_aandyy_

Zajímavý film, v němž želva je vrahem. :)

Velice ambiciózní dílo především obrazem (viděla jsem tam kousek Vláčila, možná kousek Tarkovského), ovšem asi by se mi celé dílo líbilo třeba jako série fotografií, které neposkytují žádnou audio stopu, protože ta byla zde celkem zbytečná... nepochybuji o téměř dokonalé propracovanosti obrazu, příběh však lehce pokulhává (předlohu jsem nečetla, takže k tomu více napsat nemohu), záporný charakter 99% postav moji pozornost příliš neudržel a spíše znechutil další sledování... chyběla mi alespoň nějaká výrazněji kladná postava. Ale klobouk dolů před tak mladým představitelem hlavní role. Natáčení pro něj muselo být obzvlášť náročné, scény jsou často velice vyhrocené a jistě by každé dítko takové "zážitky" nemuselo dobře snést. Snímek se vyplatí vidět především díky podařené vizuální stránce.

Kdyby kromě černobílého obrazu a jeho formátu přidali tvůrci ještě to, že film zůstane němý (pro zdánlivou autentičnost doby, do níž je film zasazen), třeba jen s přidáním sugestivního zvuku majáku, který film provází, docílili by ještě větší "artovosti" a za mě ještě větší převahy formy nad obsahem. Obsah zde byl absolutně v útlumu - pokud vůbec obsahoval příběh nějakou zápletku (možná něco jako: kam zmizel předchůdce? Nebo: co se nachází nahoře u světla majáku? ), byla těžce potlačena surovostí a naturalističností postav a prostředí... Snažila jsem se vidět tam něco "víc", ale ono tam prostě kromě nějakých starých "námořnických povídaček" a odhalení totožnosti Pattinsonovy postavy nic moc nebylo. Hodnotím tedy jen velmi povedené vykreslení příznačné atmosféry zahrnující drsné prostředí majáku (a jeho zvuku) a delirické stavy postav (Tommyho dvojník, mořská panna atd.). Forma 90%, obsah 10%

Temný film skládající se z mnoha střípků, místy do sebe aspoň zdánlivě nezapadajících. Stopáž delší, ovšem budování napětí mezi liniemi vrcholí v dost překvapivé rozuzlení. V podstatě pokud si člověk namátkově přečte obsah a potom film pustí nějakých 15 minut před koncem, nestačí zírat. Nabízí se tématické srovnání se Zmizelou, tohle španělské zpracování tématu zmizelé (a zde dokonce potvrzené mrtvé) ženy mě chytlo o dost více oproti Zmizelé především naprostým zvratem v ději a nečekaným koncem. Zmizelá oproti tomuhle měla zajímavější průběh než vyústění, ale nemám ráda předvídatelnost. V tom má El Cuerpo oproti druhému zmiňovanému filmu velkou přednost. Kdo by to byl čekal.

První půlka naprosto nudná, ovšem poslední třetina opravdu velice "výživná". Proto stojí za to vidět a ohodnotit 4*

Bohužel musím říci "průměrné". Nějak mě zpracování námětu "láska k umělé inteligenci" v tomto případě příliš nenadchlo. Jistě, myšlenka, že člověk se může zamilovat pouze do "mozku" ať už je tím myšlena třeba právě umělá inteligence ve formě operačního systému; je zajímavá, ale to je asi tak jedno z mála + , které zde spatřuji... Kladně hodnotím také tvůrčí zpracování, avšak osobně se mě snímek nedotkl.

Skutečně i neskutečně připomínající Lynchovu Mazací hlavu...superpsycho! Navíc tohle je u mě zhruba to, co od filmu čekám, jedinečná podívaná neotřelého rázu, ač ne úplně pro každého.

Navzdory tomu, co napíšu dávám takovéto hodnocení. Ano, je pravda, ze herci jsou vybráni jako by šlo spíše o casting na Beverly Hills, ale to bych nebrala jako nějaké velké negativum. Jen je tahle skutečnost postavena do silného protikladu k tomu, jak si kdo představuje člověka zabývajícího se filozofií - takže předsudky. Další co tady kdo zmiňuje - proč se to odehrává v Jakartě a nikdo není Indonésan...Tohle ale nemůžeme s určitostí říci, a navíc není nějak přesně určeno, jakou školu tito studenti studují... Protože jsou očividně naprosto odlišní, může jít o nějakou mezinárodní instituci... Ale tohle všechno jsou celkem detaily. Důležitý je tady smysl, příběh a charaktery. K těm charakterům: kromě (téměř) náhodně určených povolání a skills, které si postavy vylosují je tady pramálo poznat, jaký kdo je...Téměř všichni mi připadají charakterově strašně podobní (až na profesora opovrhujícího city a oceňujícího pouze rozum), divák musí řešit jakoukoli nuanci, aby se do postav ponořil. "Provedení" příběhu a jeho konečný smysl vyplývající z posledního scénáře katastrofy, která se nakonec nestala, jsou celkem zajímavé, ovšem je pravda, ze spousta věcí mohla být dotažena do konce (co ten vztah A+ studentky s profesorem??? Nebo vůbec vztahy mezi studenty, o nichž kromě velice povrchních informací nic nevíme?) Rozhodně nejde o nějaký propadák, obzvláště vizuální stránka je velmi působivá, hlavní myšlenka, tedy dle mého názoru ta, že čistý rozum je vždy lepší obohatit také citem je fajn. Určitě stojí za to zhlédnout. 66%

Za schopnost zmást diváka i postavy, za konec.

Po nějaké době můžu zase říci, že jsem z nějakého filmu opravdu nadšená a že jej chci vidět znovu, což např. o Vlku z Wall Street, také nedávno viděném, říci absolutně nemůžu. Po dnešním druhém zhlédnutí musím uznat, že je tento film promyšlený téměř do těch nejdrobnějších detailů, a já konečně pochopila, jaký typ filmu mě zaručeně "dostane"... Od úžasně propracované mizanscény a tedy i atmosféry, vskutku kafkovské, až po téma spisovatele, který je buďto pod tlakem a psát nemůže, nebo naopak musí až moc. Okamžitě mě praštila do očí scéna, kdy recepční hotelu Earle vychází z jakéhosi sklepa, temného prostoru pod hotelem. Hotelem ať už dříve pekelným, nebo se jím alespoň stávajícím. Scéna, v níž se Charlie vrací do hotelu a hotel je celý v plamenech, všude, kudy projde, ukazuje, že Charlie je svým způsobem čertem, či jakýmsi přisluhovačem ďábla. Stačí se také podívat na naprostý protiklad dvou hlavních postav - Fink s Charliem nemá snad vůbec nic společného - ať už se jedná o vzhled nebo o psychologii postav. Existuje mezi nimi pouze jakási nutnost spolu komunikovat, protože jsou k sobě něčím "připoutáni" (je možno polemizovat o tom, že tito dva jsou jeden, ale při kontaktu s dalšími postavami je zřejmé, že by šlo spíše o jistou identifikaci, nebo setkání s vlastním Stínem)... Napadla mě metafora pro skutečné a neskutečné, polarita reality a umění, nejlépe se zračících v obraze zavěšeného nad Bartonovým pracovním stolem v jeho hotelovém pokoji, a na konci filmu v jeho uskutečnění tohoto uměleckého díla ve scéně s dívkou u moře. Taky se mi líbí, jak Coenovi nechávají diváka neustále na vážkách, zda bylo něco tak, nebo onak - především v otázce, kdo vlastně je Barton Fink, a kdo Charlie; a potom, kdo vlastně zabil Audrey? Nejpravděpodobnější samozřejmě je to, že ji zabil Charlie, ovšem jeho údiv a zhnusení po spatření zavražděné může nasvědčovat tomu, že to nemusel být (jen) on... Např. Oba zaměstnanci hotelu, které ve filmu poznáváme působí minimálně natolik podivným dojmem, že by stálo za to je podezřívat. A mimochodem, je skutečně určitým veřejným tajemstvím, co se nachází v krabici (zřejmě hlava zavražděné), kterou dal Charlie Bartonovi "opatrovat"?