DjsVorel

Pecka! Tohle nemá chyb od zpracování po výběr herců, námět je jasný a čistý. Všichni víme, jak to s Escobarem dopadne. Ale pozor tohle není seriál jenom o něm, jmenuje se to Narcos, takže klidně se s tímhle potenciálem může pracovat dál, jen nevím, jestli se podaří udržet laťku,neztratit šťávu a nesklouznout do průměru. A konečně všichni ti latinskoameričtí herci z telenovel se mohli projevit jako i seriózní herci (Juan Pablo Raba, Manolo Cardona apod). Netřeba vyzdvihnout bezkonkurenčního Mouru, ale hrozně mě bavil i Luiz Guzman (Gacha), kterého si pamatuju z Monte Christa a můj guilty pleasure je Pedro Pascal. Víc to rozebírat vůbec nemusím. Za mě je to nekompromisních 5*!

Mám pocit, že komentář za mě napsal už Enšpígl . Naprosto souhlasím se vším. Retrospektivní vyprávění z doby ruské okupace je pro mě trochu násilné, ale třeba to bude mít nějaké zajímavé vyústění. Trochu mě mrzí, že ta hodnocení tu jsou až tak špatná. Námět se mně líbí a nedovolila jsem si sama hodnotit seriál po prvních dílech, kde samozřejmě rozjezd byl pomalejší a než se člověk zorientoval, tak to minimálně 2-3 díly trvalo. Zdá se mně to rozhodně osvěžující nápad v záplavě televizního plevelu, doba první republiky a potažmo meziválečné a válečné doby je pro mě fascinující. Vymyšlené postavy jsou opravdu dost zbytečné. A souhlasím i s tím, že David Novotný v roli Marvana (ačkoliv mám jeho herecký projev ráda) mně naprosto nesedl. Na to, že je Marvan jedna z nejvýraznějších osobností české kinematografie, tak Novotný tu totálně zapadá. Zato naprosto opomenutý Vladimír Javorský aka Burian exceluje. Nepřekvapuje mně to, protože si již dlouho myslím, že Javorský je podceňovaný herec, ale vypořádat se s takovouhle výzvou klobouk dolů. Překvapivě ani Saša Rašilov v roli Oldřicha Nového nepůsobí rušivě (z čehož jsem měla největší obavy), zato jindy charismatický Michal Dlouhý postrádá Štěpánkův šarm a osobnost a působí na mě také mdle. Docela mě pozitivně překvapili Plesl a Hájek. Nicméně film zatím hodnotím průměrně. Některé dějové linky bych si představila trochu více rozvedené a propracované. Každopádně jsem zvědavá, jak se bude seriál dál vyvíjet.

U tohohle sitcomu totálně "chčiju" smíchy. Zdá se, že udělat dobrý komediální seriál je dneska obrovská věda, přitom je to tak jednoduché. Stačí jen být fanouškem klasického britského sarkastického humoru. Některé momenty jsou trochu "cheesy", někdy možná jsou tam stále se opakující vtipy, ale takhle mě bránice nebolela dlouho a někdy si musím utírat slzy. Seriál drží především Miranda Hart a Patricia Hodge bezesporu (Penny). Miranda má obrovský komediální talent a není divu, že scénář k tomu psala přímo ona. Chápu, že to nemusí sednout každému, ale mně se tenhle nenáročný břitký humor líbí. Mám pocit, že v některých momentech se v ní trochu vidím a bojím se, abych si taky nevydlabala kamarády ze zeleniny...(bráno s nadsázkou)

Bridget je prostě klasika a "jednička" je pro mě top, který má i po tolika let hrozný kouzlo. Měla jsem opravdu strach, co za půser a s prominutím sračku to bude. A ještě jsem si vybrala, že po 5 letech navštívím Cinestar a volba padle zrovna na Bridget. Když opomenu dvěstěkilovýho vesnickýho týpka, co seděl přede mnou a komentoval celý film přes celej sál, tak musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Přiznám se, že prvních pět minut jsem netušila, čemu se celý sál smál a říkála jsem si, jestli bude celý film v tomto duchu, tak to bude totální průser, nebo jsem ztratila smysl pro humor. Jenže hodnotit film po první pětiminutovce je opravdu předčasné. Vtipy super, klasickej anglickej humor v kombinaci s jokema zasazenými do dnešní doby. Herecké obsazení stále stejně dobré, především moje milovaná Emma Thompson v roli doktorky byla úžasná (jako vždy). Musím říct, že jsem se vážně bavila a ani jednou jsem nekoukla na hodinky. Neskutečné plus má u mě jako vždy hudba. Starý oldies pecky jako We are family, nebo Let's get it on v kombinaci s novejma popinama dokreslily celý film, který defacto byl tak trochu kombinací anglické klasiky s novogeneračními filmy. Vůbec by mně nevadilo se na to podívat ještě jednou a rozhodně je tohle pokračování lepší než Bridget s rozumem v koncích. I přes jistou předvídatelnost některých scén hodnotím 75 - 80% :))

+ výprava, kamera a příjemný cast - Neskutečné dlouhé záběry, které určitě ještě více vyniknou v kině. To, co jiným vadilo, mě fascinovalo. Za tohle rozhodně dávám plus, protože kamera podle mě dělá tak půlku filmu. Obsazení taky nanejvýš v pořádku. Tom Hardy a jeho excelentní jižanský akcent byl naprosto dokonalý a Oscara bych mu přála snad ještě víc než Leovi, jindy roztomilému a naivnímu Domhnalu Gleesnovi překvapivě sedla i poloha rádoby "drsňáka" a Will Poulter s tím svým nevinným kukučem také přesvědčil. No a Leo? Tak bálala jsem se celou dobu, že si řeknu: Toho Oscara mu dali z lítosti! Ještě nevím, jestli si ho teda zasloužil (neviděla jsem Trumbo, kde prý Cranston exceloval), ale rozhodně nemůžu říct, že by si ho vyloženě nezasloužil. - zmrtvývstání, digi úprava - Mínus bych dala asi ne úplně povedené digitalizaci medvěda, který bohužel moc věrohodnosti nepřinesl. No a samozřejmě velmi úsměvné mně přišlo několikanásobné zmrtvývstání. Leo je asi opravdu nesmrtelný. Normálního člověka by medvěd roztrhal na cáry, pronásledující tlupa Indiánů by ho trefila prvním vystřeleným šípem a normální člověk by se po pádu ze skály nehnul ani o centrimetr, protože pokud by náhodou přežil, tak by necítil ani, že má nohy. Jenže Leo není normální člověk, je to AMERICKÝ hrdina! No a jsme u toho. Amerikanismus se prostě musí promítnout i u skvělého Iňaritu. Vím, že hlavním motivem filmu defacto je "vstanutí z hrobu", ale upřímně takovouhle přemrštěnost si na můj vkus mohli Iňaritu se Smithem odpustit. Na to jak se snažil film celou dobu působit nekonvenčně, odklánějíc se od klasického amerického mustru, tak svým závěrem spadl stejně do zajetých kolejí. Revenant na mě rozhodně dojem udělal. Ano, film může působit dlouze, ano jsou tam dlouhé záběry, které konzumního diváka rozhodně bavit nebudou, ale já opravdu nevím, která pasáž by se dala výrazně zkrátit, aby to nenarušilo dějovou linku. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla stát nohama na zemi a Revenantovi dát 4* - 80%.

Některým hodnocením tu opravdu přestávám rozumět. Za mě je tenhle film jedním z nejslibnějších českých počinů desetiletí a takhle dobrý a silný film jsem neviděla z české produkce vážně dlouho. Bráchy Hádkovi mám ráda, především Kryštofa, ale oba podali své vrcholné výkony. Neříkám, že to byla ukázka skvělého herectví, protože podle mě tohle jejich představení bylo zcela přirozený a fakt, že jsou to bratři i v reálném životě, je prostě neopomenutelný. Konec byl nečekaný a možná trošku zamlžený, ale jinak hodně realistické. A plus má rozhodně i hudební podkres!

Brooklyn bych shrnula jako lehce nadprůměrný romantický příběh, s relativně dobrými herci Saoirsou Ronan a Domhnallem Gleesonem a hezkými exteriéry. Ve finále neurazí, nenadchne, ale nemám nic proti tomu to vidět znova. Tu nominaci na Oscara však opravdu nechápu.

Naštěstí jsem před zkouknutím filmu byla knihou naprosto nepolíbená a vůbec jsem nevěděla, co mám očekávat. Tak nějak jsem tušila, že půjde o film o matce s dítětem v jednom pokoji, ale totálně jsem neměla šajn, jaká je hlavní zápletka. Nevím proč, ale ze začátku jsem měla pocit, že ten psychouš bude právě Joy, ale díky bohu se film ubral jiným směrem. Začnu trochu od konce, a to mým hodnocením. Nevím, jestli je to tím, že na mě byl film až moc velká depka, nebo jen chyběl nějaký jistý díl skládačky, že jsem hodnotila pouze čtyřmi hvězdičkami. Děj mě vtáhnul, scény byly dobře postavené, jen možná druhá půlka, kdy se dostali z "pokoje" mohla jít s emocemi trochu víc do hloubky. Celou první polovinu vlastně je film tak trochu vnímán Jackovýma očima, ale druhá půlka už není úplně tak z jeho pohledu a vlastně nejste si jisti (kromě toho, když se bezprostředně dostane "na světlo světa"), jaké jsou jeho pocity a co se v něm odehrává. Co musím vyzdvihnout je Brie Larson. Ačkoliv na mě nepůsobí zrovna lichotivým dojmem, není mně úplně sympatická, tak jí nemůžu upřít, že předvedla jednoznačně Oscarovou performance, za kterou se ve svém věku rozhodně nemusí stydět a budu se hodně divit, když to nebude právě Brie, která si na konci února bude odnášet zlatou sošku. Z hlavních ženských výkonů, které jsem letos už viděla, je pro mě tohle o třídu někde jinde. Určitě se hraje líp, když je role podložená dobrým scénářem, ale v 25 letech se dokázat vžít do tak vyspělé a náročné postavy, klobouk dolů. Líbil se mně i Jacob Tremblay v roli malého Jacka, který byl podle mě zcela přirozený. K té vytoužené nejvyšší metě Room chyběla prostě gradace, nebo něco, co by film pozvedlo na jinou dimenzi. Ale těžko se hodnotí tak silný příběh....

Jo, jo, jo! Super. Takhle nadšená jsem dlouho nebyla. Přitom žádný opulentní, nazdobený a přemrštěný snímek. Za prvé obrovské plus má celé zpracování filmu. Srovnám-li například s Carol nebo Danish Girl, jež jsou postavené na emocích a hereckém umu, tak Spotlight je naopak ukázkou filmu, opírajícího se o skvělé zpracování děje, který vás naprosto vtáhne. Všechny tři tyto filmy jsou založené na kontroverzních tématech, autobiografických příbězích, ale podle mě právě McCarthy se s tím vypořádal nejlépe. Všechny dialogy měly podle mě hlavu a patu, nenašla jsem hluchá místa, nic na mě nepůsobilo přehnaně či pateticky. Dokonce scéna, ve které dojde k přestřelce mezi Ruffalem a Keatonem, je pro mě věrohodná a nepůsobí melodramaticky. Možná jsou to jen čerstvé dojmy a při dalším zhlédnutí se mně podaří najít nějaké ty mouchy, ale zatím nemám po stránce děje a dialogů co vytýkat. Výhodou je, že jsem byla vlastně do kauzy nezasvěcena a tím pádem nevím, do jaké míry děj koresponduje s realitou a co mohlo být lehce vykonstruované či smyšlené. Jistě mně každý dá za pravdu, že po vizuální stránce asi u snímku tohoto typu není moc co hodnotit. U většiny filmů se soustředím i na zvukovou kulisu, ale tady mě děj tak vtáhl, že si za boha nemůžu vzpomenout, jestli jsem v pozadí slyšela nějakou hudbu. A nakonec, co se týká hereckých výkonů, tak musím konstatovat, že se mně líbili všichni. Podle mě byli rovnocennými partnery a nikdo nevyčníval. Opravdu velmi kvalitní přehlídka jmen jako Keaton, Tucci, Slattery, Jenkins atd. Velmi mě překvapil Liev Schreiber, kterého mám prostě zapsaného pod Kate a Leopold a jako manžela Naomi Watts. Ve Spotlight to byl ale právě on, kdo mě zaujal nejvíce. Možná jen proto, že od něj jsem tak dobrý výkon nečekala. Rachel McAdams mám ráda, ale když se probírám filmy s ní, tak nikde neměla tak signifikantní roli, kde by mě vyrazila dech. S hubou otevřenou jsem nezírala asi ani tady, ale myslím, že to byl její nejlepší herecký výkon doposud. Stanley Tucci za mě jako vždy excelentní, dokonale namaskován a opět ukázal jinou tvář. Mark Ruffalo byl podle mě také nadstandardně dobrý, ale nevím, jestli bych to viděla na nominaci na Oscara. Vlastně tím, že se podle mě snažil být nejpřirozenější a i v té dikci se pokoušel být trochu "casual", tak to na mě na rozdíl od ostatních působilo lehce nepřirozeně. Na druhou stranu mu nechci křivdit, protože i u něj to je z filmů, které jsem s ním viděla, asi ten nejpřesvědčivější výkon. Když vezmu v potaz Oscarové uchazeče (nejen o nejlepší film), které už jsem měla čest vidět, tak ze seznamu Sportlight, Brooklyn, Carol, The Danish Girl jednoznačně vyčnívá právě Spotlight. Musím říct, že málokdy se mně stane, že se těším na film a on naplní mě představy, naopak většinou jsem dost zklamaná, ale toto není ten případ. Možná mé nadšení zase opadne stejně jako u Dánské dívky, ale zatím to je za mě jednoznačně za plnou palbu. 90%+

Přiznám se, že na Carol jsem se hrozně těšila. Vždycky jé zajímavé vidět rozporuplné hodnocení filmů s trochu kontroverznějšími tématy. Už obsazení a nominace na Oscara v obou ženských rolích slibovalo, že by se mohlo jednat o zajímavou podívanou. Bohužel však u mě došlo přesně k opačnému efektu. Z filmu jsem byla po všech stránkách dost zklamaná. Cate Blanchett podala pro mě sice svůj standardní výkon a neochudila nás o její typický herecký projev, nicméně ve srovnání s jejími předešlými rolemi, mě tady prostě neoslnila. Rooney Mara pro mě taky není úplně neznámý ksichtík, dokonce z traileru i ohlasů jsem se domnívala, že toho Oscara jednoznačně utrhne (po zhlédnutí se spíš přikláním k Alicie Vikinder), ale ani ona mě nedostala do kolen. Čekala jsem od její role asi úplně něco jiného, spíše než naivní loutku jsem si představovala drsnější postavu, možná trochu mužatku. Ta naivita by mě koneckonců nevadila, ale asi ne až v takové míře. Navíc bych čekala, že Therese bude ještě o něco větší weirdo. Nezaujaly mě nijak zvlášť ani kostýmy, ani dialogy a už vůbec ne samotný příběh. Děj se táhnul pomalu a vlastně film nikam moc nemířil. První polovina naprosto hluchá pro mě. Jízda v autě, pak někde zastavit, pak zas jet....vlastně divák jen čekal, kdy si to holky rozdaj. A ani, že to by bylo nějaký šokující nebo strhující?! Za mě sexuální napětí nula nula nic...Druhá polovina filmu už byla o něco lepší, ale vlastně mě děj vtáhnul až v posledních dvaceti minutách. Hrozná škoda. Srovnám-li třeba s Hodinami, kde sice jde o jiný příběh, ale námět je dost podobný (sexualita v různých časových obdobích), tak například právě v 50. letech je Julian Moore naprosto precizní a věrohodná. Nejsem typ diváka, který nutně potřebuje haldu emocí, přehnaná gesta, ale tenhle snímek na mě nepůsobil ani niterně a ani surově. Prostě totálně bez emocí. Carol směřovala posledních pár minut také k jinému konci, takže i ten mě lehce zklamal. Hrozně jsem přemýšlela o tom, jestli dát tři hvězdičky, ale když srovnám třeba nominovaný Brooklyn (který se mně líbil, ale Oscarovou nominaci nechápu), tak nemůžu hodnotit tyhle dva filmy stejně. Myslím, že Carol je snímek, který už asi vícekrát zhlédnout nemusím a viděla jsem i lépe zpracované tématické filmy.