Zmiu

Drsný příběh ze zákulisí islandské rodiny, tuším z východního Islandu, kde žije poměrně málo lidí (Jako všude mimo Reykjavík). Na pozadí sporu o budoucnost rybí továrny se krásně vykreslují lidské charaktery. Pěkně se ukáže, co v každém je, a co jsou lidé schopni udělat pro své zájmy. V těch nejkrizovějších okamžicích na sebe členové rodiny začnou vytahovat tu největší špínu. Pro našince možná trochu drsné, nicméně po moji zkušenosti s Islandem velmi věrohodné. Uvolněná morálka místních, ale zároveň spousta přetvářky. Jediný policista je zde všem pro smích, a do toho všeho vážné problémy majitele továrny. Film je především o lidských vztazích, a opravdu mě pobavil. asi dvakrát tam také zazní čeština. :-)

Tento film jsem kdysi viděla na filmovém festivalu, a vím, že na mě dost zapůsobil. Námořní loď je někde v Asii, Námořník má problémy s opiem a ani neumí už užívat života. Malá holčička mu v podstatě ukáže, že oni také opium používají, ale nekouří ho pořád. Je to takové docela filosofické.

Jeden z filmů, který mi byl doporučen Islanďany, že ho opravdu musím vidět. Pro ně je toto opravdu kultovka. A některými hláškami se lidé baví dodnes.

Fotbalový tým složený s cizinců se snaží prosadit mezi islandskými týmy. Z Islandu toho moc nevidíme, i většina dialogů je v angličtině. žánrově je film je snad dokument, sleduje osudy týmu i jednotlivých hráčů. Ti jsou většinou impulsivní, hádají se mezi sebou, nejsou moc soudržní a jejich tým pořád prohrává.

Tento film vznikl již v roce 2007, nikoliv 2008. Koukám, že islandský humor asi nesedí každému. Jméno Bræðrabylta je nejspíš osvozeno podle situace v glímě, když oba protivníci padnou ve stejný okamžik. Opravdu výstižné vzhledem k pointě.

hraný dokument (aspoň myslím) o mladém muzikantovi, který si chce vydělat peníze, a tak se nechá najmout kapelou, která má úplně jiný styl hudby i hodnoty. Např. by chtěli, aby Varði shodil vousy a ostříhal se. Ve filmu jsou střídavě rozhovory s Varðim, a záběry z turné. Byla to docela nuda.

Islandského režiséra jistě v Čechách zaujala naše kultura záchodů. Na Islandu se za použití záchodků nikde neplatí, a ještě jsou navíc čisté, a málokdy chybí toaletní papír. Zajímalo by mě, co si při pobytu v Čechách Grímur Hákonarson pomyslel o naší kultuře. A hle, téma filmu je na světě. Docela vtipný příběh, ale zachycené po islandsku. U nás se totiž lidé, co pracují někde na veřejných záchodcích, většinou scházejí někde v začouzeném pajzlu a ne ve vířivce jako na Islandu. Tohle mě tak trochu pobavilo, a také to do filmu trochu nesedělo.

Kapela sice existuje, ale příběh je smyšlený. Krom toho si ve filmu všchni členové Stuðmenn změnili jména, takže Egill Ólafsson se tam jmenuje Kristinn "stuð" Styrkason Proppé (jména s příjmením jsou víc cool. Dívčí kapela se ve skutečnosti jmenuje Grýlurnar. Tento film jsem si daleko více vychutnala na podruhé a čím více znám Island, tím více tento film ocením. Písničku o Vestmanských ostrovech jsem náležitě ocenila až po návštěvě ostrovů. Pokračování filmu se jmenuje í takt við tímann a natočil ho stejný režisér se stejnými lidmi po dvaceti letech.

Je to film pro děti, ne? já se u toho dobře bavila. Pravda, ta zápletka s tužkou byla trochu divná, ale atmosféra filmu byla dobrá, a napětí tam také bylo. a vtipné to bylo taky.

První polovina příběhu se mi líbila mnohem víc, konec byl trochu přitažený za vlasy, ale i tak je to milá pohádka. Pro ty, co nechápou a hází odpady, tak motiv prokletí v medvěda je docela známý ze severských pověstí. Koho by to zajímalo, taková pasáž se vyskytuje v sáze o Hrólfu krakim. Čarodějnice promění prince v medvěda, a ten se v noci proměňuje zpět v prince, aby mohl být se svou milou. Ale k osvobození nedojde, narozdíl od pohádek, ságy bývají krutější.