salalala

Absolutně zbytečná a nezajímavá romantika, která je bohužel strašně naivní a klišovitá. Feste tomu nedokáže dodat tempo a spád a navíc za sebe kupí jednu předvídatelnou scénu za druhou. Postavy jsou jasně definované a opět černobílé. I proto se někdy musí chovat zcela nelogicky a prvoplánově. Není tu opravdu nic, co by nějak utkvělo, případně vytrhlo z nudy, která velmi brzy převezme vládu a do konce ji v podstatě nikomu nepředá. Alex Pettyfer se sice snaží, jenže nemá moc co hrát, ale je alespoň sympatický, oproti němu Gabriella Wilde je dost unylá a nevýrazná a příběh jí toho taky moc nedovoluje. Nejlepší tak jsou oba tátové v podání Roberta Patricka, který je tu ale málo, a Bruce Greenwooda, jenž pro změnu získal nesympatickou postavu, ale udělal s ní, co šlo. Endless Love je zřejmě určená opravdu jen těm, kteří ještě neprožili první lásku a dokážou věřit tomu, že právě ta může být navždy. Naivita toho filmu je totiž dost evidentní. 40%

Naprosto rutinní podívaná, jejíž zhlédnutí neurazí, když ji ale v životě neuvidíte, nic se nestane. Taylor Hackford zaujme především v hodně svižném a adrenalinovém začátku, který má náboj, potřebné tempo a výbornou akci, kterou nejspíš celou zorganizoval a natočil druhý asistent David Leitch. Postupem času ale akce ustupuje a zůstává jen klišovitý, předvídatelný a zoufale nenápaditý a občas nudný příběh o pomstě, který nemá moc co nabídnout. Letecké záběry Floridy jsou krásné, vizuálně je vše vytříbené, jenže to jaksi nemá nic navíc. Dojem kazí i to, že se film bere smrtelně vážně a odlehčení, hlášek, případně vyloženého humoru je v něm naprosté minimum. Jason Statham v hlavní roli odvádí svůj naprostý standard, což znamená, že moc nemluví, používá neměnný výraz a budí respekt, což ale k úspěchu stačí. Protihráče k sobě ovšem nemá, protože záporáci jsou zaměnitelní a ne moc výrazní, Jennifer Lopez je tradičně afektovaná, navíc je její linka zhola zbytečná a opravdu působí tak, jako kdyby ji chtěl někdo do filmu dostat násilím. I kvůli tomu je stopáž dost přetažená, protože dvě hodiny jsou na podobný žánr zkrátka hodně a minimálně dvacet minut mohlo zůstat na podlaze střižny. Parker je ve výsledku nikterak ohromující béčkoidní záležitost, která ukrátí jeden večer, druhý den ale zapadne v řadě podobných žánrovek. 60 %

No, co k tomu říct? Michael Mann to skvěle napsal i natočil, navíc sehnal dvě legendy - Al Pacina a Roberta de Nira. Těžko říct, který z nich je lepší a kterému máte fandit. Režie je fakt brilantní, ta přestřelka po loupeži je vynikající, má spád, gradaci, napětí a jak je u Manna zvykem, taky dost realistický zvuk, kulomety tu zní jako skutečné kulomety. Filmek se pomalu rozjíždí, ale potom vás vtáhne a nepustí. Mann je fakt kalibr, každý film od něj je zážitkem. Navíc tady mu pomáhají Pacino s de Nirem, výborně zahráli své role. Ta závěrečná scéna, kdy se de Niro jen kouká na ženu, se kterou chtěl odjet, no to je radost sledovat, v těch pohledech je všechno. Ani ostatní herci se neztrácejí a hraje tu kupodivu i Kilmer, to je co říct. Fakt bomba, škoda jen, že to zase dávali s dabingem..ten Soukup se k de Nirovi vážně nehodí.

Z dnešního pohledu se na filmu zub času podepsal, přesto rozhodně stojí za vidění. Otakar Vávra se tu ještě dost držel a bolševickou propagandu drží na rozumné míře a opravdová zmínka o hrdinných komunistech je tu snad jen třikrát. Za zmínku určitě stojí takřka autentická atmosféra spontánního nadšení, které v té době probíhalo, realistické kulisy a velmi dobré davové scény, které Vávra vždy uměl. Ruku v ruce s nimi pak jdou akční scény, které tedy nejsou nikterak velkolepé, ale hodně obstojné a asi mají hodně blízko k realitě. To, že tu prakticky chybí hlavní hrdina, se dá považovat za klad, protože pozornost je upřena právě na náladu doby a obyčejné Pražany, kteří cítili povinnost bránit své město. Snímek ale v určitých momentech hodně zastaral, a i když v něm není vyslovená vata, dost se vleče, tempo je zbytečně pomalé a stopáž malinko delší, než by měla být. Z obsazení vyčnívá určitě Barbara Drapinska, která splňuje všechny předpoklady pro tehdejší hrdinnou ženu, jen ta vizáž by po transportu z koncentračního tábora asi nebyla tak dokonalá, z mužů pak zaujmou nejvíc Vladimír Šmeral a Jaroslav Marvan. Škoda, že konec není údernější a místo dovršení osudů několika postav dostaly přednost archivní záběry vítání sovětských vojáků, to je ale nepochybně úlitba době. Němá barikáda dnešního diváka ničím nepřekvapí a význam má spíše z hlediska nějakého vývoje kinematografie, případně historie jako takové, nicméně zájemce vysloveně nezklame, jen je třeba disponovat jistou tolerancí a asi i znalostí. 60 %

Zřejmě nejbrutálnější seagalovka z doby, kdy byl Steven na vrcholu. S protivníky se tu moc nemaže a dost nekompromisně je vymlátí. Tu jim ustřelí nohu brokovnicí, tu je prohodí sklem od auta, tu jim propíchne hlavu otvírákem. Hodně solidní film, který si na nic nehraje. Na můj vkus se bere moc vážně a Seagal se tu zbytečně pokouší hrát (což mu moc nejde), na druhou stranu má pořád respekt a vypadá jako někdo, s kým bych nechtěl mít konflikt. Flynn válí i režijně, zejména atmosféra a prostředí Brooklynu jakožto nehostinné čtvrti, kde není bezpečno, se mu podařilo vykreslit takřka dokonale. William Forsythe je asi nejlepším seagalovským záporákem ever. Pro mě naprostá oddechovka, která ale u mě nemá takový melancholický nádech jako Hard To Kill, které jsem viděl víckrát a dám si ho raději než tohle. 60%

Rozlučka Daniela Craiga s Jamesem Bondem definuje celou jeho éru, a i když rozhodně není bez chyb, jde o pozoruhodný počin. Je jasné, že Cary Joji Fukunaga byl vybrán kvůli určité konvenčnosti, protože režijně nepředvádí nic speciálního, neexperimentuje, ale spoléhá se jen a pouze na sílu značky a celkovou atmosféru. Fanoušci série nepochybně ocení výtečné odkazy na starší díly (tečky v úvodních titulcích, návaznost na V tajných službách Jejího Veličenstva (včetně hudebních motivů), základna v japonském moři, osud Felixe Leitera), které jsou asi tím nejlepším na celém filmu. Ten je ve výsledku spíše psychologickým dramatem, protože akce v něm není tolik a není nijak výjimečná (vymyká se snad jen ta úvodní, která má tempo, spád a je výborně zvládnutá) a soustředí se hlavně na titulní postavu, které jde až do hloubky, což se někdy může jevit na škodu. Daniel Craig je naprosto vynikající a je na něm znát, že 007 má hodně rád a snad až na výjimku bravurní a zábavné Any de Armas se mu bohužel nikdo nevyrovná. Rami Malek je úděsně špatný záporák, protože nemá žádný prostor, je tu hodně málo a jeho motivace je dost pochybná, navíc dostal snad nejhorší záporácké promluvy v historii celé série, Léa Seydoux je asi nejzvláštnější bondgirl, protože není úplně výrazná a postrádá jakési charisma a potřebný sexappeal, Christoph Waltz je tu zase naprosto minimálně, i když jeho společná scéna s Craigem je tím asi nejlepším. Film nicméně zabíjí neobhajitelná délka, která uprostřed zoufale ztrácí tah a tempo, nikam se neposouvá a jen rozptyluje diváckou pozornost. Možná i proto není finále tak působivé, jak by asi mělo být a ony dva odvážné úkroky v celém kánonu nejsou nikterak šokující a de facto nebrání v restartu série. No Time to Die je důstojné loučení jednoho představitele a zároveň utvrzuje v tom, že celá craigovská éra je naprostým precedentem, stojí zcela samostatně mimo celou sérii a v podstatě na ni nelze nijak navázat. Nelze se ale ubránit dojmu, že to mohlo být intenzivnější, možná nekompromisnější a řemeslně odvážnější. 70 %

Typická adaptace románu Johna le Carrého, který ve svých knihách spoléhá na realističnost, složitost a čtenářskou náročnost. Asi ani sám Fernando Meirelles netušil, že po sedmnácti letech od vzniku bude jeho film aktuálnější než kdy dřív a byznys farmaceutických firem bude probírán celosvětově, ne jen v Africe. Od počátku je jasné, že půjde o civilní a apelativní drama, které bude klást důraz na charaktery, propracovaný děj a atmosféru. Všechno tu funguje vesměs výborně, protože tematika je dost atraktivní, africké lokace malebné a nádherné, titulní postavy zajímavé a polodokumentární styl poměrně vtahující. Je ale škoda, že Meirelles nevypráví chronologicky, protože flashbacky zbytečně matou, rozptylují pozornost a chvilku trvá, než si je divák správně časově zařadí. Lehkým problémem pak je délka, protože tempo je hodně pomalé, rozjezd dost rozvláčný a někomu se může jevit až nudný. Postupem času se ale komplikovaný příběh rozjede a je relativně napínavý, protože nebezpečí číhá na každém rohu, v závěru ale opět nepochopitelně zvolní a ten není tak strhující, jak by asi zasloužil. Tím pádem film nepůsobí celistvě a naopak dost chladně a odtažitě, což je škoda. Ralph Fiennes a Rachel Weisz jsou naprosto vynikající a jejich minimalismus je úchvatný, nikdo jiný, snad jen s výjimkou Dannyho Hustona, už moc prostoru nemá, na druhou stranu nikdo nijak nezklame. The Constant Gardener je velmi dobrý počin, který má co říct i dnes, jen by asi potřeboval být trochu komplexnější, přímočařejší a svižnější. 75 %

Poměrně nezajímavé a nenápadité béčko, které právem zapadlo, na druhou stranu odstartovalo sérii, jejíž každý díl je nejspíš lepší. Walter Hill celou dobu jede na absolutní jistotu, ničím moc nezaujme a snímek se tak zvláštně táhne. Příběhem neohromí, protože ten je předvídatelný, neoriginální a jen naplňuje všechny žánrové šablony. Moc se mu nedaří vytvořit ani vězeňská atmosféra, která není tak hutná a překvapivě chybí silnější postavy, protože většina z nich je zaměnitelná a nevýrazná. Totéž se dá říct i o emocích, které tu zcela absentují, osudy jednotlivých odsouzených jsou divákovi poměrně jedno a opravdu tu není nikdo, kdo by vzbuzoval nějaké větší sympatie. Největším zklamáním jsou ovšem boxerské zápasy, které jsou sice zvládnuty řemeslně solidně a docela syrově, jsou tu ale pouhopouhé dva, což je opravdu málo. Mezi nimi je plno nezáživných dialogů a rozehrává se docela dost motivů, které vyšumí a nejsou dořešeny (třeba právě znásilnění, za které Chambers sedí, o kterém se nedozvíme vůbec nic a stále zůstává pohled obou zúčastněných stran). Jediné, co snímek drží na lehkém nadprůměru, jsou herci, protože jak Wesley Snipes, tak Ving Rhames jsou velmi dobří a ze svých ne úplně dobře napsaných postav těží maximum, Peter Falk je příjemnou třešínkou na dortu, i když nemá moc co hrát. Ačkoli Undisputed vzniklo dva roky po miléniu, hodně připomíná podobné žánrovky z přelomu osmdesátých a devadesátých let. To je na jednu stranu sympatické, vzhledem k minimu akce a invence to ale spíš škodí. 60 %

Poctivé a hlavně na nic si nehrající béčko, na které se neskutečně pěkně kouká. Co na tom, že neakční scény jsou mnohdy nudné a dialogy úsměvné a primitivní, když jsou tu naprosto fantasticky natočené, zrežírované a vymyšlené souboje. To je to, o čem tenhle film je. Neskutečné korby se tu řežou jak psi a nezáleží na tom, jestli jsou úplně zdraví, nebo ne. Navíc je tu úplně neskutečně roztomilá angličtina s východním přízvukem. Přišlo mi to jako typický film z osmdesátých let natočený ale současným stylem. Prostě klasický střih, nádherná kamera a zručná režie. Tvůrci věděli, jak se to točí a podle toho to vypadá. Neni to trapné ani přehnaně sestříhané. Prostě pecka. Když se vám nechce přemýšlet, chcete se bavit, ale zároveň chcete aspoň trošku kvalitu, neni v současnosti lepší volba. 75%

Takhle přesně to vypadá, když evropská kinematografie ztratí svůl půvab a svéráznost a snaží se otrocky napodobovat Hollywood. Žánrově naprosto čistý snímek, který ale rychle vyšumí a nepřináší absolutně nic nového. Všechno jsme už viděli mnohokrát a lépe. Od začátku jede vše v zavedených kolejích a neuhne to z nich ani o píď. Je tu nesourodá dvojka policistů, která si nemůže přijít na jméno, spiknutí sahající do vysokých politických míst a pokus o špičkování hlavních hrdinů. Zásadní problém je právě s ústřední dvojkou - Omar Sy je vlastně jediný důvod, který film drží v průměru. I ten sebelacinější fórek dovede tak nějak prodat, že se člověk aspoň pousměje. Nechybí mu charisma a umí i hláškovat, což se počítá. Chemie mezi ním a Lafittem ale nefunguje a úplně bije do očí, jak je Lafitteho postava nesympatická a protivná. Sám Lafitte navíc není dobrý komik a jeho snaha o vtip se mění v křeč. Charhon sice určitý talent má a třeba akce v jeho podání vypadá sympaticky a adrenalinově, jenomže s ryze průměrným a nedotaženým scénářem neudělá nic ani on a výsledek je, jaký je. 50%