Tsuki

Příběh Fantastic Four pořádně neznám a starší film jsem ani neviděla. Je mi ale jasné, že pokud se tvůrci rozhodli nutně udělat tenhle remake, měli na dějové lince mnohem víc zapracovat a především si ujasnit, kam film vlastně směřuje. Celou dobu totiž není jasné, s jakým cílem byl film vytvořen. Není to ani dechberoucí superhrdinský akčňák, ani komedie o čtyřech nesourodých outsiderech (dvě nebo tři vtipnější scénky tam působí spíš nuceně a zbytečně). Takže výsledek je zkrátka nemastný neslaný, nehledě na to, že ani herci mě (snad krom Milese Tellera) příliš nezaujali. Finální bitva postrádala pořádné napětí a spíš než velkolepě působila téměř trapně. ~(2,2★)~

Klasická kouzelná pohádka v realitě New York City. Musela jsem nad tím sice kroutit hlavou, ale s úsměvem od ucha k uchu. Stejně jako padne střevíček, i tomuto padnul ten pohádkový kýč jako ulitý. Na zpříjemnění večera mi tenhle film přišel zkrátka hrozně vhod. ~(4,0★)~

Dlouho jsem tento seriál měla na seznamu "doramat", které chci v budoucnu vidět. Sama nevím, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem se k tomu konečně rozhoupala, snad jsem měla dojem, že by tento seriál mohl být moc "sportovní". Ale to jsem se docela spletla. Točí se to sice kolem basketbalu, ale zdaleka se o tom nedá mluvit jako o sportovním seriálu. Na můj vkus tam bylo toho basketu tak akorát, aby to příběh okořenilo, ale neodradilo (chápu, že každý se na to může dívat jinak). Každopádně, dějová linka o sbližování dvou postav, která si jde každá za svým snem, se mi moc líbila. Právě to mě na tom zaujalo nejvíc - ono téma vzájemné podpory v dosažení snu. Přestože se Naoki i Riko každý věnovali něčemu jinému, pochopili, že tím, jak se oba dívají na svět, k sobě dokonale pasují. Možná tam ani nebyla úplně třeba v protikladu taková "napůl mrcha" Natsuki (Aibu Saki), i když je pravda, že její charakter příběh dost oživil. Myslím, že její postava tam byla napsaná nejlépe, takže na druhou stranu jsem si její roli celkem užila. Yamapi podal svůj klasický výkon, na který jsou ale jeho fanoušci určitě zvyklí a proto ho mají rádi, no a Kitagawa Keiko mi tady byla hodně sympatická. Celkově jsem si seriál vážně moc užila. Myslím, že japonské seriály příbližně v rozmezí let 2005-2010 jsou obecně o úroveň lepší než doramata z posledních let, a tohle tam určitě se svou hezkou atmosférou spadá taky. ~(4,2★)~

Milý filmík, který je nutno vidět v původním znění, jelikož to stojí na slovní hříčce Lava x Love. Především pěkná animace. Viděno v kině jako úvod před zahájením filmu Inside Out. ~(3,5★)~

"To je podvědomí... tam dávají všechny potížisty." Tak hravě nápaditý film jsem už neviděla ani nepamatuju. Disney a Pixar tentokrát trefili přímo do černého. Místy je to veselé, jindy smutné až temné, ale především je to originální zobrazení toho, jak by mohl vypadat svět uvnitř mysli člověka, který stojí na pokraji puberty a všechny staré hodnoty a způsob nahlížení na svět se najednou bortí a nastává emoční zmatek. Je pravda, že dospělému tento film nejspíš řekne úplně něco jiného než malému dítěti, skoro bych řekla, že dospělý člověk si tento film užije mnohem víc. Já spoustu těch nápadů sledovala s naprostým úžasem, někdy smíchem, jindy dojetím. No a u scény, kde se postavy filmu dostaly na chvíli do "abstraktního myšlení" jsem v kině dostala skoro záchvat smíchu, jak mi to v tu chvíli přišlo naprosto dokonalé. Jsem ráda, že jsem na to zašla do Slovanského domu, abych to mohla vidět v původním znění, to můj dojem z filmu jen umocnilo. Když to shrnu, myslím, že toto je dokonalý animák pro dospěláka, kterého ale ještě úplně neopustilo dětství a má značnou dávku vlastní fantazie. ~(4,8★)~

Nejspíš bych se k tomuto filmu nikdy nedostala nebýt toho, že jsem narazila na odkaz na něj v knize Volejme do nebes prosím a děkuji. Tématika mě velmi zaujala. Je to lehkým a poměrně vtipným způsobem natočený film o tom, jak člověka může definovat vztah s jeho rodinou a jak je třeba si někdy vyřešit vnitřní problémy tak, že se oněm vztahům postavíme čelem. Všimla jsem si zde na CSFD poměrně kritického komentáře uživatele Kimon, který je sice částečně pravdivý, ale něco bych ráda dodala. Je sice pravda, že není dobré se zbytečně moc nimrat v minulosti a obviňovat ostatní ze svých chyb, ale na druhou stranu, aby člověk mohl s čistou myslí hledět vpřed, potřebuje si někdy některé ty věci z minulosti vyřešit. A to nemusí být úplně lehké, pokud se o to pokouší sám. Jak se tedy nejlépe vyrovnat s některými vnitřními problémy, které se mnohdy s člověkem táhnou už od dětství, než právě konfrontovat jejich původce a s upřímností si ty věci vyjasnit, odpustit a nechat to být...? :) Myslím, že o tom tento film je. ~(4,0★)~

Originální a poučné. Není vždycky všechno jak vypadá a není dobré lidi odsuzovat jen podle vzhledu ;) ~(4,0★)~

Ta pointa je úžasná :D Moc milý filmík. ~(4,2★)~

Nějak jsem podvědomě tušila, že to bude stát za to, a to nejen díky Caře Delevingne v hlavní roli, což může přitáhnout diváky o to víc (osobně ji docela obdivuju a myslím si, že to je jedna z mála modelek, která má výrazný a zapamatovatelný obličej). Stejně jako u Hvězdy nám nepřály jsem nečetla předlohu, tudíž jsem nevěděla, kam bude příběh směřovat. Ale zpočátku klasicky se rozvíjející zápletka o po uši zamilovaném klukovi do holky, která pomalu neví, že existuje, vůbec nedopadla tak, jak v jiných podobných filmech. Šlo úplně o něco jiného. A právě ono "poselství" z toho udělalo výjimečný film. Nemluvě o tom, že když nad tím přemýšlím, je to snad první film, kde jsem si všimla zmínění "comfort zone", tedy komfortní zóny člověka, která vyžaduje určitou míru odvahy, aby se z ní člověk dostal. Chtělo by to víc takových filmů. Tohle byl opravdu vkusně natočený film, který může zaujmout nejen náctileté. A třešnička na dortu byla ta malá holka, která hrála dětskou roli Margo (skvělý casting - ta podoba v obličeji), plus také mini rolička Ansela Elgorta, který hrál už ve Hvězdy nám nepřály - byla to sice poměrně zbytečná vsuvka, ale člověk se musel chtě nechtě pousmát. ~(4,2★)~

Mám ráda filmy natočené podle komiksové předlohy, obzvlášť když se mi samotná předloha hodně líbí. Člověk v tom sice často najde nějaké nesrovnalosti ve zpracování či něco, co se mu úplně nelíbí, ale zároveň si dokáže spoustu prvků naopak tím víc užít, pokud četl předlohu. U L♥DK je tomu podobně, přestože musím říct, že předloha autorky Watanabe Ayu mě nenadchnula tolik jako tvorba Io Sakisaky, jejíž manga byla již taky za poslední dva roky dvakrát zfilmovaná. Manga L♥DK mi přišla spíš jen velmi mírně nadprůměrná a u tohoto filmu jsem měla pocit hodně podobný. Příběh samotný má v sobě jen velmi málo scén, které si vás nějak získají. Začátek je postavený hlavně na nevhodném / provokativním chování hlavní mužské postavy, přičemž hlavní ženská postava zažije pár horkých chvilek, no ale pak už se to s nima oběma veze. Jen do toho vstoupí jedna ex-přítelkyně a jeden nápadník. Když už je řeč o tom nápadníkovi (Sandžó senpai), kterého hraje (upřímně dost příšerně) Kirijama Ren, myslím, ža tato postava tady byla úplně mimo, a dost irelevantní. V manze měla poněkud větší váhu a taky vyznívala mnohem lépe, nehledě na to, že to byl fešák, který měl tu schopnost zamotat hlavní hrdince trošku hlavu. Ve filmu se nedá mluvit o ničem z toho. Naopak náš hlavní hrdina Kugajama byl ztvárněný výborně. Troufám si říct, že Jamazaki Kento zahrál tuto postavu přesně tak, jak měl. To je vlastně věc, která mě na tomto filmovém provedení potěšila nejvíc. Bohužel, pokud jste nečetli ani tu mangu a nevyžíváte se ve srovnávání tolik jako já, film se vám bude líbit jen v tom případě, že vám nevadí spíše průměrnější romantické story ze školního prostředí. Dějová linka nemá moc co nabídnout a byla navíc oproti manze hodně zjednodušená. ~(3,3★)~