Ad4mson

Spíš 2,5*. Od režiséra nadcházejících Predators bych čekal trochu víc, i když musím tolerovat ten neskutečně přiblblej scénář. Jednohubka o které za hodinu nebudete vědět.

"War is drug." Kathryn Bigelow je stejně zajímavá osoba, ať si každý říká co chce. Už jen samotné militaristické téma vyvolává otázku: "Jak tohle sakra může natočit ženská?" Ano může. A troufám si tvrdit, že lépe by to v Hollywoodu dokázal jen málokdo z pánů. The Hurt Locker nemá v zásadě žádný podpůrný děj. Divák sleduje v epizodním sledu počínání vojáků jednotky na zneškodňování bomb. Úvod je perfektní a jasně ukazuje v jakém směru se bude film jako celek ubírat dále. Po výbušném začátku přichází na scénu Jeremy Renner, jehož považuji za největší klad snímku. Jeho postava seržant James je...jak to jen říct...zkrátka hovado, které by s klidem ukázalo vztyčený prostředníček snad i samotnému Satanovi. Do všech akcí jde po hlavě a je mu úplně jedno, že ho mohou kdykoliv jeho "bratři ve zbrani" seškrabovat po kouskách ze země. Válka je pro něj všechno a má ji v krvi. Jeho parťáci však jeho zápal pro věc jaksi nesdílejí a jsou z něj permanentně na nervy. James si ale vždy s klidem zapálí cigáro a má všechny na háku. Tohle je hrdinství a ty chlápky člověk musí obdivovat, i když to jsou v podstatě napůl šílenci. Akční pasáže nejsou tak akční jak by se mohlo zdát. Většinou jde o napínání ve stylu: Začíná se to tu plnit lidmi a kdokoliv z nich může mít prst na odpalovači. Scéna s autem a kameramanem budiž příkladem. Eskapáda s odstřelovači je také vynikající a divák jen kroutí hlavou a říká si, kde že ta ženská bere ty nápady. Co beru jako největší mínus je scenáristický laps a klišé v podobě vendety za zabitého chlapce Beckhama. To jsem nežral. Kathryn Bigelow posbírala svých šest (zasloužených) Oscarů a odkráčela vstříc zatraceně světlým zítřkům. Bez téhle ženské by byla kinematografie o dost chudší. A myslím, že nás ještě hodně překvapí, než se odebere do důchodu. The Hurt Locker je vynikající sondou do hlubiny vojákovy duše a konec filmu jen podtrhuje první tři slova této recenze. PS: Vidět to v kině, je to na čistých 5*, takhle 4,5*

"All I know is it's a mental hospital.....for the criminally insane." Oscarový smolař Scorsese zabodoval na plné čáře. Těšil jsem se, že po dlouhé době zavítám do kina na pořádný thriller a zaplaťpánbů, z kina jsem neodcházel konsternován, ale příjemně překvapen.. A to jsem Scorsesemu příliš nevěřil ani po nadupaných trailerech. Snímek už od začátku odsípá, takřka hned jsme vrženi na ostrov a atmosféra je zahušťována vteřinu po vteřině. Depresivní hudba, skvělá kamera Roberta Richardsona, vynikající obsazení. Scénář chce být až přehnaně chytrý, ale neupírám mu, že diváka vodí celkem solidně za nos. Pointa je však odhadnutelná již v polovině stopáže. Obsazení je přesné. Leonarda DiCapria žeru od té doby co jsem viděl Krvavý diamant a musím říct, že se z něj stává ukázkový frajer, floutkovská léta Titanicu má za sebou. Chce být uznávaným hercem (léta na to už má) a ne mokrým snem náctiletých holčiček. A daří se mu to výborně. Jeho postava Teddy Daniels se propadá na psychické dno a začíná tušit, že na ostrově něco setsakra nehraje. Mark Ruffalo mu zdárně sekunduje. Na tohoto chlapíka si budu muset ještě posvítit, protože až doteď jsem ho přehlížel a jako herec má obrovský potenciál. Sympaťák s talentem, bezvadný. Ben Kingsley je už klasicky výborný. Co však Prokletému ostrovu musím vytknout je přehnaně vykonstruovaný závěr. Vysvětlování na konci je fajn, ale Scorsese jak by nevěděl jak má film ukončit, aby v člověku zanechal dojem, který nevyprchá hned při východu z kina. Trochu iritovala stylizace snímku. V některých momentech vypadá příliš digitálně. Scéna na útesech budiž příkladem Převažuje u mě vesměs spokojenost, snad i jisté nadšení z toho, že Scorseseho jsem po Skryté identitě strávil v pořádku. A po spackaném Na hraně temnoty od Martina Campbella jsem z kina vycházel z úsměvem na rtech a broukem v hlavě. Brilantní studie lidské mysli alá Osvícení se nekoná, ale zatraceně zajímavý thriller na jednu sezónu ano. Palec nahoru. Jednoznačně.

"Hřeben. Ááá jdeme na to." Televizi jsem pustil náhodou, když právě začínal tento "skvost". Říkal jsem si, že nebude špatné rozšířit si obzory, ale to byla VELKÁ chyba. Utrpěl jsem psychickou újmu třetího stupně... Nebudu zastírat, že nemám muzikály příliš v lásce. Utvrdila mě v tom stupidní slaďoučká limonáda Mamma Mia s uječenou Meryl Streep a sentimentálním Piercem Brosnanem. Třikrát tfuj. Avšak oproti Pomádě 2 se jedná o oscarový snímek. To co se tady odehrává překonalo všechny moje představy o tom, jak vypadá filmové peklo. Rádoby cool týpci prohánějící se na motorkách, kteří jsou asi tak drsní jako kapesníčky Zewa softies, školní dylinky s IQ menším než kterým disponuje štětka do hajzlu se promenádují v růžových a jiných příšerných oblečcích a pronášejí věty tak trapné, že by i nemluvně začalo nadávat. A hlavní hrdinka Michelle Pfeiffer se zamiluje do toho anglického slušňáčka až teprve po tom, co si koupí motorku. Jinak je pro ní svým způsobem póvl a méněcenný. Pomáda 2 je odpornou zvratkou plavající v toaletní míse a ještě víc mi zhnusila pohled na tento žánr. Doporučit tedy můžu jen sebevrahům a masochistům, kterým je po srsti páchat na sobě taková zvěrstva. Ale občas je potřeba něco vytrpět...

Hudba, kompozice záběrů a ta POINTA! Dokonalé psycho na poli tří minut.

Aneb kam až byste byli ochotni zajít, abyste dosáhli zadostiučinění vůči tomu, kdo vás připravil o člena rodiny. Rozsudek smrti jede podle klasické šablony typu: Štastná rodinka, násilná smrt jedince, POMSTA a satisfakce. Scénáristická nevynalézavost je však přehlédnutelná, protože režisérem je setsakra talentovaný James Wan. Tam, kde by se kdejakému rutinérskému režisérovi toto milionkrát obehrané téma jistě rozsypalo pod rukama, Wan ukazuje, že nemusí vařit z vody, aby přinesl do žánru něco originálního. O tom, že to má tenhle chlápek v hlavě srovnané svědčí i fakt, že vyskočil z rozjetého vlaku jménem Saw, kdy věděl, že jeho další pokračování budou jen nesmyslnými bláboly. Ale zpět k Rozsudku. Obsazení se velice povedlo, Kevina Bacona jsem zase po dlouhé době rád viděl (chtěl bych říci na plátně, ale bohužel. Čeští distributoři jsou hovada všech hovad a radši do kin pustí Hercula 3D. Dále nekomentuji.) a musím uznat, že je zatraceně ve formě. Jeho postava Nick Hume není žádný Superman a už vůbec ne akční hrdina. Je to obyčejný chlápek z lidu, sympaťák, který nechtěl mít s nikým problém. Jen byl se svým synem ve špatný čas na špatném místě. O to stylovější je jeho přerod v nelítostného mstitele. Garrett Hedlund je hajzl k pohledání, který neváhá zabít ani.... Ne ne, spoilerovat nebudu. Prostě sviňák bez srdce, kterému přejete, aby zhebnul tím nejhroznějším způsobem. Jako náplast na bolavé srdce mi sednul rating se kterým je film uveden. Je to poctivé "eRko", tedy nečekejte žádné úhybné manévry s kamerou, když má být někdo zastřelen. Kamera snímá všechno do detailu a nechybějí ustřelené nohy, prsty, ... Velmi naturalisticky ztvárněno. Krev stříká na všechny strany ve velmi kreativních kompilacích záběrů. A to nemluvím o Baconovi a jeho závěrečné konfrontaci s těma parchantama. Dvouhlavňová brokovnice, co vám udělá do břicha díru, kterou byste prohodili meloun je nehorázně cool! Co musím dále pochválit je kamera. James Wan si pohlídal, aby bylo stále na co koukat. Schválně kolik z vás si všimlo, že honička na patrovém parkovišti je natočená na jeden dvouminutový záběr? Tyhle kamerové kreace beru všema deseti. Co tedy říci na závěr? Film ve mně vyvolal spoustu otázek a i když je mi jasné, že ho nemůžu brát úplně vážně, husí kůže mi naskočila už při scéně v nemocnici (cca ve 20 minutě filmu). Hudba se totiž taky povedla a je příjemně tklivá, ale citově nevydírající. Tuhle béčkovou akční jízdu s 80´s feelingem jsem si užil naplno a přál bych si víc takových. Pryč s PG-13, chci víc "eRek." Tak Slyi, snad mě nezklameš a The Expendables nebudou pro kojence. Díky Wane, seš bourák!

Usazen pohodlně v kině očekávám přinejmenším stylovou detektivní, trochu akční a slovními přestřelkami okořeněnou jízdu a.... dostal jsem vše v poloviční porci. Začátek filmu mě bez legrace příšerně nudil a to nejen svým scénářem, který je rádoby chytrý, ale tak strašně nerozvětvený a v některých pasážích utahaný, až to bolí, jako spíše nevynalézavostí. Herecké obsazení mě neuráželo, i když Downeye Jr. zase tak moc nežeru. Občas se mi zdálo, že i trochu přehrává. Jeho chyba nebo záměr? Nevím, ale při některých "wannabe" vtipných scénkách jeho skotačení před kamerou působilo krapet přehnaně, nechci říct trapně. S Judem Lawem jsem neměl sebemenší problém a na roli Watsona se hodí přesně. Záporák Mark Strong (mimochodem mi neskutečně připomíná Andyho Garciu :)) je úlisný, ale na plátně zase tolik vidět není. Čekal jsem jak si budou mezi sebou Holmes a Watson vyměňovat hlášky a pronášet typicky suché anglické bonmoty, ale ničeho takového jsem se nedočkal. V podstatě jediná scéna, která pokaždé vyvolala trochu smíchu, byl záběr na Holmesového věčně tuhého psa. Když uvidíte, pochopíte. Ani jedna věta nestojí za zapamatování. Škoda, vytěžit se z postav Holmese a Watsona šlo o hooodně víc. Dost bylo kritiky a možná to teď vypadá, jako že je film naprosto odepsaný, ale ve skutečnosti má i své klady. A ne malé. Za první velké plus považuji hudbu od mistra mistrů Hanse Zimmera. Na jeho OST jsem se těšil a po superlativech, které jsem o něm četl a slyšel jsem čekal opravdu majstrštyk. A on vážně je. Zimmer přesně uhání ve stylu doby kdy se snímek odehrává a dokáže být jak roztomilý v oddechových scénách, tak úderný ve scénách soubojů, přestřelek a zkrátka všeho, při čem chcete slyšet toho správného burácejícího Hanse. Soundtrack hodnotím 4/5* Musím taky pochválit i konec, kdy mi přišlo, že Ritchie si uvědomil, že z diváka dělal celou dobu idiota a měl by se mu nějak omluvit. Vysvětlivky byly moc fajn. Každopádně jsem rád, že jsem film viděl. Je to popcorňák jak řemen a u těch většinou hlubší dojmy nikdo neočekává, nicméně o návštěvě chystané dvojky budu setsakra přemýšlet. 70%

"It's on you, always has been, always will be." Co na tom, že scénář je stokrát omletý, ohlodaný na kost a vlastně už jen vaří z vody, když se na to dobře kouká? Příběh je jednoduchý a předvídatelný jako spousta patnáctiletých, rádoby dospělých holčiček, ale Jeff Wadlow přesně uhodil hřebíček na hlavičku. Ví, co dnešní mladé publikum žádá a nemusí se při tom uchylovat k trapnostem viděných v posledních dílech Prciček a jiných amerických hovadinách. Herci překvapivě hrají a ne jen odříkávají předepsaný text, hlavní hrdina Sean Faris je sympaťák a vypadá jako kombinace Toma Cruise zamlada a Ralpha Macchia z Karate Kida, jeho protivník Cam Gigandet je naopak hajzl, kterýmu by snad každý trochu soudný člověk chtěl jednu napálit. Djimon Hounsou je standartně velmi dobrý, i když tolik filmu si pro sebe neukusuje. Kdo mě jen neskutečným způsobem iritoval byl ten kudrnatej přicmrdávač a vlezdoprdel, který všechno natáčel na kameru. Ten byl příšernej. Patetické proslovy, na ty jsem čekal a byl zvědav, jak s nimi režisér naloží, aby nepůsobily příliš okatě. Celkem se mu to povedlo, na jedno mentorování v tělocvičně před posledním zápasem však dojde, ale tam už toho bylo příliš. Jako by Wadlow při každé zmínce o zesnulém otci a záběru na bednu s jeho věcmi zavelel: "Teď se dojmi!" Film jako klasická bojová žánrovka o prohře, ponížení, tréninku, moralistických řečích a záveřečném "fightu", kdy hlavní hrdina naklepe prdel záporákovi jak dva kuřecí řízky funguje bezvadně. Zamrzely mne scény tréninků. Nemohl jsem se ubránit srovnání s Kickboxerem, který je pro spoustu lidí modlou tohoto žánru. Tam kde Van-Damme trénoval s kokosovými ořechy, pod vodou, nohy mu byly roztahovány provazem a kde přerážel palmy holou nohou za doprovodu geniálního orientálního soundtracku, v Nikdy to nevzdávej vidíme jen nevynalézavou směs bitek v jedné lokaci - tělocvičně. Ale budiž. Chtěl bych pochválit soundtrack. Jak písničkový, tak instrumentální. Žádné mega Gangstaa songy pro "správný bad assy, ale kvalitní hudba. To oceňuji. Chtěl jsem napálit 4*, ale závěr se dvakrát nevyvedl a moje obavy se naplnily. Happy end mi nevadí, kdo by ho taky nepředvídal, ale ta vlna sentimentu a pochopení od druhých byla pro mě neúnosná. Vůbec nelituji těch necelých dvou hodin strávených s tímto snímkem. Bylo to zatraceně příjemné osvěžení. Jinak vemte si ponaučení. Prát se nemá cenu, je to výsada primitivních lidí, kterým došly slovní argumenty.

S odstupem čtyř let jsem Avatááára zahlídl v bedně a musím změnit hodnocení...Ten film totiž NEUVĚŘITELNĚ zestrárl. Jak po trikové stránce, což by v zásadě nevadilo, ale hlavně po té příběhové. Ještě doteď se směju scénám, kdy Jake, tvrďák jak umělohmotné dildo, vysvětluje Omatyca...jakže se ti modrouni jmenovali hergot, že o útoku věděl..Bohužel :D

Možná to bylo tím, že jsem byl ve velice dobrém rozpoložení a neviděl jsem (nebo spíše nechtěl vidět) pár scénáristických děr a lapsů, ale Ctihodný občan mi přišel vhod jako bochník chleba pro chudého. Naprosté uspokojení, takovýhle snímek jsem potřeboval vidět. Klasické téma pomsty muže, který je proti všem mám strašně rád a co teprve, když hlavního antihrdinu hraje Gerard Butler? Charizma z něho přímo sálá a vy budete hltat každou scénu, ve které figuruje. Gratuluji. Takovou vzpruhu tenhle skotský sympaťák po Gamerovi zatraceně potřeboval. Jamie Foxx hraje standartně, tedy dobře a svoji přítomností mě potěšil zejména Colm Meaney. Toho jsem na plátně neviděl už pěknou řádku let. Film si mě získal svoji nerovnou a chytrou hrou na diváka. Film nezačíná žadnými sáhodlouhými okecávačkami a jde rovnou na věc. Mrzí mě, že Ctihodný občan nebyl více propagován z hlediska reklamy, protože svoji takřka nulovou marketingovou činností se defacto sám odsoudil k nevelikým tržbám, což je veliká škoda.. Rve mi srdce, když filmy jako Stmívání 2: Nový měsíc trhají rekordy a kvalitní film se před nimi musí uklonit a ustoupit do rohu. Grayovi tedy chci poděkovat za výborný zážitek v chrudimském kině, kam jsem po letech zavítal. A musím říct, že se mi tenhle návrat hodně zamlouval. 4*/5 - Vážně jsem Butlerovi skoro začal věřit, že je to BůH. Však uvidíte ;)