Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (4 768)

plakát

Debbie a její parťačky (2018) 

Film, který se tak strašně snaží nebýt špatný, že nakonec není vůbec nic. Nepřekvapivý scénář drží sotva krok s publikem (natož, jak by bylo u heistu žádoucí, aby ho předcházel) a herečky mají co dělat, aby uplatnily své jindy jistě existující charisma. Když se podíváme, kam vzal Soderbergh tenhle formát s Loganem a kde je toto, není asi potřeba dodávat víc. Rutina, která občas funguje.

plakát

Nepříčetná (2018) 

Fascinuje mě, s jak málem jde udělat tolik. Soderberghovu jménu jsem dlouho odolával a pamatuju si, že mě v době, kdy jsem filmy začal sledovat, vyloženě iritoval. Nevím, v jakém poměru jsem se změnil já a v jakém on, ale jeho poslední věci mě pravidelně dostávají. A klaustrofobické béčko Unsane je pro mě rozhodně velká lahůdka.

plakát

Tiché místo (2018) 

Nemám nic proti tomu, když je potřeba udělat určitý "leap of faith" a přijmout u filmu pár nesmyslných premis, aby jeho koncept mohl fungovat. Tím spíš u hororů. Nicméně jak celkový koncept, tak i jeho manifestace v jednotlivých scénách vyžaduje u Quiet Place absolutní nemyšlení publika na úrovni, kdy si nejde vytvořit skutečně pevnou představu o světě. Bylo by zajímavé, kdybych jako divák mohl přemýšlet o tom, jak mohou hrdinové té věčné nástraze hluku uniknout, ale to dělat nemůžu, protože jakákoliv logika je z okna a svět se podle vlastní premisy beztak nechová. Monstra jde ostatně porazit tím prvním způsobem, který by musel každého napadnout, a přitom to nenapadlo doposud zřejmě nikoho na planetě. A vzhledem k tomu, že ten film není ani nějak zvlášť natočený, tak za mě nuda. Špatně propracovaný zajímavý koncept - nic víc.

plakát

Obrazy osvobození (1982) (studentský film) 

Hezký studentský pokus o Tarkovského. Dospělému filmaři bych to asi spolkl méně ochotně, ale ta ambice odkrýt svou křehkou duši je hodně sympatická a, trochiu nechronologicky, při vědomí, kam tem příslib dojde, je snadné to přijmout.

plakát

Boku no Hero Academia (2016) (seriál) 

Nemá to žádný drive, ve čtvrté epizodě to ještě vlastně nezačalo. Ještě chvíli počkám, protože námět je ok, ale byl bych rád, kdyby se to trochu zaprvé rozjelo a zadruhé to začalo volit víc než první očividné volby. Je vidět, že to je spíš pro děcka.

plakát

Ghost Stories (2017) 

Mrzí mě, že to úplně nevyužilo potenciálu, který si to nakonec otevřelo, ale jako antalogie tří hororových situací velmi slibné. Odměna je sice vždycky menší než příslib, což asi leckoho zklame, ale někdy i příslib sám může stát za to.

plakát

Trust (2018) (seriál) 

Čtyři díly. A jak jsem se snažil, tak jsem se do toho nedostal. Je to rozhodně lepší než Scottův maraton šedivosti, ale nepřišlo mi, že námět utáhne seriálový formát - zkrátka jsem se brzo nudil.

plakát

Dukla 61 (2018) (TV film) 

Je to velmi konzervativní, přímočarý film, který za prvních deset minut stihne použít všechny expoziční klišé, co jsou, a ve stejném duchu pokračuje. Neschopnost najít pro situaci unikátní řešení vyplývající ze specifik námětu a místo toho volení nejtypičtějších postupů je tu všudypřítomná. Ale nakonec asi i díky tomu ten film na základní rovině funguje a zjevně svou zprůměrovanou kvalitou oslovuje velké množství diváků, což je nakonec vždy to jediné, o co Česká televize usiluje. Jasně - mohlo by to být syrovější, mohlo by to odhodit rodinnou linku, mohlo by to udělat hodně věcí, aby z toho nebyl jen film dobrý na ČT - ale to se nikomu nechtělo. Další fádní spotřební zboží, jehož bezobsažnost je nakonec nejintenzivnějším dojmem. Nejsem naladěný na notu "Buďme rádi, že to vzniklo." Naopak - že vzniká tahle imitace kvality pro nenáročné publikum je důvodem, proč Česká televize coby producent a koproducent táhne kvalitu tuzemské tvorby kontinuálně dolů. 55 %.

plakát

Na krátko (2018) 

Scenáristická a stylistická klišé nakupená na jednu hromadu. Irelevantní film z hlediska jakéhokoliv kontextu krom odvysílání na ČT 1 pro lidi, co právě přišli z práce. Mrzí mě to, protože není "špatný" a věřím, že ten samý štáb by dal do kupy něco lepšího, kdyby se rozhodl pro cokoliv jiného než ten nejfádnější scénář zpracovaný tím nejočividnějším způsobem. Proto se nedivím, že se mu lepšího hodnocení dostává od příležitostnějších diváků - je to vlastně takový "skoro artový film pro lidi, kteří nekoukají na artové filmy a nemají je rádi". Na krátko je film jednoznačný, nevyzývavý, přímočarý, polopatický, snadno pochopitelný a v rámci žánru rychle odsýpající. V sezóně, kdy jde ven Omerzuovo Všechno bude, velmi zbytečné. 50 % je hodnocení existující právě proto, aby bylo přiřazeno sem.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Je fakt, že Ron Howard nedokázal z toho filmu vysát veškerý život, jak jsem se po jeho brownovkách bál, ale jen jeho podstatnou část. Rutinně kvalitní film, na který se zapomíná minutu po zhlédnutí. Barevná paleta dokázala objevit nové odstíny šedi (záběry zprostřed pouště v pravé poledne mají svým gradingem blíž k zamlžené zasněžené pláni), ale vlastně to sedí, protože kdyby filmy byly barvy, Solova sólovka je rozhodně šedivá.