Kryšpín

Rozhdoně lépe zpracovaný film na stejné téma než Doomsday (2008) a proto se stydím, že jsem tenhle snímek Dannyho Boyla neviděl dřív. Tohoto režiséra si budu muset zapsat za uši, protože jeho "klaustrofobické" filmy dokáží opravdu vyvolat ten stísněný pocit (Mělký hrob o člověku v hrobě, Trainspotting - uvěznění v drogách, Pláž - uzavřeni na ostrově, Sunshine - ve vesmírné raketě). Po scénáristické stránce se příběh drží daných pravidel a proto taky dobře funguje. Expozice je jasná během prvních pár minut, poznáme hlavního hrdinu, který ke konci projde změnou a úplně se obrátí na ruby. Jen ten konec mě trošku zklamal, nevím zda bych znova věřil armádě. Ale snad to dopadlo/dopadne dobře.

Tom Tykwer se po deseti letech vrací se zcela německým filmem. Romantická komedie, která tvoří složitá sexuální trojice. Nemůžu uvěřit, že tento příběh nebyl natočen dříve. Pod Tykwerovou režií budete bojovat s tím, aby jste brali postavy vážně a veškerá smešnost má absurdní pojetí. Hudební skladba, pohyby kamery a osvětlení jsou přirozeně nádherné a typické režisérovo zakončení vůbec nezklame a vy z kina budete odcházet plní myšlenek o vztazích kolem vás. Cesty lásky jsou prostě složité.

Nevím, jestli to bylo mým handicapem, že jsem neslyšící. Ale já rozumněl snad jen polovině dialogů. Vše kde se mluvilo a hrála zároveň hudba, šlo mimo mě. Vůbec jsem nedokázal pochytit slovo. Stalo se mi po poprvé, kdy jsem měl takový problém. Jinak u ostatních českých filmů jsem rozumněl všemu. Snažil jsem se odezírat ze rtů, ale u Karolíny Gruszký to fakt nešlo. Mluvila jinak a někdo ji předaboval. Po ostatních stránkách se mi film líbil, ale počkám si na DVD verzi s titulky, ať můžu pochytit úplně vše do posledního slova.

Po druhém zhlédnutí jsem snížil hodnocení na čtyři, komentář nechávám původní.Možná to s těma hvězdičkama přeháním, protože jsem fanatickým fanouškem práce Franka Millera a když vidím tak epické dílo, které mě přikovalo do sedadla. Tak to musím udělat. Jediné co mi zkazilo zážitek jsou vždy diváci (nebo spíš idioti) sedicí přede mnou. Stupňující zážitek, který neruší ani přechody z bitvy do Spartského města mě nadchnul stejným způsobem jako nedávno viděná Fotnána od Aronofskyho i když rozdílným (tématickým) způsobem. Na rozdíl od jiných historických filmů film nevypadá realisticky a působí spíše jako příběh z vaší fantazie, kde krev stříká daleko, kde lítají vzduchem useknuté končetiny apod. Na konci mě překvapilo, že v tak krátké době se uskutečnila tří denní bitva. Režisér neplýtval s časem a nenatahoval scény, což někdy působilo zmatečně. Někde byly zrychlené záběry, které navazovali na zpomalené a střídavě si divák mohl vychutnat vše do poslední kapky krve. Jendo je jisté, film je už teď kultovním snímkem a hlášky typu "This is SPARTA" se zapíšou na Oscarový plakát za dalších 79 ročníků předávání cen Oscar.

Máme tu další nezávislou romantickou komedii, která se podobá komornější verzi filmu Láska nebeská. Nabízí se nám tu skvěle natočený režijní debut, který obsahuje to nejlepší z romantických filmů, ať už je to zmíněná Láska nebeská. Ale obsahuje i spoustu "moudrých slov" ze seriálů jako je třeba How I met your mother (možná by takhle vypadal celovečerní film, kdyby se nenatočil seriál). I když by se mohlo zdát o kopie všeho možného, nepřihlížejte k tomu tak. Film má i skvělé postavy, které jen tak neuvidíte - rozumově vyspělejší náctiletou ségru hlavní postavy, která je možná ještě mladší než náctiletá. A přesto svoji roli odehrála na výbornou. Každá láska má dvě mince a aby jsme viděli obě strany, stačí nám k tomu právě 500 dní se Summer.

Erotický film, který nejen, že rozpaluje herce ve filmu, ale i vás. A to takovým způsobem, že by jste si chtěli všechno zkusit, tak jako oni. Některé scénky jsou fakticky povedené ("chlapská" debata v restauraci, telefon a mnoo dalších). Na začátku jsem měl pocit, že to bude nějak moc debilní film, ale to se včas otočilo. Ale je to o trošinku lepší než jeho vlastní lolita (která mě vůbec nenadchla a byl to trapný pokus vyrovnat se Stanleymu Kubrickovi ;-)) I když je pravda, že v jednu chvíli jsem si připadal jako ve filmu Eyes Wide Shut, ale tohe bylo natočený dříve. Stejně mám ten pocit.

Nejlépe nabušených "96 hodin" do jednoho francouzského filmu, co jsem kdy viděl. A pro mě osobně téměř nejlepší film pojednávací o únosech a obchodech s lidským zbožím. Dobře zmáknutá expozice, kde zjistíme vše podstatné a můžeme přejít rovnou do akční kolize, kdy otec slyší v přímém přenosu únos své dcery. Začíná krize v tom, že mu zbývá 96 hodin do doby, kdy svou dceru už v životě nikdy neuvidí. Liam Neeson v podobě Bryana se jako otec řítí rychlostí vystřelené kulky, nezastavitelně v hledání své jediné dcery. Ani na okamžik vás nenechá vydechnout a vy musíte mít mrazení v zádech až do konce. Možná to s tím počtem hvězdiček přeháním, protože je to hned můj první dojem, který se časem rozplyne. Ale nemůžu si pomoc.