xxmartinxx

Nevím, jestli to mělo působit tak antiklimakticky a v důvodu skoro legračně, jako že si skupina lidí zaprotestovala, pak je policajti postříkali vodními děly, pak asi došla voda, pak se všichni začali nudit, pak děla zase opravili a pak se asi šlo domů... Nevím, jestli to mělo vypovídat o impotenci vlády, protestujících, obou, nebo jsem to jen nepochopil - ale vlastně mě to zaujalo.

To, jakým způsobem chce tenhle film diváka trápit dlouhými minutami detailů na lepení/trhání plakátů mi trochu imponuje - a hlavně se tomu daří, alespoň částečně, vyvolat určitý dojem hypnotického zamyšlení nad ztrátou a hledáním...

Městská symfonie s občasnou dějovou vsuvkou. Vtahující obrazy a když ne v nějak geniálních kompozicích, ale na necelou půlhodinu dobře naplněný koncept.

Zajímalo by mě, jestli má tenhle film pro libanonské publikum nějakou větší sdělnost, jestli u něj dokáže kontemplovat tak, jak by asi režisér chtěl, nebo je to pro kohokoliv mimo režisérovu hlavu stejně nudné jako pro mě. Pokud se na to někdo napojí, přeju mu to. Ale sám si netroufám takovou situaci ani simulovat.

Několik momentů je nesporně hodně silných - předně těch, které působí méně inscenovaně. V těch 100 minutách je 30 minut skvělé osobní kontemplace. A pak hódně vaty.

Nepopsatelná genialita tanečních čísel, pár sebereflektivních vtípků, to vše zasazeno do banálního a nepříliš zajímavého rámce - jako u Astairových muzikálů tolikrát. Škoda, že spolu byli s Charisse už skoro o generaci od sebe - je nepochybně Astairovou nejlepší taneční partnerkou (vlastně nevím, kdy jindy jsem viděl, aby byla vedle Astaira dominantní jeho tanečnice, ale v mramorové dokonalosti Cyd našel konečně sobě rovnou), bohužel jeho věk už mu nedovoluje vyvádět jako o dvacet let dřív s Ginger - přesto kdykoliv, když začne hudba, absolutní radost a krása, filmový eskapismus v plné čistotě. Když hudba nehraje... dá se to...

Bohemian Rhapsody je asi tak film, jako je Frankensteinovo monstrum člověk. Sešitá z mnoha očividně nepadnoucích částí, budící nedůvěru a pochybnosti, ale nakonec přece jenom chodí, mluví... a v tomhle případě i zpívá! Takže hádám, že úkol splněn. V první půlce ten film absolutně nezvládá a kupí scénu za scénou, aniž by se dařilo evokovat dojem plynulého příběhu. Ke konci se trochu sebere, proto je výsledný dojem pozitivnější (paradoxně jsem totéž psal nedávno u Tomana - tak odlišného, a přitom svým způsobem podobného filmu ve svých problémech). Některé scény působí, nejen že jsou utnuty v náhodném bodě, ale že je v náhodném bodě utnut rovnou každý záběr - absurdně nepřijatelný střih prozrazuje produkční komplikace. Úpěnlivá snaha přeživších Queenů vyjít z tohohle příběhu dobře a strach z nepříjemných aspektů Mercuryho života taky nepomáhají. Řemeslně a morálně jde o katastrofu, které musí člověk vyloženě nekriticky propadnout, pokud chce dojít k závěru, že to je zvládnutý film - což asi není nemožné, ale neumím si představit, jak se k tomu bodu osobně dobrat. "Lajkovat" tenhle film každopádně není úcta k Freddie Mercurymu, ale zakoupení vypreparované, vycpané Barbie s jeho obličejem, kdy od původního člověka bylo odděleno vše, co různým stranám během produkce nepřišlo vhod. (A ne - zjevně ne z respektu k Freddiemu, ale ze sobeckých důvodů osobních a obchodních.) 5/10 - protože Mercuryho jen respektuju, ale nezbožňuju. Kdybych si říkal jeho fanoušek, musel bych dát z principu odpad. Vidět názory tolika lidí prohlašujících se za obdivovatele Mercuryho, kteří oceňují tenhle film, který jeho osobu brutálně znásilňuje bez sebemenšího ohledu, mi přijde víceméně legrační. Je mi ale upřímně líto, že člověk zřejmě výjimečný a jedinečný, a to v dobrém i zlém, jako Freddie Mercury, bude v důsledku tohohle filmu znám jako tuctová popová hvězdička, nad kterou se fetišisticky dojímají srdíčka.

Dobrý a citlivý film - jen jsem se během sledování nemohl zbavit pocitu, že jsem ho už viděl. Hodněkrát. A to u dokumentu taky neni dobrý. 3 a 1/2

Myslím, že dokumentarista má morální povinnost nepřekročit 100 minut. Druhou půlku jsem přemýšlel hlavně o tom, proč daná scéna ještě neskončila. Takhle se lidi neburcují.

Když už dělat film, co má šanci zaujmout jen pár lidí, tak zhruba tak, že těch pár lidí zaujme pořádně! Nevím, co to bylo, ale byla to sranda.