Medvídek

Nemyslím si, že by Medvídek byl nějak špatně zpracovaný. Ano, občas umělý a kýčovitý, ale pokud se člověk ztotožní s hlavními postavami a pochopí je, zjistí, že příběh není nijak zlý. Tvůrci se zaměřovali spíše na mužskou část populace a ukázali tak, že ženy nejsou vůbec takoví andílci, jak by se mohlo zdát. Představila se nám trojice přátel a nastínění jejich městských životů. Lidé znudění penězi, prací, světem,… Zabředávající do jakési krize středního věku, musí řešit problémy s jejich partnerkami. O tom, jak jdou lidé k srabu, nedokážou si udržet vztah, což v dnešní uspěchané době není vůbec jednoduché. Neumí si vážit toho, co mají a hledají něco jiného, aby náhodou o něco nepřišli. Vyplývá tak vnitřní nenaplněnost a věčné materialistické uspokojování. Příběh o tom, jak spolu lidé neumí komunikovat, jak si navzájem lžou, nejsou upřímní ani sami k sobě, natož k někomu dalšímu. Pohár tolerance je u dna, sobectví přetéká. Mohla bych tu udělat další výčet, ale asi by to bylo zbytečné. Zřejmě je tento film nepochopen, ale to nevadí… JÁ :-) si z toho odnesla dobrý pocit, načerpání energie a zjištění, že vždycky je na tom někdo hůř. (10.04.2008)

Medvídek je pre mňa filmom, vyzdvihujúcim na príkladoch zopár súčasných vzťahov ženskú silu, presne v duchu úvodného citátu gurua new ageovej filozofie: Osha. Mdlá forma, vedomé potlačenie koloritu prostredia, obrazových ozvláštnení a kvalitatívne nevyrovnaná úroveň epizód posunuli túto sympatickú snahu do pásma čistého priemeru (podobne ako Cival som dho rozhodoval medzi ** a ***). Akoby sa autori rozhodli pracovať nielen s Oshovou myšlienkou, ale aj spôsobmi t. j. pritiahnuť k všeobecne známej pravde, zjavenej ako čosi úchvatné, všetkých tak, aby sa nik necítil príliš urazený - a ako dokazuje hodnotenie tohto filmu tu na čsfd, aj jeho návštevnosť, podarilo sa. Všetci chlapi vyznievajú len ako smiešne, submisívne a pitvoriace sa figúrky, tancujúci šašovia (čo v jednej scénke aj naozaj robia), prištipcovaní na šnúrke vôľovo silnejších, rozhodnejších, akčnejších a cieľavedomejších polovičiek. Oni posúvajú riešenia vzťahov dopredu: iniciujú rozvody, stretnutia, vyhadzujú chlapov z bytu, hľadajú otcovské alternatívy. (05.02.2008)

Medvídek je příšerně nevyváženým filmem. Místy působí naproto přirozeně, autenticky a vzápětí se vám chce zvracet nad neuvěřitelně tupými a vykonstruovanými dialogy. Podobné pocity jsem měl třeba u Brabcova Bolera. Ve prospěch Medvídka ale mluví naprosto brilantní herecké výkony všech (!!!) zúčastněných, s geniálním Luknárem v čele. (12.09.2007)

Od Pelíšků až po Horem pádem jsem byl spokojen, Kráska byl pro mě v podstatě průměr, po kterém jsem byl zčistajasna zklamán a na Medvídka se spíš netěšil, takže jsem teď docela v pohodě. Snaha se cení, praví otřepané přísloví, ale tady je brát za své nebudu, protože i přes věci, které mi byly sympatické (Macháček, Menzel a i když jde o herecký film, sem tam nějaký pěkný záběr či režijní nápad), byla každá scéna z osmdesáti procent nedotažená, postavy nepropracované, situace víceméně nevěrohodné, takže v následné debatě o snímku padaly otýzky typu "kdo" "proč" "s kým" "kdy" "jak" "jak to myslel/a" a v hádankách se pokračuje. I kvůli poslední, naprosto úžasné větě Ivana Trojana (která na mě zapůsobila stejně, jako na mé přátele), je vidět, že Medvídek se snaží a právě proto mě mrzí, že jediný pocit, který ve mě zůstal po jeho skončení, bylo: prázdno. H + J se vrací k Š ;-) Jsem opravdu zvědav... (11.10.2007)

Medvídek to má velmi složité. Musí překonávat řadu stereotypů v uvažování diváků - mnoho z nich poměřuje se staršími filmy Jana Hřebejka a stále čekat na nové Pelíšky je jistě demotivující, jiným nesedí nimrání se v duši moderního městského člověka, což v posledních filmech Hřebejk rád dělá, mnohým divákům jasně nekonvenuje ono spojení tragického a komického, zvláště pak ta normotvorná Svěrákovsko-Hřebejkovská linie... Za nic z toho však Medvídek nemůže a faktem zůstává, že je to dobrý film... Má jistě řadu slabin a jeho doslova Achillovou patou je motivovanost a snad i sama existence některých postav - proč je do kostry příběhu implantována postava Emmy v podání Kláry Issové, to ví snad jen tvůrci samotní, jakož i některé scenáristické kličky a peripetie (doslova modelová přeměna zapadlé cukrárny v prosperující firmu vyrábějící cukrovinky mi přišla minimálně silně vykonstruovaná...), smysl a významová rovina filmu jsou však nosné a mají pevnou strukturu. Tento film rozhodně plně neocení mladší divák, konvenuje s generací třicátníků a výš, navíc řeší problémy spjaté s městským způsobem života. Reflexe středostavovské životní vyprázdněnosti, existenciálních pochybností a prázdnoty, stereotypu, života beze smyslu, plného mělkosti a plochosti vztahů, což nezaceluje ani dnes tolik devalvovaná instituce manželství... Vždyť si to zrekapitulujme: muži - rozvádějící se katolík, dva životy žijící doktor, ambiciózní diplomat raději setrvávající ve lži a klamu, který jediný vytváří zdání harmonie a funkčnosti dlouholetého vztahu, plus ženy - nešťastná manželka reflektující silný nesoulad mezi bohémským životním stylem kdysi a usedlostí nyní v proměně svého manžela, klamaná a obelhávaná družka marně čekající na dítě a třetí žena podvádějící svého muže a plánující rozbití navenek ideálního svazku... V opozitu k tomu stojí fungující harmonický, byť běžnými šarvátkami skřípající, manželský svazek rodičů jednoho z hrdinů, vystavěný na zcela jiných hodnotách a přetrvávající coby relikt jiné doby. Dnes, v době posvátného individualismu, to možná ale ani jinak nejde. Že Hřebejk s Jarchovským nemluví do větru, dosvědčují statistiky - více než 50% rozvedených manželství v ČR. Je tedy moudré a potřebné reflektovat zjevné sociologické tendence ve společnosti, byť se to děje vulgární formou filmové tragikomedie... Medvídek je prostě funkční tvar - Hřebejk si může dovolit obsadit takřka do všech rolí hereckou špičku, má dostatek peněz pro vizualizaci svých filmových nápadů (a product placement je navíc dosti vkusný a neruší...), scénář obsahuje dosti nosnou zápletku i celou řadu komických situací a pro komedii tohoto typu potřebných replik - hlášek, povedená je i stylizace (zvláště závěrečných titulků)... Mne osobně Medvídek nezklamal, jelikož jsem ho čekal zhruba takového, jakým je... (a vy všichni dvacetiletí, podívejte se na tenhle film znovu za deset, patnáct let...a pochopíte...) (23.10.2007)