RakeW

Pro nás pecivály hezky dusná reklama na "Proč se nehrnout do Tokya". Mírně neuspokojivý závěr první řady, ve kterém se jedno políčko po druhém odškrtává checklist s nadpisem "Absolutní neúcta ke všem (anti)hrdinům", to je potvrdil.

Má to spád a správně nepříjemnou Olgu. Ale je to strašně pitomé. Navíc to tlačí emoce nejlacinější možnou cestou skrz děti v nebezpečí. Uvěřitelnost fungování tajných služeb, vysoké politiky i běžných lidských vztahů je někde hluboko pod úrovní i libovolného moderní Bonda, jinak krále over-the-tops. Pokud nemáte 3,5 hodiny opravdu na zabití, vynechte.

Videoherní štípání blembáků odshora dolů, zkracující se tylová sukýnka, bambilión side-bossfightů, adekvátně okaté CGI, dominatrix Olga, pohádková logika, čirá voda ve stoce pod hradní kuchyní, příběh jak z porna a tak dále a tak podobně. Nesmělý kandidát na moje The Guilty Pleasure of 2022. Jen ten uslzeně utleskaný závěr mohl být aspoň trochu podvratný.

Už před více než 15 lety jsem se trochu styděl, jak moc se u filmů o Austinu Powersovi směju. A směju se u nich i dneska. A u Pentavirátu taky. Díky, Miku, pohladilo mi to mé vnitřní "Guilty 'Flix-Pix' Pleasure" nad všechna očekávání. Navíc to má luxusní hudbu.

Tak akorát absurdní povídka z pomalého západu (třebaže o něco méně zábavného než tady). Pochopitelně s řadou krásných a empatických postav (you wish!)

...byl to scénář, nebo jenom nějaké náhodné seskupení rostlin? Při projekci jsem si připadal jako Dick McMahon, který sice každý den zapomene na smrt své bývalé ženy, ale pořád si ten život, v mém případě tenhle popletený biják, dokáže užít. Anne (mimo jiné v maxisukni a s košem ovoce na hlavě) velmi dobrá. Za Tobyho hoteliéra jedna zmatená hvězda navíc.

Viděl jsem to poprvé asi před dvaceti lety a pamatuji si z toho v podstatě jen dvě věci, díru v hlavě Keitha Davida (o kterém jsme samozřejmě netušil, že to je Keith David) a fakt, že jsem to bral zcela vážně. Když jsem to teď zkouknul podruhé, osvěžil si paměť o všech těch groteskních postavičkách a zjistil, kdo to režíroval, mám dojem, že nahoře v žánrech citelně chybí "komédie". Good kill, Sam, good, bad & ugly kill...

Půvabně zpracovaná anekdota roztažená na celý díl seriálu. Za tu Vacátkovou sebeironii na konci, že se toho data na čtyřce vůbec nic nestalo, si to zaslouží i nějakou tu hvězdu navíc, vědí...

Příšerně blbý film... A zároveň ultimátní guilty pleasure s undergroundovým koncertem Rammstein u Staromáku a alpskou lavinou zasypávající vranovský zámek nedalo Prahy. Určitě jeden z nejlepších nejhorších akčních bijáků počátku 21. století.

Archie Comics neznám, ale tuším, že je tak trochu o něčem jiném. Nicméně přepáleně komiksové a navýsost stylové ladění čpí z riverdaleského mikrokosmu na sto honů. Kdyby se U Popa za milkshaky platilo jednobarevnými zelenými papírky s velkým dolarovým znakem, nijak by mě to nepřekvapilo. V mnoha scénách pak tvůrci dokázali vykouzlit z banálních zápletek plných přehnaného melodramatu naprosto spektakulární podívanou plnou možná laciných, ale zatraceně efektních kombinací zpomalovaček a navýsost padnoucí muziky. Některé třebaže jen pársekundové momenty, jako Archie rozbíjející zkrvavenou pěstí ledovou krustu, Cheryl stojící v průsvitné šatonočníkošilce před hořícím krbem se svícnem v ruce anebo Jughead oblékající si motorkářskou bundu s logem Southside Serpents (všechno z finální epizody), jsou k nezplacení. Jo, takhle vypadá zábavná teenage romance pro třetí tisíciletí, kterou si užije i divák již dávno odrostlý od seriálové cílovky. // Od druhé série s takřka dvojnásobným počtem dílů se dalo od začátků čekat, že půjde kvalita (úzce spojená s neokoukaností první řady) dolů. Ale i když to bylo občas k nesnesení debilní, hlavně v druhé části sezóny, tak to zároveň byla pořád solidní (gulity pleasure!) zábava. Poslední díl si pro sebe ukradla Cheryl a její iniciační rituál, jak jinak... // Ke třetí sérii jen krátce: Riverdale, jediné maloměsto na americkém středozápadu, ve kterém pubescentky vyslýchají vlastní matky za pomocí maplesyrupboardingu.