl. Není objasněno, k čemu má "rituál" sloužit, jestli chce klanová rodina jednoduše uctít smrt své hlavy, nebo cokoli jiného. Scény na diskotéce "lovení homosexuála" a "dcera zabíjí policistu sekyrou" jsou vrcholem zoufalosti a vypadají neuvěřitelně uměle a bez jakékoli výpovědní hodnoty.[spoiler] Nevím, jak film vůbec brát, protože není hororem, není sociální sondou do života chudiny, není pokusem o zachycení reality a stejně tak není ani thrillerem - trochu se bojím, že není ani moc kulturním prvkem.

Nemůžu říci, že by mě film vyloženě zklamal, ale nepřijde mi jako film unikátní nebo umělecký. Matrix se stal takřka kultem, ale to pouze proto, že některé starší myšlenky použil pro západní publikum lákavějším stylem. Srozumitelněji, masověji zprostředkoval zážitek, který nabízely filmy jako Ghost in the Shell, Akira nebo Existenz. Za to mu rozhodně patří určité uznání, ale neměl by být považován za tvůrce cyberpunku, nebo za originální snímek.

Rozhodně zatím nejpovedenější dokument o norské black metalové scéně, co jsem viděl. Velmi kvalitní, snaha o několik pohledů. Rozhodně vrcholem jsou rozhovory s Vargem a závěrečná Frostova "performance" (rozesmály mě ty vyděšené a znechucené pohledy lidí, co ho sledovaly). Byl jsem rád, že i naprosto enigmatická postava Dead z Mayhem dostala svůj kousek času, protože to byl právě on, kdo silně ovlivnil myšlenkovou strukturu celého (původně) underground hnutí. No a teď si snad pustit Jesus´ Tod od Burzum ...

Saló roztomile ukazuje, co v nás lidech je - kombinace Orffa a orgií. Krátký de Sadeho sen zakomponovaný do Itálie ne zas tak vzdálené časem. Jakékoli hodnocení se zde naprosto vymyká, čtyři hvězdy ale asi nejlépe vyjadřují můj přístup k filmu.

Jeden z nejzásadnějších animovaných seriálu, co jsem kdy viděl. Berserk v sobě shrnuje syrovost života středověkých žoldnéřů a temnou fantaskní výpravu do hlubin transcendentálních bytostí, které jsou stejně zlovolné jako "Velcí staří" v povídkách H. P. Lovecrafta. To všechno vytváří neopakovatelný příběh, který osciluje mezi dvěma výjimečnými muži: Guttsem, který hledá určitý životní smysl, cíl a Griffithem, který celý svůj život podřídil jedinému snu. Mnozí namítají, že určitý vývoj u obou není úplně přirozený, ale myslím, že tomu tak není. Když si plně uvědomíme jejich determinaci (protože Berserk rozhodně o determinaci je, byť se to více projevuje v originální manze než v anime adaptaci) uvidíme je jako velmi plastické postavy, které vhodně utvářejí příběh, a přestože nevím, jestli někdo takový kdy chodil po naší matince zemi, přijdou mi svým způsobem "reálné". K anime pár výtek mám, ale jsou odůvodněné stářím tohoto seriálu, stejně jako nezpracovatelností originálního komixu - jestli vám to, co občas vidíte přijde jako brutalita, nedoporučuji číst předlohu, která teprve plně ukazuje jak krutě můžou mnohé scény vypadat. Pravou sílu příběhu si pravděpodobně uvědomíte mimo bitevní pole - rozhovory Guttse a Griffitha jsou úžasné, stejně jako vývoj vztahu Gutts a Casca. Hudba je naprosto geniální, přestože v prvních chvíli, kdy jsem ji slyšel jsem si povzdechl: "stará elektronika k příběhu "skoro" o středověku?" Musím říci, že Forces, Gatts nebo Behelit se stali často hranými skladbami a Susumu Hirasawa (autor OST) je vpravdě unikátní umělec. Co říci nakonec? Jednoduše nutné vidět (a jakmile uzřete, běžte číst mangu, která do 22. volumu představuje příběh hodný hodnocení 11/10 - škoda, jen, že autor Kentaro Miura nedokázal v posledních letech udržet kvalitu)!

Takže první věc: četl jsem mangu (kterou v současnosti považuji za to nejlepší, co vychází), což rozhodně ovlivnilo mé hodnocení a myslím, že kdo předlohu nečetl, si užije příběh rozhodně víc (tímto komentářem nechci nikoho odrazovat, ale stejně bych zlomyslně dodal: "běžte si přečíst, jak to v originále napsal Hiroaki Samura). Toto anime bohužel ani trochu nevystihuje poetiku původního komixu. Charaktery se stávají ploššími a celkový příběh nemá onu atmosféru tragédie, kterou cítím z originálu. Chápu, že člověk by měl k novému médiu, které přináší stejný příběh, přistupovat jinak, bohužel jsem se ale nedokázal povznést a srovnávám adaptaci kde se dá. Co se týče výtvarné stránky všechno to nevypadá špatně - souboje jsou zajímavé, občas potěšení málo viděné barevné kombinace, ovšem cenzura (původní manga je pravděpodobně to nejbrutálnější a nejkrutější, co jsem kdy viděl - nedovedu si představit, že by se jediný výjev, z mnoha scén mučení, kdy dostal na plátna a obrazovky v pohyblivé podobě) a nepřeveditelnost grafické podoby (která je daleko víc náčrtková a dynamická) udělala své a opět musím konstatovat, že je to hezké anime, ale s Blade of the Immortal to nemá nic společného. Seriál je navíc utnut v tu nejméně vhodnou chvíli, pravděpodobně aby následovala druhá část. Jestli je něco, co skutečně na tomto díle mohu pochválit, pak je to hudba, která je velmi kvalitní a skutečně padne k tomu, co před sebou vidíme. Osobně doufám, že nebude následovat žádné další pokračování. Celkově bych ale řekl, že Blade of the Immortal jen potvrzuje, že některá původní díla jsou naprosto nepřeveditelná do podoby anime (týká se snad všech děl Hiroki Enda).

"Dáš si věneček nebo rakvičku?" Při téhle větě mě mrazí ještě teď. Nezapomenutelná role Rudolfa Hrušínského, který stvořil skutečného psychopata - pana Kopfrkigla (Hannibal Lecter hadr). Samozřejmě i ostatní herci jsou bravurní, což jen podtrhuje kvalitu. Film překonává svou dobu (tedy rozhodně u nás) - asi jen budu opakovat, ale kamera se nedá zapomenout a dotváří atmosféru celého snímku. Myslím, že Spalovač je velikým pohlavkem dnešním "psychologickým hororům", které ani zbla nedokážou vytvořit jemně narůstající všeobjímající pocit strachu a zvrhlosti, který jsem okusil při sledování tohoto filmu na motivy knihy L. Fukse.

Jeden z nejkrásnějších filmů, které jsem měl tu čest zhlédnout. Příběh ve kterém hlavní protagonisté vlastně nemluví; příběh o hledání cesty z bezvýchodné situace. Ono samotné finální "zmizení" / "splynutí" je jistou paralelou, která ve své interpretaci čeká na reakci diváka: "it is hard to tell the world we live in is either reality or dream". Kim Ki-duk opět i násilí povýšil na vyšší - uměleckou úroveň. Vše korunoval výběr skladeb, které jsem si začal shánět první minutu po shlédnutí. Pro mě bezesporu nejlepší film dekády 2001-2010.

Legend of the Galactic Heroes je monstrózní projekt, který (alespoň o tom nevím) nemá v dějinách animovaných seriálů obdoby. Asi první věc, kterou bych chtěl říci: neházejte tuto sérii do hlubin "odpadu" před 22 dílem, právě ten je pro seriál v určitém slova smyslu zlomový. Celkový vývoj děje je zpočátku skutečně velmi pomalý, ale to, co následuje později je skutečně výjimečné. Tedy lepší by bylo říci inteligentní než výjimečné (ikdyž tyto dvě veličiny se vzájemně nevylučují). Když zmiňuji "inteligentnost" díla, tak nezbytně nemám na mysli, že se před zraky diváka odehrává něco, co tu dosud nebylo - umělecké pojetí světa, které by si nikdo nedovedl představit. Stejně tak nemyslím, že jsou zde nenadálé změny příběhu, který se skládá jako mozaika (třeba to, co jsme viděli u Serial Experiments Lain). Ne, LotGH je něco úplně jiného. Je to pomalý, velmi hutný příběh, který popisuje politiku a teorie, na kterých je postavena. Tohle není žádný klasický příběh hrdina svobody bojuje proti tyranii. Seriál se snaží ukázat (byť ne vždy je to 100%) klady i zápory obou zřízení - a nastínit možnost, že dobrá autokracie může být lepší než dobrá demokracie, zatímco špatná autokracie je ve svých důsledcích daleko ničivější než špatná demokracie. To je teoretický základ seriálu, o kterém dlouhé minuty rozpráví jednotlivé postavy, které zároveň prezentují svoje názory. Příběh se snaží ukázat všechny možné varianty, že všech možných úhlů pohledu (terorismus, náboženský fanatismus, Machiavellismus, vojenská diktatura, obchodní společenství, ale i v bitvách se mění strategie a byť ne vždy jsou tak geniální jak vypadají, já jsem se u nich bavil, stejně jako u "vyhrávání" bitvy ještě před jejím začátkem - tedy jakoukoli špionáž a vytváření dezinformací). Vrcholem bitev je snad "dobijme stejnou nepřátelskou pevnost dvakrát za sebou". Prostředím je budoucnost a celý příběh se prakticky odehrává jen ve vesmíru - což zní u politického dramatu trochu zvláštně. Ovšem LotGH opět dokáže překvapit, žádné cizí modré rasy (ha-ha) místo supermoderních lodích se zde pohybují "plavidla" (a to bez nadsázky), které připomínají obrazy ze začátku století. To také pasuje do celkového pojetí, kdy vidíme autokratickou část galaxie, která jakoby vypadla z oka Pruským, Rakouským nebo Ruských šlechticům z 19. století. Během bitev, ve kterých umírají tisíce vojáků a při kterých se rozhoduje osud stovek planet, hraje vážná hudba Dvořáka, Wagnera, Beethovena nebo Mozarta. A osobně si myslím, že je to nejlepší soundtrack, jaký kdo mohl zvolit. Pokud jde o hlavní protagonisty, tak jsem byl velmi spokojen, byť se občas typizovalo. Sledovat snažení jednotlivců na pozadí gigantického konfliktu bylo neskutečné, zvlášť když si uvědomíme, že se tvůrci skutečně vyvarovali nešvaru, který osobně nenávidím: ano, v LotGH postavy JSOU smrtelné a umírají. Pomíjivost slávy si člověk uvědomí, ve chvíli, kdy vidí, že muži, kteří dobývají půlku galaxie, jsou naprosto nechránění před jednoduchým terorismem. Kdybych měl své povídání shrnout - tento monstrózní příběh se naprosto vymyká všemu, co jsem dosud viděl a nelze na něj uplatňovat klasickou kritiku, kterou dalece přesahuje určitou vnitřní sofistikovaností. Pro mě 93%