Zmiu

Můj momentálně a asi na dlouho nejoblíbenější film. Film je spíše o ženách a také mám pocit, že ženy ho asi ocení trochu víc. :-) Ach ty intriky... Co k filmu dodat? Hlavní hrdinka má jednoznačně symboliku severské bohyně Freyji, včetně jména. Těchto momentů se ve filmu objeví více. Chodí tancovat s elfy, dokonce i řekne, že ona sama je elfí královna. Rovněž pomáhá při porodu, a její průvodci jsou kočky, Ale Freyja má i temnější aspekty, umí se také mstít těm, kteří jí ublíží. V jednom momentu můžeme vidět, jak si spustí vlasy přes obličej a připomíná tak severskou bohyni smrti, Hel. Freyja má také aspekt bojovnice ve chvíli, kdy pomůže své příbuzné před výtržníky. Krom toho je také bohyní lásky, a tak dokáže oblbnout všechny muže okolo. A také si s nimi pohrát. Není zcela kladnou postavou, a tak je také vnímána svou malou sestřenkou, ale i ta jednou dospěje v ženu a pochopí. Na tento film se dívám pokaždé znovu, a pokaždé mě pobaví a najdu v něm vždy něco nového. Jistě pobaví i ty, kteří třeba neznají severskou mytologii, ty narážky tam jsou takovou třešničkou.

Jeden ze silných příběhů o tom, jak je důležité jít za svým snem. Plus skvělé obsazení a hudba.

Pohodový film, který si vždy ráda pustím znovu. Zaujme jak příběhem, tak i hereckým obsazením. Něco pro zamyšelní, i pro zasmání. A k tomu ta nádherná čokoláda.

Jeden z dalších filmů o nezkažených dětech a zkažených dospělých. Dobré na probuzení našeho "vnitřního dítěte". Poetický dánský venkov 60. let, nádherná hudba, a dětský hrdina, který prostě zaujme. Další moje srdcová záležitost.

U tohoto filmu, a posléze i knih, mě zaujala především psychologie postav. Oba hlavní hrdinové jsou mi velmi, ale velmi blízcí.

Poetika umírání s Johnny Deppem a nádhernou hudbou. I smrt může být krásná. Díky za tento film, pohltil mě od začátku do konce.

Naprostá síla. Jiné hodnocení než 5* prostě nelze. Silný příběh, skvělá hudba s tradičním jojk, plus zajímavé momenty z životní filosofie a náboženství Sámů. Lov na medvěda byl fakt hustý. Náčelníka Čudů, který se tu všem tak líbí, hraje Islanďan Helgi Skúlason, který se objevuje také v Hrafninn flýgur. Ten obličej se opravdu zapomenout nedá. :-) Film mi tedy vůbec nepřišel depresivní, právě naopak. Mělo to tak krásné myšlenky, že ho dávám do své topky.

Klasika, co víc říct. Tuto pohádku mám asi nejradši, protože je v ní hodně dospělý humor. Ale líbila se mi samozřejmě i jako dítěti. Ale i dnes se na ni alespoň jednou do roka podívám.

Jedna z "romanťáren" v mé topce, a to díky Alanu Rickmanovi. Ostatní postavy, ale rovněž bodují. Toto spracování má švih a dobrý humor.

Moonage daydream je rozhodně film pro fanoušky. Myslím, že kdo Bowieho moc nezná, tak si film tolik neužije. Spíš než klasický dokument je to taková pocitovka, ukázky z rozhovorů, písniček, občas nějaká životní moudra. A mně to zrovna sedlo tak, že v tom vidím nějaký vyšší záměr. Všechno, co tam říkal, jsem zrovna potřebovala slyšet. Chce to být na film dobře naladěn a nechat ho působit. Pak nevadí ani ta délka. Jen jsem si několikrát myslela, že už je konec podle nějaké hlášky a pak film pokračoval dál. No, a najednou byl opravdový konec. Ale tak už to taky chodí.  Hodnotím vysoko hlavně proto, že mě film nějakým zvláštním způsobem nakopl a posunul.