mutace

Jsem velký příznivec válečných filmů, ale již dlouho jsem nabyl tak znechucen. Normálně osudy hrdinů dost prožívám, ale v tomto případě se mi to ani dost málo nedařilo. Trapně patetické hlášky, které vypouštěli umírající vojáci z úst, ve mně vyvolávaly pocity typu „Zavři hubu a chcípni“. Ani nejapné a bezduché tlachání o tom, co budou dělat, až se vrátí domu, kredit filmu nijak nevylepšilo.

O přerostlé opici a vylité blondýně. Nikdy se mi ten příběh moc nelíbil. Asi proto, že jsem nepochopil, proč bych měl litovat opici ničící město, jen proto, že se zamilovala do blondýny. A co přínos Petera Jacksona? Snad jen velkolepější výprava a vcelku bezúčelné nataženi na tři hodiny.

Skvělá černá komedie. Kterak láska a dobro zvítězí nad zlobou a záští a hamižností.

Už dlouho jsem neviděl takovou pitomost. Hlavní hrdina Guido Orefice je přitroublé nablblo, které pomalu ani není schopno samostatného života (hádám, že to nebyl záměr režiséra). Z nejasných důvodů jeho chování učaruje, jinak celkem sympatické, dobře situované a na první pohled i duševně zdravé Doře (princezničce). Následuje řetězec tragických událostí končící Guidovou smrtí. V kontextu celého filmu mi tato událost přijde jako přirozené vyústění jeho mentální poruchy (slabší kusy musí pryč) a jediné co mi vrtá hlavou je, že takový idiot nezemřel již o mnoho dříve.

Zpočátku jsem netušil, jestli to bude nějaká hňupovina, nebo jestli se v tom objeví i nějaká pointa. A musím říci, že ve finále, když do sebe zaklaply všechny souvislosti, do té doby nesourodých výjevů, byl jsem velmi mile překvapen.