iNKa 1104

Kouzelné drama o lásce, přátelství, důvěře i zradě... kdy čest není jen prázdné slovo. Chytře poskládaná skládanka o hybatelích politiky rozpůleného národa, který se vydal dvěma cestami a bude těžké opět nalézt stejnou nit (pokud vůbec)... Seriál má briskní švih, hudba je důležitou součástí atmosféry (hlavní hudební motiv je fantastický), herci vskutku výborní (v čele s hlavní postavou Hyeon-juna) a charaktery uvěřitelné... Nakonec je vlastně úplně jedno, že některé momenty působí nechtěně úsměvně, naivita je hlavní ingrediencí vyprávěného příběhu, flashbackové pasáže budete umět nazpaměť, ... ono je to totiž dojímavé právě v té upřímnosti přístupu a tak nějak za tím cítíte korejskou náturu. Proto celkový pocit je jednoduše YESS!

Efekt motýlích křídel... souznění... vzpomínka... surreálno... V tolika detailech promyšlený a procítěný film, že mám skoro pocit, že snad i dokonalý :). Každopádně laskavý, originální a jedinečně svůj. (Před-cvičením Amélie byl Jeunetův film Foutaises.)

Kdysi jsem si coby dítě vymýšlela příběhy o klukovi - Petrovi, který se proputovával zákoutími hradů a jeskyň, hledal cesty, rozlouskával záhady a potýkal se s nástrahami... Tahle sága dokazuje, že ve světě cest a dobrodružství >fantasy< jsem zřejmě nebyla sama ;)

Líbí se mi klid s jakým se tříští láhve o molo... aneb "vše má svůj čas". Jen lehké napětí, o to více překvapení v jednání a vývoji postav a všudypřítomná osudovost rozhodnutí v ruletě života. + Naprosto výtečné zpracování, výprava, herci... je zde cítit vymazlenost po všech stránkách.

Bohužel..... Tento film mé oblíbené režisérky u mě nezabodoval. Nejdříve k +++ Prostředí, naturalismus, ticho, žádné zbytečné líbivosti a romantismus v trocha syrovém pojetí. Cítíte vítr, prach, déšť.... vše na vás smyslově ulpývá. A teď k --- Co mě na filmu nejvíce iritovalo byla častá přisátost kamery na všem, co snímala - občasný odstup by prostě neuškodil. Pohyb se vlastně nedá vnímat, pokud ano, tak velmi zmateně. Některé detaily jsou nespojité útržky. (V tomto se nabízí srovnání se Susanne Bier, která detaily používá velmi citlivě, v pomlkách.) Mimoto se střih občas zatoulá. Druhým nešvarem jsou herečtí představitelé - černoch místo cikána (chyběla tu ona cikánská Heatclifova nespoutanost), žádné charisma (málokdo umí hrát beze slov), jiskrnost, touha, vášeň... mezi představiteli. Ona syrovost sedí, ale jak uvěřit vztah, který není nijak cítit. Trocha rozfoukaný film z větrné hůrky.

Žraloci v akvárku... pohrdající těmi >hlupáky< tam venku, milující hazard a život v luxusu. Nic jiného neznají, s normálními lidmi se nestýkají, a když, tak je využívají jako servis. Jsou neohrožení, nic a nikdo na ně nemůže, ani svědomí, které zavřeli do nepropustného trezoru. Stát je jejich rukojmím, ti >hlupáci< jsou v lepším případě jen rukojmím státu. Je třeba si přece utáhnout opasky, aby se měli dobře a ještě líp, tihle ďáblové bez tváře. Je mi z tohohle bezskrupulentního světa na blití, přátelé, a mé srdce tiše pláče. P.S: ponaučení? Nejít jim naruku a nevěřit chimérám o "lepším životě", který si nemůžeme dovolit. Nezadlužovat se. "Lepší život" totiž dopřejeme především jim... Ovšem stát je zadlužen za nás a v tomto nám v budoucnu dopomáhej Bůh, kam to půjde dál... Do chudoby?

Tento námět neměl být nikdy zfilmován. Jako kniha k zamyšlení, jako film o (nejen) maskérská ústa. I když je ve filmu úžasná výprava a celé prostředí je barevné a pestré, "koukatelnost" úplně zabíjí starší/mladší verze obou představitelů... Na tohle se špatně přistupuje ve všech filmech, kde se objeví úplně jiné dítě, které hraje nám známého herce v mládí a v horším případě i herec sám namaskovaný na starce. /viz. Zápisník jedné lásky, Láska za časů cholery, Goyovy přízraky... Nelze se úplně ubránit úsměvům v mnoha momentech... a Brad Pitt je celkově nějak herecky přidušený. Krom toho se první polovina až neskutečně vleče, druhá se malinko roztančí, ale jen na chvilku a to v momentě, kdy se naši herci potkají ve své pravé podobě (! konečně !), aby se konec zase dovlekl. Popravdě nevím, proč se do takového filmu Fincher vůbec pouštěl... (1* moudrá poselství z deníku, 2*za výpravu a obraz, řekněme Fincherovský filmový um a styl)

Ro-maňťák, o který jsem si rozbila svou objektivitu. Jako jediné (!?) ženě na světě mi totiž až fyzicky vadí herec Channing Tatum, který mi přijde jako mix mezi modelem, pornohercem a kulturistou... přes což bohužel nejede vlak. Ani okatá Rachel nepomohla...

Scott film uchopil za jiný pomyslný konec >děsivosti< skze jakousi fascinaci, kterou Clarice pojímá k Lecterovi a kterou postupně cítíte stejně. Tato optika Vás do příběhu vtáhne lépe a je širokoúhlejší než prvoplánový strach z vraha, notabene když je Hannibal nonšalantní aristokrat a mravokárce. V cukuletu Vás má tam, kde Vás chce mít... mno a mezitím Vám s noblesou naservíruje na stříbrném podnose.......... >Vás<. Tento film si více než jeho předchůdce pohrává s posazením vysokého a nízkého vedle sebe... Skutečně dráždí a přiková Vás k obrazovce. P.S.: U některých hodnocení je vidět tzv. davová psychóza. Jinak si takhle nízké hodnocení nedokážu vysvětlit.

Pro mne je Woody Allen především mistrem humoru. Buďto ho milujete, nebo nemusíte... nic mezi tím. Jeho kreativita mne nepřestane fascinovat a vždy se k němu budu velmi ráda vracet. Jeho novější filmy jsou z jiného - méně osobního - soudku, a proto díky za jeho starší svojské kousky, mezi kterými si Annie Hall právem vydobila svou neotřesitelnou pozici.