danliofer

Není to sice z filmového soudku, ale včera mě to dostalo... Máte-li někdo v příbuzenstvu či mezi přáteli nějakého certifikovaného mnicha, tak pozor - v pražské vegetariánské restauraci Lehká hlava hostí muže osvícené zdarma:-) Už jsem viděla v restauracích různé hlášky, ale tato mě fakt pobavila. Možná, že je to na barmský způsob... Nevíte tedy, kde hostí zdarma i jiné užitečné profese, včetně té učitelské? :-)) 

K čemu všemu lze použít oprášenou filmovou cenu...

Proč se u nás v posledních dvaceti letech skoro netočí filmy, s nimiž bych vnitřně souzněla... Díky za každé nové ráno, Král Ubu, Kytice, Jízda, Amerika, Je třeba zabít Sekala, Samotáři, Knoflíkáři, Příběhy obyčejného šílenství, Výlet, Lea, Jedna ruka netleská, Vratné lahve, Divoké včely, Nuda v Brně, Tobruk... není to nějak málo??? 

Stačí měsíční retrospektiva současného polského filmu či prostřih do současného německého filmu, a já mám pocit, jako bychom byli filmově stále obklopeni nějakým ostnatým drátem dobrotivého humoru či filmové řeči, jež má zabírat na širší filmové masy. Ale i ze všech výše jmenovaných mi vychází jen Výlet jako něco, co se asi ponejvíce přibližuje současné filmové řeči skandinávských zemí, jež mi je nejblíže...

Symetrie - film dnešního večera - scéna "O smyslu žití"

Altiplano je pro mě filmovým opusem, kterých jsem dosud viděla jen pár - Markéta Lazarová, Andrej Rubljov, Himalaya, Bílé louky... Vše v tomto filmu - text, hudba i obraz - jsou zde v naprosté harmonii, jež ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Řadím ke svým nejlepším "šestihvězdičkovým" filmům a jsem velmi vděčná za to, že se dostal bezplatně ke zhlédnutí na filmový portál MUBI v rámci ozvěn filmového festivalu v Cannes 2011. Dobrý tah!

http://www.csfd.cz/film/270106-altiplano/

Stačí kliknout na tento odkaz a zaregistrovat se:

http://mubi.com/programs/la-semaine-de-la-critique

Dnes jsem díky této nabídce zhlédla film Arnauda Desplechina Život mrtvých, který u nás zatím neběžel v kinech:

http://www.csfd.cz/film/94303-vie-des-morts-la/
http://mubi.com/films/1153 

Jako takové malé pohádkové fimové robě vzešlé z Litevské animované retrospektivy budou prezentovány tři litevské animáky s pohádkovou tematikou navazující na předchozí čtení z knihy Litevské pohádky. Koho by to třeba zaujalo, tak zde je odkaz na akci 11.5.2011 od 19:00 v pražské Čajovně v síti:

http://www.ecajovna.cz/cs/kalendar-akci/vecer-plny-litevskych-pohadek-52

Film, jenž patří k mým favoritům, jsem napoprvé zhlédla od jeho poloviny. Dnes jsem k němu přidala i tu první. A vše do sebe krásně zaklaplo.

http://www.csfd.cz/film/253109-pruvodce/

Jeden z nejkrásnějších současných filmů nejen japonské provenience. Snímek si vzal na mušku jedno z nejcitlivějších témat, a to vyprovázení zemřelých na onen svět. Téma lidského psychopompa, který pomáhá ještě na tomto světě. Ne tolik mrtvým, jako pozůstalým vyrovnat se s odchodem svých blízkých a také to, jak určitá povolání nemají na růžích ustláno, dokud se člověk nestane sám tím, kdo potřebuje pomoct s vyprovozením svého blízkého na onen svět a nechce v ten moment zůstat se svým bolem sám... Velmi citlivě napsáno i pojato se špetkou svérázného japonského humoru...

Pro "litvofily: V rámci 18. Dnů evropského filmu poběží jak v Praze, tak v Brně poslední film jednoho z nejznámějších současných litevských režisérů Šarūnase Bartase.

Více o filmu: http://www.eurofilmfest.cz/filmy/vychodni-proud-indigene-d-eurasie.html

Vřele doporučuju jeho zdejší profil: http://www.csfd.cz/tvurce/22418-sarunas-bartas/

Názor po zhlédnutí - bohužel spíše rozpačitý dojem...

Na tento film jsem byla upřímně dost zvědavá... O Šarunasi Bartasovi se na Litvě i v západní Evropě dost mluví... Po formální stránce je film takovou cestovatelskou pocitovou sondou po západních i východních krajích... jazyky se to v něm jen hemží... jen dialogy jsou jaksi strnulé... občas kašírované... prostředí je v mnohém odosobněné až nevěrohodné... s hrdiny se lze jen těžko ztotožnit či je dokonce pochopit, jaké jsou jejich pohnutky, proč nejsou schopni vzít svůj život konečně pořádně do ruky, a to chtít méně a o to více si to užít... V porovnání například s íránským Lovcem http://www.febiofest.cz/cs/film/lovec?id=2011015, jenž má podobnou atmosféru s dlouhými expozicemi včetně málomluvného hrdiny, je škoda, že Šarunas Bartas nedokázal na rozdíl od íránských tvůrců svůj film vypointovat. V Lovci dojde na konci doslova ke katarzi. Bohužel ve Východním proudu nikoliv...

Dnes jsem si dopřála tento film, který jsem chtěla vidět už nějakou dobu. Musím říct, že u Slováků na ST1 (Jednotka) a ST2 (Dvojka) postupně narážím na spoustu zajímavých filmových počinů, včetně Bílé Masajky. Raději bych však tento film viděla bez dabingu, ale v původním znění s titulky.

Komentář k filmu:

Kdyby u tohoto filmu nebylo připsáno, že je natočen dle skutečné události, skoro bych nevěřila, že by kmen Samburů mezi sebe přijal tak "bezstarostně a skoro bezproblémově" bílou ženu. Je jasné, že ve filmu je vždy více střihů a spousta věcí tak zůstává s otazníky. Na druhou stranu mi film učaroval hereckými výkony a celkovým realistickým až civilním vyzněním. Je pravda, že v případě hlavní hrdinky jsem měla trochu problém s jejím naivním vpádem do života afrického kmene, aniž se za celou dobu svého pobytu mezi Sambury pořádně naučila jejich jazyk a hlouběji pronikla do jejich myšlení. Její snaha zůstat sama sebou i se svým "evropským egoismem" ve společnosti, která ctí jiné hodnoty, mi přišla spíše na škodu celé věci a je jasné, že vše muselo skončit, jak skončilo. A je pravda, že někdy se dají hormony ovládnout trochou selského rozumu, než si začnu něco s jinou kulturou. Myslím si dokonce, že mnohem více kroků na cestě k "feminizaci" učinil její manžel, až se to zdá skoro neuvěřitelné vzhledem k celkovým reáliím. Přesto hodnotím film vysoko, už pro ty rozporuplné pocity, které ve mně vyvolal.

Pro zajímavost přikládám odkaz na velmi zajímavou stránku s názvem Svatba Samburů, kde je možno si přečíst více o zvycích tohoto kmene: http://www.nahaafrika.cz/pribehy-z-Afriky/Svatba-kmene-Samburu.html

Tak tento nebezpečně příjemný žrout času je mým dnešním filmovým objevem dne.

Je třeba to mít po kontrolou, jinak u toho jeden stráví nakonec více času než na ČSFD nebo dokonce u samotných filmů:-)

http://hadejfilm.cz

Když už tady ten deníček máme, tak proč to nevyzkoušet...

Včera jsem si s chutí zašla do kina Atlas na Severskou filmovou zimu pořádanou Severským filmovým klubem... Skandinávskou kinematografii sleduji už pár let a když to vezmu kolem a kolem, je mi svou v mnohém civilní podobou nejblíže. To se dnes opět potvrdilo filmem Spi, děťátko, spi:

"Nebudeme močit na hrob dítěte, vymočíme se raději na zedníkův hrob. Co bys chtěla mít na náhrobku? Nejlépe něco jako odpočívej v pokoji. A ty? Nic..." Toť jeden z parafrázovaných rozhovorů mezi čtyřmi hlavními protagonistkami. Film, který opět hrábl hluboko do duše... P.S. Stephanie Leon v roli Charlotte mě svým naprosto "vostrým hereckým způsobem" zaujala již ve filmu Råzone (Ostrý holky). Svou skvělou formu potvrdila i v této road movie.

http://www.csfd.cz/film/271941-spi-detatko-spi/

Včera na můj profil zavítala zajímavá osoba HanaM. se zajímavými komentáři k filmům:

http://www.csfd.cz/uzivatel/235074-hanam/oblibene-filmy/