Dvoja

Quentin se tu pořádně vyřádil :-) Vzal pro jistotu dva nejznámější herce, vyzkoušel si tu snad všechno možné, co pravý režisér chce vyzkoušet, poslepoval to dohromady (tím nehaním jednotlivé scény) a na konci se podepsal. Tvorbu si ale užil podle mě víc než ve finále divák (já).

Jen kvůli posledním třem dílům strhávám hvězdu za zbytečnou zmatenost. Ačkoliv jsou zápletky podstatou celého příběhu, tak stále platí, že čeho je moc, toho je příliš. Snad to trošku povýší další chystaná řada :-)

"Ta atmosféra mě sežrala."

Jsem milovníkem statické kamery. Vydržím na jednotlivé záběry koukat déle než je normální a miluji prachobyčejné pozorování lidí ze zákrytu. Na tomto je tento dokument postavený. Co mi tedy nesedí? Předně ŽÁDNÁ přidaná hodnota. Pro mne neznámý režisér Loznica mne zklamal "leností". Vybrání pěkné kompozice rozhodně nestačí ke kýženému obsahu a cílu, kterého chtěl dle anotace docílit. Očekávala bych např. krátký časosběr, případně více prostoru pro průvodce a jejich názor na tuto problematiku. A pokud bychom se měli vžít do kůže Austerlitze, neprocházelo by nám toho před očima a v mysli přeci jen trochu více?

A taková je vlnovka života.

Výborný situační minifilm, oplývající lidskostí a vtipem. I nepříjemné situace můžou skončit mile, když se sejde správná parta :-)

Skvělé zpracování. Dokument, jež si na nic nehraje a jen vypráví část osudu jednoho umělce. Je to zábavné, originální a zajímavé. Ocenila jsem taky skvělou délku, kdy si člověk vůbec nestačil říct "Kdy bude konec?". Ráda jsem poznala Lynche z této stránky a jeho začátky celkově a jeho uměleckou tvorbu, která rozhodně není jen filmová. Závidím mu ten klidný čas, který číšil ze snímku a jeho ateliér :) Život je umění. Lynch je umění.

Nemám ráda dokumenty, kde post mortum vyhlašují zmiňované umělce zcela nekriticky do nebe. Tohle je ale výstava a pokud by hlavní tvůrčí nebyli tolik zapálení/zamilovaní, nic tak pěkného by asi ani nevzniklo. Ano, je to nekritické, o Bowiem se nedozvíme ani kapku špatného (nevěřím, že nic takového neexistuje) a z celého vychází jako anděl. Každopádně nejedná se o životopisný dokument jako takový. Je to věhlas na Bowieho život a na to, kolika lidem dodal inspiraci a spoustu dalšího. Z prohlídky proto člověk pak odchází nadšen, v dobré náladě a určitě pln pozitivních dojmů. Sama nakonec neumím odpověděd, co přesně pro mě David znamená a tedy "je". Nejspíš nejvíce souhlasím s Kansaiem - David Bowie je David Bowie..ničemu se nedá přirovnat a to, co ve mně zanechává, nedokáži pojmenovat.

ParaNorman mi v lecčems připomíná Frankenwineeho. (Dokonce je to i ze stejného roku!?). Z daného žánru je to lepší průměr, ale proč musí všechny tyto "pohádky" kazit dlouhými konečnými proslovy? V tom momentu se vše láme a začíná nudit. Bohužel je to dle mě nešvar, který celý snímek nakonec zhatí. Za to za mě hvězda dolů.

Je to film. Nehraje si na dokument a dá se najít spoustu /nejen hnidopištských/ nepřesností, ale vykreslit přesnou realitu ani nebyl hlavní záměr. Některé herecké výkony také nebyly až tak slavné, jak by mohly bývale být. Ale notně pochválit se musí vše ostatní. Zase jednou u mne převládají při hodnocení spíše pocity než hlava. A ty mi říkají, že jsem se skvěle bavila. (director's cut)