Němá barikáda
Drama / Válečný
Československo, 1949, 128 min
Režie:
Otakar VávraHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jaroslav Průcha, Barbara Drapińska, Jaroslav Marvan, Vladimír Šmeral, Marie Vášová, Jiří Plachý st., Robert Vrchota, Jaromír Spal, Jaroslav Zrotal, Eva Karelová, Antonín Šůra, Jaroslava Panenková, Jaroslav Mareš, Vítězslav Boček, J. O. Martin, Běla Jurdová, Miroslav Homola, Marie Rýdlová, Václav Švorc, Josef Bek, Štěpán Bulejko, Vladimír Hlavatý, Luba Skořepová, Karel Pech, Vladimír Řepa, Libuše Freslová, Miloš Nedbal, Vlasta Vlasáková, Vladimír Ráž, Radovan Lukavský, Zdeněk Kryzánek, Emil Kavan, Karel Pavlík, Oldřich Lukeš, Viktor Očásek, Věra Kalendová, Josef Chvalina, Emil Bolek, Ella Nollová, František Marek, Rudolf Široký, Jaroslav Seník, Zdeněk Řehoř, Marie Blažková, Ladislav Hájek, Anna Kadeřábková, Jan BrandýsObsah
-
Drama z památných květnových dnů roku 1945 líčené na pozadí příběhů několika holešovických občanů. Tito občané se aktivně zapojili do posledních bojů II. světové války v Praze. Zorganizovali odpor proti tankové divizi blížící se k Praze - vybudovali barikády na Trojském mostě. Německá vojska se snaží urychleně opustit město, a to si rychle přivyká pocitu divize, která se chystá k poslednímu zoufalému úderu. Obrana stála velké úsilí... Film věnovaný hrdinům Pražského povstání 1945. (oficiální text distributora)
Drama z památných květnových dnů roku 1945 líčené na pozadí příběhů několika holešovických občanů. Tito občané se aktivně zapojili do posledních bojů II. světové války v Praze. Zorganizovali odpor proti tankové divizi blížící se k Praze - vybudovali barikády na Trojském mostě. Německá vojska se snaží urychleně opustit město, a to si rychle přivyká pocitu divize, která se chystá k poslednímu zoufalému úderu. Obrana stála velké úsilí... Film věnovaný hrdinům Pražského povstání 1945. Komentáře uživatelů k filmu (46)
-
Bart
Režisér Vávra si herce vybírat uměl a uměl je většinou i dobře vést. Nutno však přiznat, že před koncem války natočil filmy lepší. Z povídky Jana Drdy se stala částečně propaganda, ale díky režisérovi a autorovi předlohy vznikl film, na který se i po letech dá dívat. Vynikl především Hošek Jaroslava Průchy, který předčil všechny ostatní herce. Ukázal, že s trochou ironie lze do dramatu vnést i humor, který neuráží. Marie Vášová se opět předvedla v tragické roli a Marvan byl standartně dobrý. Z menších rolí bych vyzdvihl především Ostravačku Marii Rýdlovou v roli stařeny, ukrývající nacistu.(27.10.2006)
-
flanker.27
Ať si kdo chce co chce říká o ideologii, pochybuju, že by to tak tehdejší lidi brali. Filmařsky je to vzhledem k době natočeno skvěle, myslím, že ještě dlouho poté byl málokterý film tak dobře technicky zvládnutý. NO PASARAM :)).(22.12.2005)
-
Zloděj kol
Hned v roce 1946 se objevilo několik filmů, které reagovaly na válečnou zkušenost. Drtivou většinu produkce s touto tematikou tvořily příběhy o nezdolnosti a hrdinství českého národa, občas zůstalo u patetických hymnů, jindy se podařilo realisticky vykreslit lidský příběh. Po dvou válečných komediích (Nikdo nic neví, Velký případ) se objevilo i výjimečné svědectví o době, ve které jsme žili, a z níž cosi stále trvá, příběh židovského transportu Daleká cesta. Ve stejném roce se Otakar Vávra rozhodl natočit svůj první historicko umělecký dokument. Němá barikáda Jana Drdy představovala opravdový literární bestseller a tudíž i vhodnou předlohu pro film. Vávra spojil své zkušenosti, opět se podařilo docílit přiměřených hereckých výkonů a viditelně se učil na škole anglického civilního dokumentarismu. Film je historicky pokřivený stejně jako byla pokřivená doba, ve které vznikal. Zachycuje pouze jednu stranu pražského povstání. Vlasovci se zde pochopitelně neobjevují, stejně jako fakt, že Rudá armáda zachytila v Praze už jen zbytky německých posádek. Přesto Vávra natočil film, který na mě dodnes působí silně emotivním dojmem, a to už vůbec nemluvím o tom, když jsem ho viděl v dětství poprvé. Vznikl příběh o pražském povstání a o lidech, kteří se jej zúčastnili. Jinak vzniknout ani nemohl, pokud se nechtěl střetnout s režimem. Byl logickým vyústěním doby. Z řady angažovaných filmů s hrdinskou tematikou je umělecky nejzdařilejší. Výrazné výkony Barbary Drapińské, Jaroslava Marvana a Vítězslava Bočka. Pan Vávra vystupuje v televizi jako pamětník a režisér filmů s Adinou, Lídou a Natašou. Ale měl by občas mluvit i o letech následujících. PS: Někteří recenzenti si tento film viditelně pletou s Vyšším principem Jiřího Krejčíka (1960). V tomto filmu má slovo dělnická třída, zastřelení studenti se tu nevyskytují.(8.2.2004)
-
sportovec
Osudem i různě zvládanou limitou Otakara Vávry jsou historické okolnosti, které ovlivnily takřka polovinu jeho dlouhého života (letos tento pozoruhodný muž dovrší své sedmadevadesátiny). Ve většině případů se však s ožehavými tématy, která volil, dokázal vypořádat na buď solidní, nebo i velmi dobré úrovni. To, co kolegové porůznu uvádějí jako Vávrův zápor - poplatnost době - neplatí jen pro film, ale i pro jeho literární předlohu (Jan Drda byl právě v padesátých letech předsedou Svazu československých spisovatelů, tedy suprarežimistickým literátem). Přesto obraz osamělé barikády na strategickém místě i odhodlání jejích obránců nejsou kašírované. Naopak - kus z nálady té horečné doby necelých pěti dnů Května 1945 tu určitě zůstal zachycen. I při oprávněně konstatovaných nedotaženostech je však nutno film vnímat především v dobovém kontextu boomu budovatelského kýče literárního, divadelního i filmového. Dokázalo-li toto dílo odolat tak zhoubnému přívalu, nemůže nebýt neumělecké a neplnohodnotné. Soudím, že je ještě něčím víc. Dílem nadčasovým pro syrovost svého vypovídacího záběru. V mnoha ohledech svou nesestříhanou syrovostí snese srovnání s prvními díly italského neorealismu - mj. Rosselliniho ŘÍMEM OTEVŘENÝM MĚSTEM. Rušivé momenty v kompozici filmu jsou odhadn utelné jednak v úvodu, zejména však v závěru filmu, kam Vávra na pokyn Kopeckého - jak sám uvádí ve své vzpomínce - vložil scény ze svého střihového dokumentu CESTA K BARIKÁDÁM.(20.10.2007)
-
Fingon
70% Místy je to bída, ale nikdy ne taková bída jako o třicet let mladší válečná trilogie.(6.9.2009)
-
CaptainNor
Nepovažuji za šťastné soudit Vávrovu poplatnost režimu a tendenčnost jeho filmů. A už vůbec ne Němé barikády. Závidím přímým účastníkům těchto dnů euforii z konce války a lituji všechny obyčejné lidičky, kteří podlehli slibům nových mocipánů po únoru 1948. Jsem přesvědčen, že 99 lidí ze sta a to i velmi moudrých věřilo v krásnější zítřky. Tento Otakara Vávry hodný, výpravný film s věrnými dobovými reáliemi nelže! Lživá byla tehdejší doba!(7.6.2008)
-
WANDRWALL
Kolik statečnosti a heroizmu předvádí herci v tomhle filmu, který zesměšňuje okupanty, a vylepšuje obyčejné Pražany. Inu herci své doby...(15.5.2011)
-
Blofeld
Jen lehoulince tendenční, zato však dokonale napínavý film s puncem autenticity, který je ve všech směrech protikladem Vávrova tragického OSVOBOZENÍ PRAHY: přehledný, uvěřitelný, výborně zahraný a režijně zvládnutý.(28.2.2009)
-
blackrain
Více než slušná památka na květnové události, i když už zavání propagandou. Nechala jsem se vtáhnout do bojů na barikádě. Zapříčinil to i fakt, že film na mě působil téměř autenticky. Od herečky Marie Vášové jsem ani jinou než tragickou roli nečekala. Vzala zbraň do ruky. Vyšla ven. Padl výstřel a ona se skácela k zemi.(2.1.2010)
-
Anglie
To, co zmiňuje Tosim(Vávrovo slovo do zavřených Průchových úst), je sice pravda, ale v celém filmu je to naprosto zanedbatelný fakt. Drda se v hrobě rozhodně obracet nemusí, Vávra odvedl slušnou práci. Hrdiny jsou lidé, kteří stavěli barikády a ačkoliv je příběh vyprávěn pouze z jejich perspektivy, tak dám ruku do ohně, že vás zaujme. Až tohle zase bude nějaká televize vysílat, tak to klidně skoukněte.(7.6.2004)
-
Marthos
V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana, která provedla výrazné a zásadní změny i v kinematografii. Film v dalších letech sloužil především oficiálním mocenským záměrům. Není proto divu, že tehdy vzniklo nejvíce snímků, zobrazujících tématiku II. světové války a nacistické okupace. Hlavním atributem těchto filmů je zobrazení hrdinství, jehož nositeli byli většinou obyčejní lidé se "správným" třídním původem a "správnou" politickou orientací. Jedním z prvních filmových odkazů byl snímek Otakara Vávry Němá barikáda, natočený podle námětu a scénáře Jana Drdy. Autor zde popsal skutečné události z pražského květnového povstání v boji o Trojský most. Dvouhodinový monumentální spektákl se však nevyhnul – a ani nemohl – dobově poplatným manipulacím. Už jeden z prvních záběrů prozrazuje, že podnět k povstání zavdalo »podzemní vedení KSČ«, což je čirý nesmysl (krajské ilegální vedení KSČ v Praze bylo kompletně pozatýkáno v březnu 1945). I samotné řízení povstání je ve filmu vylíčeno zkreslujícími prostředky; příslušníci čs. armády (ve filmu zastoupené majorem v podání Miloše Nedbala) vystupují jako bázliví a pesimičtí a tak jsou to vlastně komunisté (Hošek a spol.), kdo celé povstání zachraňuje. Tím zůstala zcela odsunuta skutečná historická úloha generála Kutlvašra, který měl na zdaru celého povstání značný podíl. Vrcholem této záměrné demagogie je výrok jedné z postav (Kroupa) na otázku, proč Praze nepomůže americká armáda, protože se jim prý "nechce". Tím je jasně předdefinováno, čí vojska v závěru filmu hrdinové vítají. Naopak je zde poměrně zdařile zobrazen vývojový (levicový) posun obyvatelstva během nacistické okupace. Tento posun je demonstrován na postavě četnického strážmistra Brůčka (Jaroslav Marvan), který za první republiky rozháněl komunistické demonstrace a v závěru povstání při pohledu na vlajku Sovětského svazu uznale prohlásí: "Jo, dělali jsme tenkrát pěkný blbosti. Tak mi ty pendrekářský starý časy odpusť." Komunistickou interpretaci pak podtrhuje i fakt, že film nemá ústřední dějovou postavu, hrdinou je tu prostý lid. I ten je ovšem důkladně rozdělen. Vedle neohrožených, přímých a silných jedinců (v jejich čele stojí dělník, uhlíř, komunista a četař) se nacházejí vyložení zbabělci. Zcela výjimečné postavení v celém filmu zaujímá polská dívka Halina (Barbara Drapińska), osvobozená krátce předtím z koncentračního tábora, přesto v obdivuhodné psychické i fyzické síle. I přes zmíněné výtky, v celkovém pohledu na dílo ovšem nezbytně nutné, patří Vávrova a vlastně i Drdova BARIKÁDA k nejpůsobivějším snímkům s tématikou okupace. Stále je to ovšem film, který by si zasloužil hlubší historický rozbor. Otakar Vávra se pak k událostem pražského povstání vrátil ještě jednou o několik let později v třetí části volné trilogie s názvem Osvobození Prahy.(5.3.2009)
-
Historik
Solidní film, do kterého se zatím ještě komunistická ideologie moc neprosadila. Tady je třeba se Vávry zastat a poukázat na to, že kdyby byl tak prorežimní, jak se o něm někdy říká, mohl tento film pojmout daleko více prokomunisticky. Neudělal to. Točilo se už po Únoru, a přece tu komunisté nehrají výraznou roli. Ten závěr s ruskými tanky je bohužel úlitba době, to jinak nešlo. Takže já bych to viděl spíše kladně. Jsou tu velmi pěkné scény a docela to drží i pohromadě. 70 %(16.5.2008)
-
Jinny
O něco rozšířená Drdova povídka "Vyšší princip". A nutno říct, že rozvinutí příběhu dokonce prospělo. Vážení, máme tu důkaz, že i u nás se točí důstojné filmy o nacistech. Sice je scénář v určitých chvílích ohledně české povahy naivnější, přesto se film jako adaptace povedl.(21.5.2003)
-
wampilenka
"Kdybyste šly raděj domů, ženský..." "Hele, nech je bejt, jo? To sou naše mámy!" "Do takovýhle postele mámu nepotřebuješ..." A já mám chuť jásat a vítat rudou armádu! Čest! A mám pocit, že jsme měli spoustu hrdinů, kteří pod oprásknutí tanku zahlasili: "Krucifix, to byla ale šlupka!" A že spolu s českou vlajkou na každý roh věšeli povstalci i sovětskou. A že kapitalisti neměli nic lepšího na práci, než válet se v dekách. A kde jsou Američani? Asi se jim nechce. Spolu s Drdovou předlohou fascinující mýtus, fascinující tvorba pocitu hrdinství v malých dušičkách sídlících blízko křivé páteře.(14.10.2010)
-
Krysa SPK
Film má atmosféru a místy dokáže opravdu sugestivně působit na diváka. Bohužel bolševik se na konečné podobě filmu bolestně podepsal :-((15.11.2006)
-
wosho
Když si odmyslíme onen propagandystický nádech,zustane nám solidně natočené válečné drama z doby,ze které nám zbyla Tanková brigáda,Akce B......(8.2.2007)
-
fuckme
Ať si říká kdo chce co chce, Vávra v rámci možností natočil působivé válečné drama v u nás dosud nevídaném technickém a stylovém pojetí, které navíc dokonale funguje. Rověnž výbroně přenáší dobovou spontánnost a díky ní je snadné odpustit nekteré patetické scény (ovšem rozhodně ne žádný sentiment, opravdu solidní pokus o civilistní ladění). Za pozornost stojí Marvan, akční hrdinka Drapińská (i když na to jak se na začátku potácela z transportu se dost rychle zotavila) a opět tragická Vášová, které tyhle role prostě sedí. Z Vávrovy filmografie určitě jedno z vrcholných děl.(6.12.2009)
-
Arrietty
Lidé, kteří bojovali na opravdových barikádách, byli skutečnými hrdiny. Vzdejme jim hold a nezpochybňujme jejich činy. Ano, film byl poplatný své době, ale lidé, kteří zažili válku, věřili v lepší budoucnost.(29.7.2010)
-
zette
Pro me velice povedene valecne drama. Za nejvetsi klad povazuji rok nataceni, tedy 3 roky po valce, kdy atmosfera osvobozeni byla jeste cerstva, nemusely byt pouzite repliky, s vyjimkou barikad byla Praha de facto pripravena pro nataceni... Ne vsude je nutnost hledat nejakou propagandu, socialismus byl prijaty masou lidi dobrovolne a na svem pocatku byl spontanne podporovan. Ne vsechny herecke vykony me oslovily, film je ale velice pusobivy a daleko lepsi nez Osvobozeni Prahy od stejneho rezisera.(14.3.2009)
-
Splasher
Tak teď nevim, projdou nebo neprojdou?(10.5.2009)
