Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (4 768)

plakát

Útěk (2018) 

Ten film mi byl celou dobu tak vzdálený! Neustále jsem cítil, že celý ten námět s amnézií má být symbol něčeho, ale nedokázal jsem cítit čeho.

plakát

Majordomus (2018) 

Poláci mají možná obecně lepší filmy než my, ale to neznamená, že svůj výroční festival nezačnou tou nejhorší, nejnudnější historickou omalovánkou, kde se ze seznamu odškrtávají historická traumata, aniž by některá z houfu postav měla nějakou "vlastnost". Je vidět, že ten proklatě dlouhý sestřih, kde se v důsledku neděje nic jiného, než že peníze tečou proudem (s vizuálem lepší televizní reklamy), má schováno dalších X hodin, aby se to dalo za půl roku odvysílat v televizi jako minisérie.

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

Střih příšerný. Postav jak mravenců a člověka nezajímá ani jedna. Predátoří lore na jednu stranu ždímané, na druhou stranu totálně nevyužité (akce spočívá v tom, že Predátor je někde na očích a střílí na něj pět lidí ze samopalů, ale on je nezranitelný - to fakt není zrovna pochopení principu Predátora). Náznaky gore neefektivní. Nebylo to i při svých chybách protivné, ale pořád to je s výjimkou AvP2 asi nejslabší film s predátorem.

plakát

Mike a jeho ultras (2016) (studentský film) 

Rozhodně by to chtělo preciznější střih, možná lepší expozici, ale tak nějak chápu, že cvičení prvního ročníku se nevedou zrovna k čistotě a dokonalosti - takže předně oceňuju ten nenucený a přitom nekompromisní náhled. 3 a 1/2 - Zaokrouhlení nahoru je vědomé nadhodnocení, ale proč ne.

plakát

Via Carpatia (2018) 

Efektní film, který si vystačí se 75 minutami, jedním tématem a celkem přímočarým symbolismem, ale to neznamená, že to nedělá zhruba právě tak, jak potřebuje, aby za mě zcela fungoval.

plakát

Kolos (2016) 

Až na tonální podivnost některých scén, a přítomnost nejodpornějšího monstra historie filmu Anne Hathaway (ne, vážně, že se přes její přítomnost dokážu přenést berte jako důkaz mojí absolutní blahosklonnosti) to je fajn film, který sice ten gimmick vlastně vůbec nepotřeboval (i vzhledem k tomu, jak málo s ním pracuje), ale když už ho má, tak proč ne. Tak i tak to je fajn vztahovka. 3 a 1/2 PS: Je cosi podivně arogantního na tom dát do svého polokomediálního filmu monstrum zabíjející tisíce lidí v Korey, když je jasné, že by podobně nikdy nemohlo být využito americké město a umírající Američané - lidé by byly okamžitě rozhořčení takovou lehkovážností, vybízeli by k bojkotu, hnusilo by se jim, s jakou lehkostí hrdinové žijí dál svůj život... U Korejců to neva. Ne že bych za to "strhával body", ale stojí to k zamyšlení, zvlášť když nejde primárně o americký film.

plakát

Tully (2018) 

Ten zvrat jsem znal, tak nevím, jestli bych ho odhadl - ale spíš by mě něco tak pitomého ani nenapadlo. I když je fakt, že scéna sexu by mi asi přišla hodně mimo. Platí, co píše tolik lidí - první akt je perfektní, odpozorované scény mateřské deprese působivé, ale jakmile se to pokusí o něčem být, tak to imploduje ke klišé tezím o rodinném životě, za které by se nemusela stydět Ulice. A o tom konečném zvratu fakt nejde napsat dost ošklivých věcí. 2 a 1/2

plakát

American Animals (2018) 

Poslední dobou si toho všímám docela často, ale obsazování starších herců do mladších rolí může vážně rozbít logiku filmu. Když tu je třicetiletý Evans na schůzce z překupníkem kradeného zboží, a ten nemůže uvěřit jeho mladosti, působí to naprosto nepochopitelně, pokud si člověk nedohledá, že jde o příběh podle události, co se stala dvacetiletým klukům. Pořád se to snažím brát jen jako poznámku pod čarou, ale třeba tady už to je celkem zásadní pro vnímání filmu, který má být o tom, jak sotva dospělí kluci dělají něco, na co zdaleka nestačí, a podle toho se i chovají - ale protože jde najednou o třicátníky, nepůsobí "nedospěle", ale prostě "pitomě". Když ale vynaložím energii od toho odhlédnout, mám tu film, který je jinak příjemným procedurálním heistem s paradokumentálními hrátkami, které jsou dost na to, aby to vystoupilo z rutiny. Laytonova Podvodníka považuju za špičkový, možná i geniální film, tohle mělo být asi dalším krokem, ale pro mě to je mírné couvnutí ke standardnímu filmu oproti Podvodníkově vtahujícím, překvapujícím konceptu. Nakonec to naštěstí vygradovalo, až mě mrzelo, že se před tím film tolik soustředil na budování tradičních postav, když procedurální části založené na čistých interakcích jsou nakonec tím nejsilnějším, co v něm je - a obalování "příběhem" je veskrze zbytečné. 3 a 1/2

plakát

Čistokrevní (2017) 

Nesnesitelně unylé postavy bez charismatu řeší své nesnesitelně unylé problémy. Na jednu stranu film naznačuje, že si je toho vědom, to ale tu nudu v důsledku příliš nezahání. A ne, nebyla to produktivní nuda.

plakát

Očista: Volební rok (2016) 

Svěží, sympatická politička bojuje proti místnosti upnutých, zlých mužů v oblecích. Očista je na jednu stranu alegorií zneužití politické moci nabízením falešných řešení zástupných problémů, ale zcela neironicky mluví jazykem banální propagandy bez jakékoliv sebereflexe - a čím víc se jednotlivé díly snaží být politicky artikulovanější (jsem překvapený, o kolik doslovnější jde být oproti už tak doslovnému minule), tím je to patrnější. Očista je nevyhnutelná eskalace trendu postapokalyptických filmů pro teenagery a není divu, že je v Americe tak populární mezi dospívajícími dívkami (fascinujícím úkazem je Purge fan fiction, kde mladé holky píšou "svoje" dobrodružství z Očisty, které se tak moc podobají vlně okolo Stmívání), což by nebylo nic špatného, kdyby se to nevedlo k lobotomizaci scénáře, který je ruku v ruce s rostoucí ambicióznosti už vyloženě k smíchu. Očista je rozhodně zajímavý úkaz, i když veskrze špatná série, která od "nevyužitého potenciálu" jedničky skočila k legračnímu ždímání.