matynka

Tak tomuhle se říká příběhy ze života... Nebo jsem měla smůlu jen na ty méně povedené díly? Nevěřím...

I když jsem měla zpočátku strach, na co jsem to po dlouhé době za drahý peníz do kina zašla, na konci jsem byla mile překvapená. Ellen Page kraluje svojí prostořekostí a stylem, který jí prostě musíte uvěřit, a vypadá to, že vůbec nehraje, jen prostě je sama sebou. Sympatie k mladému páru, kterému se rozhodne hlavní hrdinka dát k adopci své ještě nenarozené dítě, se mění až nečekaně. Zpočátku příšerná Vanessa, které máte chuť málem jednu vrazit za její afektované úsměvy, nakonec příjemně překvapí, zatímco její partner Mark se mění v přesně opačném sledu. Otec i nevlastní matka hlavní hrdinky byli taky dokonalými a uvěřitelnými charaktery. Ale na pět hvězdiček to není. Něco málo tomu chybělo.

Milý film, který neurazí, ale ani nijak nenadchne. Bohužel s ostatními Hřebejkovými filmy začne po čase nenápadně splývat...

Když je dobrý scénář a vynikající herci, stačí na celý film pouze jeden interiér... Přítomnost Voskovce neskonale potěší, a to hlavně ve chvílích, kdy zrovna Voskovec mluví o demokracii, kdy zrovna Voskovec opravuje chyby v angličtině, a kdy na Voskovcovu informaci, že je hodinář, jeden z rozhněvaných mužů odvětí, že si myslel, že nejlepší hodináři jsou přece z Evropy...

Nemám slov. A nejen proto, že bych si do názvu mohla dosadit místo děda praprastrýc, nebo proto, že jsem dokument viděla ne v televizi, ale přímo na plátně, a navíc s tvůrci kolem sebe... Tenhle film by se měl promítat ve školách. Tolik mrtých vojáků, většinou ještě mladých kluků, a my o nich tak málo víme. Všechno to ostatně shrnuje poslední věta: "a nebyli to švejkové... ale vojáci". Nevím, jak se mi bude příště lyžovat na Marmoladě s vědomím, že pod metry sněhu jsou ještě teď kulky, helmy a kosti...

Nenápadná sonda do všedních dnů jednoho velkoměsta. I tak by se dal popsat film, jenž přibližuje životy na první pohled neznámých lidí, jejichž osudy se stále více proplétají. Film se v podstatě vůbec o nic nesnaží, na nic si nehraje, jen ukazuje, že i v Paříži se žije tak, jako všude jinde v Evropě. A právě to mě na filmu nejvíc dostalo.

Čím víc jsem od filmu očekávala, tím míň mě nadchl. Zajímavý příběh se sice díky druhé mystické rovině dostal úplně jinam, čímž příjemně překvapil, ne ale natolik, abych ho tu musela vychvalovat do nebes. Nicméně na večer o samotě je to opravdu vynikající společník, málem jsem strachy nedošla do ložnice.

To je přesně ten film, na který jdete, aniž byste od něj cokoliv čekali, a z kina vycházíte, aniž byste pořádně sledovali cestu ze sálu. Až na trošku silný happyend jsem byla nadšená. Tak sympatického vraha jsem ve filmu ještě neviděla!

Na tenhle film jsme šli ve Varech jen proto, že nám nevyšel nějaký "atraktivnější". Vybavili jsme se pizzou, aby nám čas líp utekl a pak jsme ji všichni dojídali až po filmu, což svědčí o jediném: film nás absolutně dostal! Na české filmové scéně konečně něco, na co se dalo koukat, aniž by bylo dopředu skoro jasné, jak to dopadne. Hlavními hrdiny byli otec se synem, což mezi filmy se samými nešťastnými páry jen příjemně potěší. A před Somrovým výkonem smekám, věřili jsme mu úplně všechno!

Kdo čeká příběh, bude zklamán. Kdo netradiční divadelní drama, bude nadšen.